Paul Nipkow

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nipkowův kotouč pro osmiřádkový rozklad obrazu

Paul Gottlieb Nipkow (22. srpna 1860 Lauenburg, Německo, dnes Lębork, Polsko24. srpna 1940) byl německý inženýr a vynálezce. Po studiích přesídlil do Berlína, kde navrhl princip vytváření a přenosu televizního signálu a přispěl tím k vývoji první mechanické televize.

Mechanická televize[editovat | editovat zdroj]

Nipkowův kotouč, který vymyslel německý inženýr Paul Nipkow v roce 1884, značně zjednodušil snímání a rozklad obrazu. Do té doby se totiž prováděly pokusy se snímači, kde každý obrazový bod musel být snímán vlastním fotočlánkem. Nipkowův kotouč vyžaduje fotočlánek pouze jeden a rozklad obrazu provádí zmíněný kotouč s otvory.

Snímač obrazu i obrazovku na principu Nipkowova disku využil John Logie Baird. Bairdova televizní soustava byla založena na mechanickém zařízení, jehož hlavní část tvoří rotující disk, který je po obvodu opatřen otvory umístěnými ve spirále. Baird tohoto principu využil a tak se na straně vysílání i příjmu použil Nipkowův disk, citlivější fotonky a pro zobrazení doutnavky s malou setrvačností a elektronickou část tvořily elektronkové zesilovače. Bairdův systém s diskem měl 30-50 otvorů (a tedy řádek), pozdější verze se zrcátky na rotujícím bubnu až 220 řádek.

Snímání a zobrazování obrazu mechanické televize

Velikost obrazových prvků určují otvory umístěné po obvodu. Před kotoučem se nachází průhled. V každé poloze disku je vidět pouze jediný otvor. Při rotaci disku postupně proběhnou všechny otvory celou plochu průhledu. Každý otvor tedy svým pohybem určuje který vertikální scan-řádek snímku bude právě zobrazen. Během jedné otáčky disku se zobrazí jeden snímek. Na straně vysílače se dopadající světlo ve fotonce převede na elektrický proud a tento signál může být dál zpracován a poté odvysílán.

Na straně příjmu byla jako světelný zdroj použita doutnavka, okolo níž svítil výboj v plynu. Její plocha byla o něco větší než je plocha průhledového rámečku. Celá plocha doutnavky svítí rovnoměrně jasem, který odpovídá přijímanému signálu v daném okamžiku. Pozorovatel ale vidí jenom malou část této plochy přes pohybující se otvory. Díky synchronnímu otáčení disků na straně vysílače a přijímače je pak v průhledovém rámečku vidět obraz.

Mechanický systém řádkování byl opuštěn v roce 1934 a nahrazen ikonoskopem s elektronickým snímáním jednotlivých bodů obrazu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Televise. Sv. 12, str. 1036

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]