Paul Nadar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Paul Nadar (1888)
Félix Nadar, Paul Nadar: Rozhovor pana Nadara s panem Chevreulem v den jeho stých narozenin, 1886

Paul Nadar (8. února 1856 Paříž1. září 1939 tamtéž) byl francouzský portrétní fotograf a syn Gasparda-Félixe Tournachona.[1]

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Byl jediným dítětem Ernestine Tournachonové a fotografa Gasparda-Félixe Tournachona, známého jako Nadar a také s jeho svolením mohl pseudonym Nadar používat.[2]

Fotografovat se naučil od svého otce, autora mnoha portrétů umělců a představitelů elity francouzské druhé říše. Tyto fotografie byly bez rekvizit a dekorativního pozadí a kladly důraz na osobnost modelu. Postupem času se estetické portréty Nadara-otce staly obětí konvencionalizmu a komercializace. Místo velkorozměrných snímků s nejmenšími detaily na mokrých kolódiových deskách se Nadar-otec začal věnovat lukrativnějším carte de visite. V roce 1871 Nadar starší zavřel fotografické studio na Boulevard des Capucines a přestěhoval se na ulici d’Anjou 51. V roce 1874 převzal Paul Nadar vedení podniku na d’Anjou 51.[1] Paul Nadar začal vést ateliér se svou matkou, zaměřil se na zisková a populární témata, avšak zůstal u banální roviny fotografie, kterou dotvářel pomocí dekorativního pozadí, hraných vymyšlených póz a bohatých rekvizit.

Nadar-otec se do činnosti studia nezapojoval a ani neschvaloval změny, které v něm nastaly. Přibližně v roce 1885 se vztahy mezi oběma muži odcizily, ale o rok později se otec se synem usmířili, což vedlo ke společnému dílu s názvem Entretien de M. Nadar avec M. Chevreul, le jour de son centenaire (Rozhovor pana Nadara s panem Chevreulem v den jeho stých narozenin). Jednalo se o rozhovor s lékárníkem Michelem Eugenem Chevreulem (101 let), který řídil Nadar-otec a fotografoval Paul. Soubor fotografií[3], který se objevil v časopise L'Illustration v roce 1886, je považován za průkopnickou práci v historii vývoje fotografické reportáže a první foto-rozhovor[1]. Rozhovor byl dokonce nahráván na phonophon Clémenta Adera (1841-1925).[4]

Po vzoru svého otce začal fotografovat ze vzduchu (balónová fotografie). V roce 1890 se vydal na cestu z Evropy do Turkestánu ve stopách bývalé Hedvábné stezky a fotografoval navštívená místa. Používal nový fotoaparát Kodak a o tři roky později se stal zástupcem této společnosti. Své výsledky prezentoval po návratu Francouzské fotografické společnosti (Société française de photographie).[1]

V roce 1891 založil časopis Paris-Photographe.[4] Paul Nadar se v roce 1895 stal oficiálně majitelem ateliéru svého otce a vedl jej až do své smrti v roce 1939. Během několika dalších let jej vedla jeho dcera Martha, ale nakonec byl uzavřen. Celé studiové vybavení, negativy i fotografie Nadara otce i Paula Nadara prodala francouzské vládě Nadarova druhá manželka Anne.

Paul Nadar byl inovativní experimentátor, zaváděl v ateliéru umělé osvětlení a patentoval projekční systém pro animaci statických snímků.[1]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paul Nadar na polské Wikipedii.

  1. a b c d e THE J. PAUL GETTY TRUST. Paul Nadar [online]. The J. Paul Getty Trust, [cit. 2010-09-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. GIRARDIN, Daniel; Christian. Controverses, une histoire juridique et éthique de la photographie. [s.l.] : Actes sud, Musée de l'Élysée, 2008. ISBN 978742774326. S. 24-25.  
  3. http://www.artnet.com/artists/lotdetailpage.aspx?lot_id=3AF7EBE67ED92D9D
  4. a b WILDER, Kelley E.. Paul Nadar [online]. Answers Corporation, 2010, [cit. 2010-09-30]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • J. Farrell, Paul Nadar [hasło w:] Encyclopedia of nineteenth-century photography, red. J. Hannavy, New York 2008, ISBN 0-415-97235-3, s. 974-976.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]