Pakobra východní
 Pakobra východní | |
|---|---|
 Pakobra východní | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | plazi (Reptilia) |
| Řád | šupinatí (Squamata) |
| Podřád | hadi (Serpentes) |
| Čeleď | korálovcovití (Elapidae) |
| Rod | pakobra (Pseudonaja) |
| Binomické jméno | |
| Pseudonaja textilis (Duméril, Bibron & Duméril, 1854) | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pakobra východní (Pseudonaja textilis) je druhý nejjedovatější had na světě. Patří do čeledi korálovcovitých hadů. Žije na rozlehlém území východní části Austrálie. Je běžnější a útočnější než taipan. Je aktivní především ve dne kromě velmi teplého počasí.
Vzhled[editovat | editovat zdroj]
Tělo je zaoblené a štíhlé, hlava není zřetelně oddělená od těla. Průměrně se délka dospělého jedince pohybuje od 65 do cca 170 cm, avšak výjimečně může dosáhnout až 2,5 m.[2] Dospělí jedinci mají světle nebo tmavě hnědou, béžovou, oranžovožlutou, šedou nebo téměř černou barvu. Někdy mohou mít některé šupiny jinou barvu než zbytek těla. U mladých jedinců nejsou neobvyklé tmavší proužky, u dospělců jde o výjimku. Občas se za krkem nachází tmavě hnědý pruh.[2]
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Tento druh hada se vyskytuje na velké části východní poloviny Austrálie s výjimkou Tasmánie. Byl také zaznamenán v jižní části Nové Guineje, kam byl zavlečen člověkem.
Ekologie a chování[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Jedná se o plaza s denní aktivitou. Velkou část života tráví v podzemních norách či různých skrýších. Na povrchu je velice čilý, rychlý a pokud se cítí ohrožený i nebezpečný.[2]
Živí se především hlodavci, ptáky, žábami, ještěrkami, tilikvami, scinky, nebo jinými druhy hadů (potvrzena predace smrtonoše zmijího[3] a krajty kobercové). Byl zaznamenán i vnitrodruhový kanibalismus. Ke zdolání kořisti nepoužívá jen jed, ale i škrcení.[2]
Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
Pakobra východní klade 10 až 35 vajec. Mladí jedinci jsou tmavě šedě nebo černě páskovaní a mají široký černý pás na hlavě. Po třech letech tyto pásy zmizí.
Jed, nebezpečí[editovat | editovat zdroj]
Smrtelná dávka neboli LD50 jejího jedu je 0,04-0,05 mg/kg[2] a řadí se tak mezi nejjedovatější hady světa (obvykle se uvádí, že je druhá za taipanem menším).[4] Jed je neurotoxický a silně koagulační čili podporující srážení krve. Způsobuje i další poruchy kardiovaskulárního systému.
Pakobra východní je velmi nebezpečný had. Když hrozí, stočí se do tvaru písmene "S", zvedá se ze země a hlasitě syčí. Udeří rychle s otevřenou tlamou, jelikož má relativně krátké jedové zuby (3 mm). Spolu s taipanem velkým jde o jediné dva australské hady, kteří mohou zaútočit při pouhém vyrušení. Velice obtížně se s ní manipuluje. V důsledku svého značného rozšíření a relativní agresivitě způsobuje nejvíc uštknutí lidí a rovněž úmrtí ze všech australských hadů.[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
- ↑ a b c d e f MIRTSCHIN, Peter, a kol. Australia’s Dangerous Snakes. Australia: CSIRO Publishing, 2017. S. 136–141.
- ↑ ROWLAND, Jesse, et al. Predation by an eastern brownsnake Pseudonaja textilis on a common death adder Acanthophis antarcticus (Serpentes: Elapidae). Herpetofauna. 2012, roč. 42, čís. 1,2, s. 28–37. Dostupné online.
- ↑ Facts and Figures: World's Most Venomous Snakes | Australian Venom Research Unit. web.archive.org [online]. 2015-01-11 [cit. 2020-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-11.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu pakobra východní na Wikimedia Commons 
Taxon Pseudonaja textilis ve Wikidruzích
