Okno
Okno je výplň stavebního otvoru, který slouží od nejstarších dob až po současnost především k prosvětlování místností a pro přirozený kontakt obyvatel s okolím. Okno se skládá ze skleněné výplně, případně i z rámu, který může být z hliníkových slitin, z plastů nebo dřevěný, případně z kompozit. Obvyklá jsou okna jednoduchá s dvojitým zasklením, u nichž jsou v rámu uloženy dvě vrstvy skleněné výplně spojené rámečkem, mezi nimiž je izolační vrstva inertního plynu, vzduchu, argonu, kryptonu nebo xenonu.[1]
Historie
V minulosti byla často výplň okna tvořena jen pomaštěným papírem, nebo okno výplň vůbec nemělo (mělo pouze okenici). Naopak okna katedrál byla bohatě vykládaná (vitrážovaná).
Druhy oken
Podle členění
Okna mohou být celistvá (obdélníkový rám s jedním souvislým sklem), nebo dělená na části (okenní tabule). Sdružené okno je okno se dvěma nebo více otvory s mezilehlými sloupky a stojkami.
Zvláštním případem okna jsou střešní okna. S těmi je spojen dánský inženýr Villum Kann Rasmussen. Ten v roce 1942 navrhl a vyrobil první moderní střešní okno, a tím v podstatě umožnil budoucí optimální využití prostoru pod šikmou střechou. Později se stal zakladatelem společnosti Velux.
Okno do ploché střechy umožňuje prosvětlení interiéru pod rovnou (ne sedlovou) střechou. Okno může být otevíravé (v takovém případě je vhodné použít dálkové ovládání na elektrický pohon pro nedostupnost okna), nebo neotvíravé. Okno do ploché střechy je možné zastínit roletkou v případě ostrého světla.
Podle materiálu rámu
Podle způsobu otvírání
- otevíravá
- sklápěcí
- otevíravá a sklápěcí
- vyklápěcí
- posuvná
- výsuvná
- kyvná
- pevná
Podle konstrukčního uspořádání rámů
Příslušenství okna
Součástí okna bývají rovněž okenice (dřevěné či kovové), zatahovací žaluzie. Funkční celek mohou dále tvořit v exteriéru markýza, slunolam, bezpečnostní mříže, parapet, fasádní dekorace, případně zábradlí nebo v interiéru závěsy, parapet, otopné těleso.
Fyzikální vlastnosti
Mezi základní charakteristiky okna patří součinitel prostupu tepla (Uw, Uwindow)[2]:
kde, Ag [m²] je zasklená plocha, Af [m²] plocha rámu, Ig obvod viditelného zasklení [m], Ug a Uf [W/(m²×K)] součinitel prostupu tepla zasklením a rámem, [W/(m×K)] lineární činitel prostupu tepla.
Zjednodušený výpočet Uw lze provést pro novodobé běžné okno 1m x 1m jako Uf z 1/3, Ug 2/3 sklo. Přirážka 5% za tepelný most mezi sklem a rámečkem.
Dalším důležitou hodnotou je g [%] vyjadřující množství slunečního záření (viditelné, infračervené, tepelné) procházející zasklením. Pohybuje se mezi 0,5-0,8 a obvykle klesá se snižujícím se hodnotou Uw.
Odkazy
Reference
- ↑ Miloš Kalousek, Pavel Kúdela: Energetická bilance oken, solární zisky a ztráty v pasivních domech in konference CESB 2007 VUT v Brně, Fakulta stavební, 10. březen 2008
- ↑ ČSN EN 10077-1 Tepelné chování oken, dveří a okenc - Výpočet součinitele tepla -Část 1: Zjednodušená metoda publikováno v Protokol o výpočtu součinitele prostupu tepla U 31. října 2007
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu okno na Wikimedia Commons
- Galerie okno na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo okno ve Wikislovníku
- výpočet Uw v tabulkovém procesoru