NGC 2237
| NGC 2237 | |
|---|---|
 Emisní mlhovina NGC 2237 Rozeta (H-Alpha + RGB) | |
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Typ | emisní mlhovina |
| Objevitel | Lewis Swift[1] |
| Datum objevu | 1871[1] |
| Rektascenze | 06h 30m 36,1s[2] |
| Deklinace | +04°58′50,6″[2] |
| Souhvězdí | Jednorožec (lat. Mon) |
| Zdánlivá magnituda (V) | 9 |
| Úhlová velikost | 90' × 90'[1] |
| Vzdálenost | 5 200 ly[3] |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Poloměr | 65 ly |
| Označení v katalozích | |
| New General Catalogue | NGC 2237 |
| Jiná označení | Sh2-275,[1] Caldwell 49 |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
NGC 2237 (také známá jako Rozeta nebo Caldwell 49) je velká emisní mlhovina v souhvězdí Jednorožce vzdálená přibližně 5 200 světelných let. Mlhovina má tvar koule (na pohled je kulatá) a je tvořena HII oblastí, která se nachází na okraji obřího molekulárního mračna v Mléčné dráze směrem k souhvězdí Jednorožce. Otevřená hvězdokupa NGC 2244 (Caldwell 50) je s mlhovinou úzce spojena, protože její hvězdy vznikly z hmoty mlhoviny.
Jednotlivé části mlhoviny mají následující označení v katalogu NGC:[1]
- NGC 2237 - západní polovina mlhoviny, také označení celé mlhoviny
- NGC 2238 - HII oblast v západní polovině mlhoviny
- NGC 2239 - otevřená hvězdokupa uprostřed mlhoviny znovuobjevená Johnem Herschelem a zapsaná do katalogu v roce 1830
- NGC 2244 (NGC 2239) - otevřená hvězdokupa uprostřed mlhoviny objevená Johnem Flamsteedem v roce 1690
- NGC 2246 - světlý chomáč ve východní polovině mlhoviny
Záření z mladých hvězd budí atomy v mlhovině, které následně vydávají typické záření, jak můžeme vidět na snímcích mlhoviny. Hmotnost mlhoviny se odhaduje na přibližně 10 000 hmotností Slunce.
Průzkum mlhoviny pomocí rentgenové observatoře Chandra odhalil přítomnost mnoha nově vzniklých hvězd v opticky viditelné části mlhoviny a také v přilehlém molekulárním mračnu. Celkem se v tomto hvězdotvorném souboru nachází přibližně 2 500 mladých hvězd, včetně hmotných hvězd spektrální třídy O, které mají označení HD 46223 a HD 46150 a jsou hlavní příčinou nafukování ionizované bubliny.[4][5]
Většina probíhající hvězdotvorné činnosti se nachází v hustém molekulárním mračnu v jihovýchodní části bubliny.[6]
Mezi hvězdami v bublině bylo pozorováno i rozptýlené rentgenové záření, které se připisuje velmi horkému plazmatu s teplotami v rozsahu od 1 do 10 milionů Kelvinů.[7] To je mnohem větší teplota, než jakou má plazma v HII oblasti (10 000 K), a je asi způsobena větry ohřátými rázovou vlnou z masivních hvězd třídy O.
Pozorování[editovat | editovat zdroj]
Hvězdokupa uprostřed mlhoviny je viditelná i v triedru a docela dobře viditelná v malém dalekohledu, zatímco vizuální pozorování samotné mlhoviny je mnohem obtížnější a vyžaduje dalekohled s malým zvětšením. Důležitou podmínkou k jejímu spatření je tmavá obloha bez světelného znečištění. Pozorování mlhoviny velmi usnadní UHC nebo OIII filtr. Mlhovinu lze dokonce spatřit pouze přes UHC filtr držený před okem.[8] Zachycení mlhoviny fotograficky je mnohem jednodušší a je to jediný způsob, jak zaznamenat její červený odstín, který není vizuálně pozorovatelný.
Galerie obrázků[editovat | editovat zdroj]
-
Pohled na mlhovinu Rozeta ve viditelném a rentgenovém (červeně) spektru -
-
-
Podrobný snímek mlhoviny Rozeta -
.jpg)
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 2237 na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e The NGC/IC Project: Results for NGC 2237 [online]. [cit. 2016-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-28. (anglicky)
- ↑ a b SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 2237 [online]. [cit. 2016-03-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Phelps, Randy L.; Ybarra, Jason E. A Parsec-Scale Outflow in the Rosette Molecular Cloud?. S. 845–849. Astrophysical Journal [online]. July 2005 [cit. 2016-03-24]. Roč. 627, čís. 2, s. 845–849. Dostupné online. DOI 10.1086/430431. Bibcode 2005ApJ...627..845P. (anglicky)
- ↑ KUHN, M. A.; GETMAN, K. V.; FEIGELSON, E. D. The Spatial Structure of Young Stellar Clusters. II. Total Young Stellar Populations. S. 60. Astrophysical Journal [online]. March 2015 [cit. 2016-03-24]. Roč. 802, čís. 1, s. 60. Dostupné online. arXiv 1501.05300. DOI 10.1088/0004-637X/802/1/60. Bibcode 2015ApJ...802...60K. (anglicky)
- ↑ WANG, J., et al. A CHANDRA STUDY OF THE ROSETTE STAR-FORMING COMPLEX. I. THE STELLAR POPULATION AND STRUCTURE OF THE YOUNG OPEN CLUSTER NGC 2244. S. 464–490. Astrophysical Journal [online]. March 2008 [cit. 2016-03-24]. Roč. 675, čís. 1, s. 464–490. Dostupné online. arXiv 0711.2024. DOI 10.1086/526406. Bibcode 2008ApJ...675..464W. (anglicky)
- ↑ YBARRA, J. E., et al. THE PROGRESSION OF STAR FORMATION IN THE ROSETTE MOLECULAR CLOUD. S. 140. Astrophysical Journal [online]. June 2013 [cit. 2016-03-24]. Roč. 769, čís. 2, s. 140. Dostupné online. arXiv 1303.1226. DOI 10.1088/0004-637X/769/2/140. Bibcode 2013ApJ...769..140Y. (anglicky)
- ↑ TOWNSLEY, L. K., et al. S. 874–905. Astrophysical Journal [online]. June 2003 [cit. 2016-03-24]. Roč. 593, čís. 2, s. 874–905. Dostupné online. arXiv astro-ph/0305133. DOI 10.1086/376692. Bibcode 2003ApJ...593..874T. (anglicky)
- ↑ Dave Knisely. Filter Performance Comparisons For Some Common Nebulae [online]. [cit. 2016-03-24]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu NGC 2237 na Wikimedia Commons - Simbad – NGC 2237
