Muratoriho fragment

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Muratoriho kánon nebo též Muratoriho zlomek je latinský text z 8. století obsahující seznam novozákonních knih. Nalezl jej v 18. století v milánské Ambrosiánské knihovně italský historik Ludovico Antonio Muratori, jehož jménem je dnes text označován.

Ačkoli fragment sám pochází z 8. století, samotný zaznamenaný text je o mnoho starší – je většinou datován kolem roku 200,[1] avšak o této rané dataci existují vážné pochybnosti, které vedou k tomu, že se uvažuje o zařazení jeho vzniku do pozdější doby.[1] Jeho význam spočívá v tom, že udává, které křesťanské spisy byly v té době v autorově okolí považovány za součást biblického kánonu a pomáhá tak objasnit jeho složité dějiny. Jako normativní knihy udává čtyři evangelia, Skutky apoštolů, 13 listů sv. Pavla a 3 katolické listy (List Judův a 1. a 2. list Janův).[2] Navíc proti dnešnímu Novému zákonu obsahuje i apokryfní Zjevení Petrovo, a Knihu moudrosti,[2] dnes řazenou do Starého zákona. Explicitně vylučuje List Laodikejským a List Alexandrijským,[2] Hermova Pastýře doporučuje jen k soukromé četbě.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Neznámá evangelia. Novozákonní apokryfy I. Praha, Vyšehrad 2001, str. 28.
  2. a b c d Viz český překlad.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]