Molární tepelná kapacita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Molární tepelná kapacita nebo molární teplo je tepelná kapacita vztažená na jednotku látkového množství, tedy na jeden mol. Jde tedy o množství tepla, které je třeba ke zvýšení teploty jednoho molu látky o jeden teplotní stupeň. Molární tepelná kapacita je mírně teplotně závislá, proto je zapotřebí při přesnějších hodnotách uvádět, k jaké teplotě látky se vztahuje.

Značení [editovat]

Výpočet [editovat]

Hodnotu molární tepelné kapacity je možné dostat ze vztahu

C = Mc,

kde M je molární hmotnost a c je měrná tepelná kapacita látky.

Ekvipartiční princip [editovat]

Podrobnější informace naleznete v článku Ekvipartiční teorém.

U mnohých látek lze odhadnout molární tepelnou kapacitu, aniž bychom znali detaily o složení látky. Například jednoatomový ideální plyn se skládá z atomů, které mají 3 stupně volnosti a každý z nich přispívá k tepelné energii druhou mocninou své rychlosti (E_\mathrm{k} = \frac12 mv^2). Proto je průměrná energie jedné částice podle ekvipartičního teorému rovna \frac32 kT, kde k je Boltzmannova konstanta a T je termodynamická teplota plynu. Jeden mol atomů tedy bude mít tepelnou kapacitu \frac32 RT, kde R=N_\mathrm{A}k je molární plynová konstanta. Odvodili jsme tedy, že jednoatomový ideální plyn má molární tepelnou kapacitu \frac32R. Tento fakt lze ověřit měřením na libovolném inertním plynu. Podobnou argumentací lze určit, že dvouatomový plyn (např. kyslík) má molární tepelnou kapacitu \frac52R a víceatomový (např. methan) \frac72R. To však platí jen při vysokých teplotách, protože ekvipartiční teorém přestává platit, uplatňují-li se kvantové jevy. Pro pevnou krystalickou látku lze odvodit molární tepelnou kapacitu 3R. Opět je to pravda pro mnoho látek, ale pro některé tato předpověď selhává už při pokojové teplotě. Důvody jsou analogické jako u víceatomových plynů: podstatou jevu je kvantování energie částic.

Podle třetího zákona termodynamiky musí molární tepelná kapacita libovolné látky klesat k nule, jestliže se absolutní teplota blíží k nule. V modelech látek, které zahrnují kvantové jevy, toto pravidlo vždy platí, i když by podle klasických představ měla být kapacita konstantní.