Mistr olomouckých madon

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mistr olomouckých madon
Povolánísochař a řezbář
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Mistr olomouckých madon byl moravský řezbář činný v Olomouci na konci 15. a v první čtvrtině 16. století. Je mu připisována řada moravských madon a také reliéf Narození Páně z Třebařova u Krasíkova, který je vystaven ve stálé expozici středověkého umění Národní galerie v Praze.

Život[editovat | editovat zdroj]

Starší literatura považovala Mistra olomouckých madon za žáka Veita Stosse, který přišel do Olomouce poté, kdy se roku 1496 rozpadla Stossova dílna v Krakově.[1] Bližší souvislost však historici umění nalézají s vratislavskou sochařskou produkcí a v novějších publikacích je Mistr olomouckých madon považován za žáka Jakoba Beinharta (kolem 1460 – kolem 1525).[2] Mezi olomouckou a Beinhartovou vratislavskou dílnou existovala zřejmě vzájemná výměna tovaryšů a dílenských náčrtů po celá dvě desetiletí 16. století.[3]

Řezbář pracoval pro humanisticky vzdělaného šlechtice Ladislava z Boskovic (1455–1520), který zastával funkci nejvyššího komorníka Markrabství moravského. Datace děl Mistra olomouckých madon se shoduje s dobou, kdy Ladislav z Boskovic získal jednotlivá panství. Dílna pracovala také pro olomouckého biskupa Stanislava Thurza (asi 1470–1540), jehož bratr Jan byl biskupem ve Vratislavi. Augustiniánský klášter Corona Mariae v Třebařově, odkud pochází reliéf Narození Páně, byl spravován augustiniány-eremity z Jevíčka, kam byla kolem roku 1500 z olomoucké dílny dodána socha Madony z Jevíčka.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Mistr olomouckých madon, Reliéf Narození Páně z Třebařova u Krasíkova

Některé charakteristické znaky spojují díla Mistra olomouckých madon s vratislavskými sochami Jakoba Beinharta (vybočené koleno volné nohy, pramen vlasů splývající přes rameno, uspořádání drapérie).[4] Vliv krakovské dílny Veita Stosse (kolem 1448–1533), kterou charakterizuje zejména dynamická pohybová složka, není v olomouckých sochách tak zřetelný. Analogie lze nalézt spíše ve formálních prvcích (kompozice, typika tváří, "uchovitý" záhyb vzniklý překlopením drapérie, baculatá tělíčka a kudrnaté vlasy Ježíšků), které ale přejímal i Jakob Beinhart. Oba zmínění sochaři byli silně ovlivněni tvorbou Nicolause Gerhaerta van Leyden (asi 1420/1430 – 1473; Veit Stoss je nově považován za Gerhaertova žáka)[5] a jeho styl transformovali a přenášeli do další generace.

S výjimkou nejstarší Madony z Jevíčka, která se liší od dalších soch subtilností, klidným postojem a odlišným pojetím šatu, vykazují sochy z dílny Mistra olomouckých madon řadu shodných znaků: vysoko přepásaný plášť přidržovaný předloktím levé ruky, do rubu přetočený lem pláště pod rukou, diagonální záhyb splývající od kyčle zatížené nohy a ostré lámané záhyby drapérie ve tvaru "V" před břichem, širší tvář s vypouklým čelem a dvojitou bradou, nápadné krční svaly, široká a plochá ramena, pramen vlasů splývající přes rameno a vyplňující partii mezi krkem a ramenem.

Madona z Hradčan se liší ozdobným detaily v lemu výstřihu šatů, čelence a nástavci koruny, které mohly být převzaty z grafického listu Veita Stosse (sv. Jenovefa, 1490).[6]

Starší literatura k dílně Mistra olomouckých madon řadila kamenný oltář sv. Jakuba z Rokytnice u Přerova, vykazující vliv Veita Stosse, reliéf Korunování P. Marie z Pavlovic u Kojetína[7] a rovněž oltář z kostela Nanebevzetí P. Marie v Chrudimi,[8] nyní považovaný za import z dílny Jakoba Beinharta, resp. jeho syna Christopha Beinharta (1527).[9]

Známá díla[editovat | editovat zdroj]

  • kolem 1500 Madona z farního kostela (předtím augustiniánského kláštera) v Jevíčku[10]
  • kolem 1500 fragment Světice ze Skřípova, Moravská galerie v Brně
  • 1507–1510 Assumpta z kostela Navštívení P. Marie v Jedlové[11]
  • před 1510 Madona z kostela v Hradčanech-Kobeřicích
  • Madona z Muzea umění Olomouc
  • 1510–1515 Reliéf s Narozením Krista, původně klášter augustiniánů Corona Mariae v Třebařově, později soukr. sbírka, 1934 dílo odkoupila Národní galerie v Praze
  • kolem 1510 Assumpta z Litovle (dříve soukr. sbírka v Brně, nezvěstná)
  • Madona ze Štěpánova
  • Madona z kostela sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě[12]
  • Assumpta z kostela Narození P. Marie v Mlýnickém Dvoře (nyní arcibiskupství Olomouc)[13]
  • reliéf s Korunováním Panny Marie z farního kostela v Pavlovicích

Okruh dílny Mistra olomouckých madon[editovat | editovat zdroj]

  • Sv. Jan Evangelista, sv. Jan Křtitel, bývalá sbírka Jaroslava Mathona (nedostupné)
  • Sv. Barbora a sv. Jan z Konicka, bývalá sbírka Jaroslava Mathona (nedostupné)
  • Madona z Kroměříže (1516–1517)
  • Madona z kostela sv. Vavřince v Chornici (nyní arcibiskupství Olomouc)[14]
  • reliéf Smrt P. Marie z Jívové, bývalá sbírka J. Mathona, nyní Národní galerie v Praze. Jedná se spíše o dílo ovlivněné následovníky Veita Stosse.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Kotrbová A M, 1950
  2. ↑ Fajt J, Chlumská Š, 2014, s. 98-99
  3. ↑ Dáňová H, 2011, s. 52
  4. ↑ Dáňová H, 2011, s. 49
  5. ↑ Ulrich Söding, Nicolaus Gerhaert von Leyden. Bildwerke der Spätgotik am Oberrhein und in Österreich, in: Saskia Durian-Ress, Herbert Smolinski (eds.), habsburg und der Oberrhein. Geselschaftlicher Wandel in einem historischen Raum, Waldkircher 2002, s. 33-50
  6. ↑ Stanisława Sawicka, Ryciny Wita Stwosza, Warszawa 1957, s. 9
  7. ↑ Kotrbová M A, 1950, cit. v Dáňová H, 2011, s. 48
  8. ↑ Mathon J, 1935, cit. in: Dáňová H, 2011, s. 47
  9. ↑ Pawel Freus, Die ikonographie der Marienhimmelfahrt in Schlesien im mittelalter und ihre stellung in Mitteleuropa, s. 747-786, in: Dáňová et al, 2008
  10. ↑ Dospěl M, 2011, s. 119-124
  11. ↑ Dospěl M, 2011, s. 125-132
  12. ↑ Dospěl M, 2011, s. 137-141
  13. ↑ Dospěl M, 2011, s. 142-144-
  14. ↑ Dospěl M, 2011, s. 174-178

Literatura[editovat | editovat zdroj]

ikona
Tato část článku potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
  • Fajt Jiří, Chlumská Štěpánka, Čechy a střední Evropa 1200–1550, Národní galerie v Praze 2014, ISBN 978-80-7035-569-5
  • Helena Dáňová, Jakob Beinhart a Mistr olomouckých madon, Těšínský muzejní sborník. V dobách umění bez hranic, Český Těšín, Muzeum Těšínska, 2012 [vyd. 2013], Sv. 5, s. 87–98, ISBN 978-80-86696-31-7
  • Helena Dáňová, Reliéf z kláštera Corona Mariae v Třebařově u Krasíkova a olomoucká dílna činná v první čtvrtině 16. století. In: Dáňová H (ed.), Dva neznámé pozdně gotické reliéfy ze sbírek Národní galerie v Praze, s.47–58, Národní galerie v Praze 2011, ISBN 978-80-7035-488-9
  • Milan Dospěl, Gotické sochařství ve východních Čechách do roku 1526 (území pardubického kraje), diplomová práce, FF UP Olomouc 2011
  • Dáňová H, Klípa J, Stolárová L (eds.), Slezsko, země koruny České. Historie a kultura 1300 – 1740, Národní galerie v Praze 2008, ISBN 978-80-7035-396-7
  • Helena Dáňová, Das vergessene Reliéf von Krasíkov – ein Beitrag zur spätgotischen Bildhauerei in Mähren, in: Bulletin of the National Gallery in Prague XIV – XV / 2004 – 2005, s. 86.
  • Anna Groborzová-Schürmannová, Pozdně gotické sochařství na Olomoucku, diplomová práce, FF UP Olomouc 1996
  • Anna Marie Kotrbová, Pozdně gotická plastika na Moravě, diplomová práce, FF MU Brno 1950
  • Jaroslav Mathon, reliéf Narození Páně z býv. kláštera Corona Mariae u Krasíkova, Ročenka národopisného a průmyslového musea města Prostějova na Hané XII, 1935, s. 51–61

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mistr_olomouckých_madon&oldid=23322123“