Jakob Beinhart
| Jakob Beinhart | |
|---|---|
| Narození | 1460 Geislingen an der Steige |
| Úmrtí | 1525 (ve věku 64–65 let) Vratislav |
| Povolání | sochař a malíř |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jakob Beinhart, též Jakob Beynhard, Beynhardt, Peynhart, (* kolem 1460, Geislingen an der Steige, Württembersko – kolem 1525, Vratislav) byl pozdně gotický malíř a řezbář působící ve Vratislavi.
Život[editovat | editovat zdroj]
Jakob Beinhart dostal občanství Wroclawi 14. února 1483 a následujícího roku byl přijat do cechu sochařů a malířů. Později byl opakovaně zvolen hlavou cechu (1490–1517). Vlastnil řadu nemovitostí, zejména v obci Nowy Targ. Byl společensky činný, stal se kmotrem řady dětí a staral se o sirotky a vdovy po zemřelých členech cechu. Ve své dílně zaměstnal v letech 1483–1522 celkem 52 tovaryšů, včetně svých bratranců Antonia (1498), (1505) Caspara a Hanse (1506). Další pocházeli kromě Wroclawi také z Drážďan, Plzně nebo Varšavy. Jeho syn Christoff měl od roku 1521 vlastní sochařskou dílnu a roku 1525 převzal dílnu svého zemřelého otce. Zemřel kolem roku 1546.
V Beinhartově dílně se vyškolil také Mistr olomouckých madon[1]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Jakob Beinhart byl dobře obeznámen s jihoněmeckým (franckým) sochařstvím a patrně znal díla Veita Stosse v Norimberku a Krakově. Byl nejvýznamnějším slezským sochařem na přelomu 15. a 16. století.
Jediným Beinhartovým podepsaným dílem („Jacob Beynhart 1499“ na podstavci) je pískovcová socha Panny Marie s dítětem na severní stěně sakristie v kostele sv. Maří Magdalény ve Wroclawi (dnes kopie).[2]
Z oltáře sv. Lukáše ve Wroclawi se zachoval panel s řezbou ve vysokém reliéfu, který je nyní umístěn v Galerii středověkého umění ve Varšavském Národním muzeu. Uprostřed bohatě vybavené komory, s gotickou klenbou, pilířem a okny zasklenými malými kruhovými tabulkami, sedí sv. Lukáš a maluje Marii, která tká oděv. Malý Ježíš si hraje na podlaze mezi oběma hlavními figurami. Pod židlí sv. Lukáše je znázorněn jeden z jeho atributů – býk. Tematicky vychází Beinhartova řezba z některých děl nizozemských malířů (Sv. Lukáš malující Marii je znám z díla Rogier van der Weydena a Hanse Memlinga), kompozice je podobná Svaté rodině Veita Stosse.
Beinhartova dílna dodala řadu oltářů do kostelů ve Slezsku a podobně jako dílna Tilmana Riemenschneidera je přestala polychromovat. Opuštěním polychromie soch se v době pozdní gotiky opticky sjednotil povrch řezby a bylo umožněno maximální znázornění detailů a šerosvitný efekt. V zájmu urychleného plnění objednávek došlo k zjednodušení tvůrčího postupu a některé kompozice se opakovaly. Řezby, které jsou dílem spolupracovníků, mají kolísavou kvalitu.
Známá díla (dílna JB)[editovat | editovat zdroj]
- Mariánský oltář kostela Ziębice
- Oltář sv. Lukáše, kostel sv. Maří Magdaleny, Wroclaw
- Polyptych Marie s dítětem, Góra Śląska (dnes katedrála Poznaň)
- Polyptych Marie s dítětem, kostel sv. Kříže, Ścinawa (dnes cisterciácký kostel Krakov)
- Polyptych Korunování Panny Marie, Tymowa (Thiemendorf), Dolnoslezské vojvodství (dnes kostel v Żelichowie)
- Oltář Zlaté Madony, Dreifaltigkeitskirche Görlitz (Zhořelec)
- Triptych sv. Panen, Národní muzeum ve Varšavě
- Sv. Kateřina Alexandrijská, Národní muzeum ve Varšavě
- oltář Nanebevzetí P. Marie z Wielkich Janowic (kolem roku 1520)
- oltář z Pisarzowic – Schreibersdorf (1525)
- Archa Nanebevzetí P. Marie z arciděkanského kostela v Chrudimi (1525)[3]
- Jakob Beinhart – dílna, Rodina Panny Marie ze Stonavy
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Jakub Beinhart na polské Wikipedii a Święty Łukasz malujący wizerunek Marii na polské Wikipedii.
- ↑ Fajt J, Chlumská Š, Čechy a střední Evropa 1220–1550, Národní galerie v Praze 2014, s. 99
- ↑ Hlobil Ivo, Úvahy o vratislavské Madoně Jakoba Beinharta z roku 1499, 2013
- ↑ Dospěl M, 2011, s. 203-210
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Fajt J, Chlumská Š, Čechy a střední Evropa 1220–1550, Národní galerie v Praze 2014, ISBN 978-80-7035-569-5, s. 91–93
- Helena Dáňová, Jakob Beinhart a Mistr olomouckých madon, Těšínský muzejní sborník. V dobách umění bez hranic, Český Těšín, Muzeum Těšínska, 2012 [vyd. 2013], Sv. 5, s. 87–98
- Milan Dospěl, Gotické sochařství ve východních Čechách do roku 1526 (území pardubického kraje), diplomová práce, FF UP Olomouc 2011
- Jakub Kostowski, heslo Beinhart, in: K. G. Saur (ed.), Allgemeines Künstlerlexikon. Die Bildenden Künstler aller Zeiten und Völker, band 8, München, Leipzig 1994, s. 335–336.
- Tadeusz Chrzanowski, Sztuka Polski czasów Piastów i Jagiellonów. Zarys dziejów, Warszawa, 1993
- Anna Ziomecka, Rzeźba i malarstwo od 2 poł. XIII do początku XVI wieku [w.] Zygmunt Świechowski (red.), Wrocław jego dzieje i kultura, Warszawa, 1978
- Tadeusz Dobrowolski, Sztuka Polska od czasów najdawniejszych do ostatnich, Kraków, 1974
- Günther Meinert, Jakob Beinhart, ein schlesischer Bildhauer und Maler der Spätgotik, Jahrbuch der Preuszischen Kunstsammlungen 60. Bd. (1939), pp. 217–236
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jakob Beinhart na Wikimedia Commons - Culture PL: Paweł Freus, Jakub Beinhart (Jakub Beynhard, Beynhardt, Peynhart), 2010
