Mirandolina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mirandolina
Plakát prvního nastudování opery
Plakát prvního nastudování opery
Základní informace
Žánrkomická opera
SkladatelBohuslav Martinů
LibretistaBohuslav Martinů
Počet dějství3
Originální jazykitalština
Literární předlohaCarlo Goldoni: La locandiera
Datum vzniku1953–54
Premiéra17. května 1959, Praha, Národní divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mirandolina, H. 346, je opera skladatele Bohuslava Martinů na vlastní libreto, zkomponovaná v letech 19531954.

Martinů složil Mirandolinu pro Guggenheimovu nadaci při svém pobytu v Nice. Kvůli tomu, že nemohl najít vhodného libretistu, zpracoval sám předlohu Carla Goldoniho La Locandiera (česky uváděná jako Mirandolína), a to původní italský text, což ho zdržovalo při kompozici.

Původní odmítavé stanovisko dramaturgů, že je dílo „těžké“, Martinů nechápal. Nakonec se premiéra konala v provedení souboru Národního divadlaPraze na scéně tehdejšího Smetanova divadla (nyní Státní opera Praha), ale vinou problémů s nakladatelem až 17. května 1959 pod řízením dirigenta Václava Kašlíka. Autorem českého překladu libreta byl Rudolf Vonásek.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Fotografie z uvedení Mirandoliny v divadle La Fenice v roce 2016.

Po představení postav (markýze di Forlimpopoli, hraběte d'Albafiorita a rytíře di Ripafrattta – a titulní postavy, hostinské Mirandoliny) se rozbíhá děj, v němž hrabě stojí o hostinskou, zatímco ta chystá pomstu přezíravému rytíři, v čemž jí má pomáhat i její služebník Fabrizio. Ve druhém jednání pomáhají zaplést léčku Mirandolině i dvě herečky, které se vydávají za vznešené dámy. Rytíř propadá lásce k Mirandolině.

Mezihru před třetím, posledním jednáním tvoří často samostatně provozované Saltarello. Rytíř zoufale žárlí na Mirandolinu, do které se ale zamilovali i oba další šlechtici. Celý příběh rozplétá až Mirandolina, která přede všemi nabídne manželství zamilovanému Fabriziovi.

Osoby[editovat | editovat zdroj]

Markýz di Forlimpopoli bas
Hrabě d’Albafiorita tenor
Mirandolina, hostinská soprán
Fabrizio, její služebník tenor
Rytíř di Ripafratta bas
Ortensia, herečka soprán
Dejanira, herečka alt

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Šafránek, Miloš: Divadlo Bohuslava Martinů. Praha : Supraphon, 1979, s. 100–103.
  • ŠÍP, Ladislav. Česká opera a její tvůrci. Praha: Supraphon, n. p., 1983. 400 s. Kapitola Bohuslav Martinů, s. 254–256. 
  • JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 168. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]