Mechanické návěstidlo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Detailní pohled na dvojramenné návěstidlo v poloze Stůj. K ovládání stačí pouze jeden pár drátů, je-li návěstidlo v poloze Stůj, pak při pohybu drátů jedním směrem se zvedne pouze horní rameno, zatímco při pohybu opačným směrem se sklopí i spodní.

Mechanické návěstidlo je návěstidlo, které má jednu nebo více pohyblivých částí. Změnou polohy této části se mění návěst, kterou návěstidlo dává. Ovládání návěstidla se děje obvykle pomocí drátovodů a ručně ovládaných stavěcích pák, ale například v Německu je rozšířené i poloautomatické ovládání – po průjezdu vlaku se návěstidlo samočinně elektricky přestaví do polohy zakazující jízdu.

Mechanická návěstidla v drážní a silniční dopravě byla inspirována dorozumívacími systémy v námořní dopravě pomocí vlajek a paží. Jednoduché ramenové návěstidlo se na železnici používalo už od poloviny 19. století. Modernější mechanická návěstidla vznikla v 80. letech 19. století. Od počátku byla ovládána drátovody, pro noční provoz byla také vybavována osvětlením. Původní návěstidla měla lampy na řepkový olej, později nastoupil petrolej, svítiplyn a dnes se užívá téměř výhradně elektřina, ačkoli ještě v prvním desetiletí 21. století byla mechanická návěstidla v několika železničních stanicích v České republice osvětlována petrolejovými lampami. Olejové a petrolejové lampy se vytahovaly k ramenům na pomocném lanku přes kladku. Před lampou jsou umístěny skleněné barevné clonky, pohybující se společně s pohyblivou částí návěstidla (ramenem či terčem), čímž je zajištěno svícení noční návěsti příslušné barvy. Některá mechanická návěstidla byla později vybavena reflexním materiálem a osvětlovat je není třeba. Většina mechanických návěstidel na železničních tratích byla nahrazena světelnými návěstidly.

Z roku 1868 je doloženo použití primitivního mechanického semaforu v silniční dopravě na londýnských křižovatkách - semafor měl tvar kříže napodobujícího lidskou postavu s rozpaženýma rukama („stůj“) s možností svěsit obě paže („volno“).[1] V silniční dopravě byly mechanické semafory rovněž nahrazeny světelnými signalizačními zařízeními.

Použití v železniční dopravě v Česku[editovat | editovat zdroj]

V mechanické podobě se v současné době vyskytují v Česku čtyři druhy návěstidel:

Mechanickými návěstidly jsou opatřeny jen některé železniční stanice či dopravny se starými typy zabezpečovacího zařízení, zejména s návěstidly nezávislými na poloze výměn nebo mechanickým či elektromechanickým zabezpečovacím zařízením. Již od 50. let 20. století jsou mechanická návěstidla nahrazována světelnými návěstidly, v současnosti se v Česku nacházejí již jen na menším počtu míst železniční sítě a jejich počet v souvislosti s drobnějšími či rozsáhlejšími opravami a rekonstrukcemi stále klesá, mechanická návěstidla se nově nezřizují.

Návěsti mechanických návěstidel v Česku[editovat | editovat zdroj]

Jednoramenná hlavní návěstidla[editovat | editovat zdroj]

Jednoramenná hlavní návěstidla se vyskytují především jako návěstidla odjezdová, oddílová hradel a hlásek, krycí a vjezdová (ve stanicích bez závislosti návěstidle na poloze výměn). Jednoramenná návěstidla dávají návěsti:

  • Stůj (červenobílé rameno ve vodorovné poloze; v noci jedno červené světlo)
  • Volno (červenobílé rameno šikmo vzhůru; v noci jedno zelené světlo)

Dvouramenná hlavní návěstidla[editovat | editovat zdroj]

Dvouramenná hlavní návěstidla jsou zpravidla návěstidla vjezdová stanic či odboček. Jsou závislá na poloze výměn (výhybek) v železniční stanici. Dávají návěsti:

  • Stůj (horní červenobílé rameno ve vodorovné poloze, spodní rameno je ve svislé poloze v zákrytu se stožárem; v noci jedno červené světlo)
  • Volno (horní červenobílé rameno šikmo vzhůru, spodní rameno je ve svislé poloze v zákrytu se stožárem; v noci jedno zelené světlo)
  • Rychlost 40 km·h-1 (Dvě červenobílá ramena nad sebou šikmo vzhůru; v noci dvě zelená světla nad sebou) Tato návěst nařizuje jet sníženou rychlostí (40 km/h), neboť výhybky ve stanici jsou postaveny do odbočky, pro vjezd na vedlejší kolej.

Jedno- a dvouramenná návěstidla s pevným žlutým ramenem[editovat | editovat zdroj]

Jednoramenná i dvouramenná návěstidla mohou být doplněna o pevné žluté vodorovné rameno, které je při návěsti stůj zakryto za horním červenobílým ramenem. Takováto návěstidla se vyskytují jako vjezdová v koncových či odbočných stanicích, ve kterých musí všechny vlaky zastavit. Dávají návěsti:

  • Stůj (červenobílé rameno ve vodorovné poloze, žlutobílé rameno je v zákrytu za červenobílým ramenem; v noci jedno červené světlo)
  • Výstraha (červenobílé rameno šikmo vzhůru, s ním souosé žlutobílé rameno ve vodorovné poloze; v noci jedno žluté světlo)
  • Rychlost 40 km·h-1 a výstraha (Dvě červenobílá ramena nad sebou šikmo vzhůru, s horním ramenem souosé žluobílé rameno ve vodorovné poloze; v noci dvě žlutá světla nad sebou)

Mechanické předvěsti[editovat | editovat zdroj]

Mechanické předvěsti jsou zpravidla umístěny na zábrzdnou vzdálenost před mechanickými hlavními vjezdovými, oddílovými či krycími návěstidly a upozorňují na návěst tohoto návěstidla. Dávají návěsti:

  • Výstraha (žlutý kruhový terč vstříc vlaku; v noci jedno žluté světlo)
  • Volno (žlutý kruhový terč ve vodorovné poloze, tak, že není vidět; v noci jedno zelené světlo)

Seřaďovací mechanická návěstidla[editovat | editovat zdroj]

Mechanická seřaďovací návěstidla se mohou vyskytovat na vlečkách či železničních stanicích a platí jen pro posun. Jejich návěsti jsou:

  • Posun zakázán (modrá čtvercová deska postavená na vrcholu; v noci jedno modré světlo)
  • Posun dovolen (modrá čtvercová deska postavená na vrcholu ve vodorovné poloze, tak, že není vidět; v noci jedno mdle bílé světlo)

Uzávěry koleje[editovat | editovat zdroj]

O uzávěrách koleje a jejích návěstech pojednává článek Vložené návěstidlo a uzávěra koleje

Přivolávací návěst[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Přivolávací návěst.

Hlavní návěstidla mohou být navíc opatřena elektrickou svítilnou pro návěštění přivolávací návěsti, tvořenou jedním bílým kmitavým světlem nebo třemi bílými světly uspořádanými do trojúhelníka.

Obrázky[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jiří Černý, Jan Holeš: Sémiotika. Portál, Praha, 2004, ISBN 80-7178-832-5. Strana 224.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]