Masutacu Ójama
| Masutacu Ójama | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | 崔 永宜 a 최 영의 |
| Jiná jména | God Hand |
| Narození | 4. června 1923 Kimdže |
| Úmrtí | 26. dubna 1994 (ve věku 70 let) Cukidži |
| Příčina úmrtí | rakovina plic |
| Alma mater | Japan Aviation High School Q11511521 |
| Povolání | karatista, bojovník smíšených bojových umění a spisovatel |
| Zaměstnavatel | Kjokušin karate |
| Titul | mistr Japonska v karate |
| Ocenění | důstojnický kříž Řádu za zásluhy Polské republiky |
| Choť | Chiyako Ōyama (od 1946) |
| Děti | Kikuko Ōyama |
| Web | mas-oyama |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Masutacu Ójama (4. června nebo 23. července 1923? Kunsan – 26. dubna 1994 Tokio),[zdroj?] původním jménem Hyung Yee, byl korejský karatista, který většinu svého života prožil v Japonsku.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v korejském městě Kinje. Již v devíti letech začal studovat čínské bojové umění Kempo, a to jak v jeho čínském, tak i korejském stylu. V patnácti letech odešel do Japonska za účelem studovat bojová umění a sporty, především judo a karate-do. Osobně se setkal s mistrem Gičinem Funakošim a po jeho boku se učil šótókan karate. Ójama svou pílí a úsilím již ve čtrnácti letech získal 1. dan ze šótókan karate-dó, v sedmnácti 2. dan a ve svých dvaceti letech byl držitelem 4. danu. V době, kdy získal 4. dan ze Šótókan karate, se začal přeorientovávat a zaměřovat na cvičení judo a pod vedením Džigora Kana získal 4. dan také z juda. Po druhé světové válce vyhledal senseie So Nei Chu; jednoho z největších mistrů a autorit gódžú-rjú karate. So Nei Chu se stal pro Ójamu díky své fyzické zdatnosti, moudrosti a duchovnímu rozhledu vzorem a Ójama se vydal na cestu bojovníka.
Ójama se se svým studentem na doporučení mistra So Nei Chu vydal na tři roky mimo civilizaci, aby trénoval své tělo a ducha bez rušivých elementů okolního světa a začal se věnovat tvrdému tréninku, jeho student tento způsob života vzdal již po šesti měsících a vrátil se zpět do města. Ójamu po čtrnáct měsíců zásoboval jídlem jeho přítel, ale když už mu ani on nemohl pomáhat, tak Ójama své cvičení v osamocení ukončil a vydal se na návrat do civilizace. Několik měsíců na to, v roce 1947 vyhrál mistrovství Japonska v karate. Nicméně myšlenka, že nedokončil svůj tříletý výcvik, ho neustále pronásledovala a znovu se rozhodl zasvětit svůj život karate. Znovu opustil civilizaci a usadil se v Čibě, prefektuře na duchovním místě zvaném Kijozumi. V tomto období byl doslova posedlý fanatismem a běžně trénoval 12 hodin denně bez jediné přestávky. Cvičení v ledové vodě vodopádu, údery do stromu, který mu sloužil jako makiwara (巻藁), rozbíjení říčních kamenů nebo stovky skoků přes vzrostlé keře, bylo jednou z jeho fyzických činností. Po osmnácti měsících tréninku na hranicích lidských možností se Ójama vrátil, tentokrát spokojen s tím, že má pod kontrolou svůj vlastní život.
V roce 1950 se Ójama rozhodl pro propagaci svého stylu kjokušin karate, prozatím na území Japonska, a začal bojovat například s býky. Bylo zdokumentováno 52 zápasů s býky, z toho tři zabil a ostatním zurážel rohy. Po roce 1952 odjel Ójama demonstrovat svůj styl do USA, kde během svého pobytu přijal výzvu všech 270 protivníků všech možných stylů a kategorií. Z toho všechny souboje vyhrál a drtivou většinu soupeřů vyřadil z boje již po několika sekundách zápasu. Tímto si v USA vysloužil přezdívku "God Hand". V roce 1957 Ójama registroval Kyokushinkai a jeho organizace měla 700 členů, nicméně mnoho z nich brzy Kyokushinkai opustilo. Kyokushinkai je do dnes považován za nejtvrdší styl Karate-Dó, není to ale jen otázka tvrdých úderů, síly a vytrvalosti. Je to hlavně spirituální efekt a celkové požadavky na morálku tréninku. Ójama zemřel na rakovinu plic 26. dubna 1994 ve svých 71 letech.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Masutacu Ójama na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
