Masutacu Ójama

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Masutatsu Oyama (23. července 1923 - 24. dubna 1994), původním jménem Hyung Yee, byl korejský karatista, který většinu svého života prožil v Japonsku.

Narodil se v korejském městě Kinje. Již v devíti letech začal studovat čínské bojové umění Kempo a to jak v jeho čínském, tak i korejském stylu. V patnácti letech odchází do Japonska za účelem studovat bojová umění a sporty, především Judo a Karate-Do. Osobně se setkává s mistrem Gičinem Funakošim a po jeho boku se učí Šótókan karate. Ójama svou pílí a úsilím již ve čtrnácti letech získává 1. Dan ze Šótókan Karate-Dó, v sedmnácti 2. Dan a ve svých dvaceti letech je držitelem 4. Danu. V době, kdy získal 4. Dan ze Šótókan Karate se začíná přeorientovávat a zaměřovat na cvičení Judo a pod vedením Džigora Kana získává 4. Dan také z Juda. Po druhé světové válce vyhledává senseie So Nei Chu - jednoho z největších mistrů a autorit Goju - Ryu Karate. So Nei Chu se stává pro Ójamu díky své fyzické zdatnosti, moudrosti a duchovnímu rozhledu vzorem a Ójama se vydává na cestu bojovníka, na cestu "DO". Ójama se se svým studentem na doporučení mistra So Nei Chu vydává na tři roky mimo civilizaci, aby trénoval své tělo a ducha bez rušivých elementů okolního světa a začíná se věnovat tvrdému tréninku, jeho student tento způsob života vzdává již po šesti měsících a vrací se zpět do města. Ójamu po čtrnáct měsíců zásobuje jídlem jeho přítel, ale když už ani on mu nemůže pomáhat, tak Ójama své cvičení v osamocení končí a vydává se na návrat do civilizace. Několik měsíců na to, v roce 1947 vyhrává mistrovství Japonska v Karate. Nicméně myšlenka, že nedokončil svůj tříletý výcvik ho neustále pronásledovala a znovu se rozhodl zasvětit svůj život Karate. Znovu opouští civilizaci a usazuje se v Čibě, prefektuře na duchovním místě zvaném Kijozumi. V tomto období byl doslova posedlý fanatismem a běžně trénoval 12 hodin denně bez jediné přestávky. Cvičení v ledové vodě vodopádu, údery do stromu, který mu sloužil jako makiwara (巻藁), rozbíjení říčních kamenů nebo stovky skoků přes vzrostlé keře, bylo jednou z jeho fyzických činností. Po osmnácti měsících tréninku na hranicích lidských možností se Ójama vrací, tentokrát spokojen s tím, že má pod kontrolou svůj vlastní život.

V roce 1950 se Ójama rozhoduje pro propagaci svého stylu Kjokušin, prozatím na území Japonska a začíná bojovat například s býky. Bylo zdokumentováno 52 zápasů s býky, z toho tři zabil a ostatním zurážel rohy. Po roce 1952 odjíždí Ójama svůj styl demonstrovat do USA, kde během svého pobytu přijal výzvu všech 270 protivníků všech možných stylů a kategorií. Z toho všechny souboje vyhrál a drtivou většinu soupeřů vyřadil z boje již po několika sekundách zápasu. Tímto si v USA vysloužil přezdívku "God Hand". V roce 1957 si Ójama registruje Kjokušinkai a jeho organizace má 700 členů, nicméně mnoho z nich brzy Kjokušinkai opouští. Kjokušinkai je do dnes považován za nejtvrdší styl Karate-Dó, není to ale jen otázka tvrdých úderů, síly a vytrvalosti. Je to hlavně spirituální efekt a celkové požadavky na morálku tréninku. Oyama umírá na rakovinu plic 24. dubna 1994, ve svých 71 letech.