Gičin Funakoši

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kaligrafický symbol
Článek obsahuje japonský text.
Bez vhodného fontu nejspíš místo kandži nebo kany uvidíte otazníky, obdélníčky či jiné znaky.
Gičin Funakoši

Gičin Funakoši (船越 義珍, Funakoši Gičin; 10. listopadu 1868 Okinawa - 26. dubna 1957 tamtéž) byl okinawský mistr bojového umění karate, které v roce 1921 formálně uvedl ve známost na hlavních japonských ostrovech.

Bývá nazýván zakladatelem tradičního karate a o své cestě k mistrovství napsal knihu "Karatedó - Má životní cesta".

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Gichin Funakoshi začal svou kariéru karate pod vedením jednoho z největších mistrů své doby: Ankó Asato. Jeho vášeň pro karate začíná okolo 12 let, když si hraje s nejstarším Asatovým synem a vidí Asatu trénovat na zahradě. Tréninky byly vždy velmi těžké a tvrdé a často se konaly v noci při světle lucerny, protože v té době bylo na Okinawě karate zakázáno. Funakoši musel opakovat pořád dokola jedny a ty samé techniky a kata pro jejich zdokonalení. Funakoši se rozhodl jít studovat medicínu. Ve škole ho nutili si ostříhat cop, jinak nemůže studovat. Funakoši se rozhodl raději odejít ze školy než aby se ostříhal a začal pracovat jako pomocný učitel na Okinawě. Práci učitele bude vykonávat dalších 30 let. Asato seznamuje Funakošiho se svým přítelem Ankó Itosu, který je rovněž mistrem v karate. Funakoši od té doby trénuje pod oběma mistry. V roce 1921 cestuje japonský císař do Evropy a rozhodl se na své cestě navštívit Okinawu. Zde se setkal s Funakošim, který mu předvedl ukázky technik karate, které císaře ohromily. Následující rok probíhá v Kjótu výstava tělesné výchovy a bojových umění na kterou byl Funakoši vyslán, aby reprezentoval ostrov. Zde se setkal s Džigorem Kanem, který ho pozval aby demonstroval své karate v Tokiu. Kana Funakošiho karate natolik okouzlilo, že ho vyzval aby zůstal v Japonsku a šířil zde své bojové umění. Funakoši se rozhodne zůstat. Jeho první tělocvična ve které vyučuje karate se nachází na studenské koleji, kde pracuje jako vrátný. Zpočátku má velmi málo žáků, ale postupem let se jejich počet zvyšuje. Začne se vytvářet mnoho klubů karate a to zejména mezi vysokými školami. Postupem času ho začne karate živit. Z uspořených peněz si v roce 1939 postaví své vůbec první dojo (tělocvičnu, kde se učí karate). Jeho studenti toto dojo pojmenují Šótókan. Šótó byl Funakošiho pseudonym, kterým se podepisoval pod své básně. (Šótókan je v překladu dům vlnících se borovic. macu/šó-borovice, tó-vlny, kan-budova.) Toto dojo bylo v roce 1945 zničeno při americkém bombardování Japonska. Funakoši napsal za svůj život mnoho knih o filozofii karate. Po smrti své manželky se vrátil do Tokia,kde pokračuje v učení karate. Funakoši umírá v dubnu 1957 ve věku 89 let. Na jeho hrob bylo napsáno: "Karate nezná první útok" (空手先手無し [Karate ni sente naši])

Literatura[editovat | editovat zdroj]

FUNAKOŠI, Gičin. Karatedó : má životní cesta. Praha : Naše vojsko, 2010. 77 s. ISBN 978-80-206-1146-8.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu