Marie Ševčíková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marie Ševčíková
Marie Ševčíková na MS 1970
Marie Ševčíková na MS 1970
Osobní informace
Celé jménoMarie Anna Ševčíková
Datum narození20. listopadu 1947
Místo narozeníČesko Lobzy u Ošelína, Československo
Datum úmrtí28. června 2010 (ve věku 62 let)
Místo úmrtíDánsko Glostrup, Dánsko
Výška1,80 m
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Číslo dresu11
Pozicepravé křídlo
Profesionální kluby
Roky Klub
1966–1968
1968–1970
1971–1972
1973
1974–1975
Česko SK Slavia Praha
Dánsko Femina BK
Itálie ACF Fiorentina Elettroplaid
Itálie GS Casabella Perignano
Dánsko Femina BK
Reprezentace
Roky Reprezentace
1969–1970
Dánsko Dánsko
Úspěchy
Mistrovství světa ve fotbale
zlato Itálie 1970 Dánsko
Mistrovství Evropy ve fotbale
stříbro Itálie 1969 Dánsko
Italský pohár
finále 1971 ACF Fiorentina Elettroplaid
1. dánská fotbalová liga
vítěz 1975 Femina BK
O srdce Mladého světa
vítěz 1966 Praha SK Slavia Praha
vítěz 1967 Praha SK Slavia Praha
Torneo Internazionale di Riccione
vítěz 1967 Itálie SK Slavia Praha
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Ševčíková (20. listopadu 194728. června 2010) byla československá a dánská fotbalistka, která hrála v útoku na pravém křídle. V roce 1969 získala s týmem Dánska stříbrné medaile[1] na mistrovství Evropy a v roce 1970 vyhrála[2] se stejným týmem mistrovství světa. Jako vůbec první fotbalistka z Československa získala Ševčíková v srpnu 1969 nabídku na působení v nejvyšší italské ligové soutěži[3].

Klubová kariéra[editovat | editovat zdroj]

S fotbalem začala na podzim 1966 ve Slavii Praha, aby s týmem hned na konci října stejného roku vyhrála 1. ročník turnaje O srdce Mladého světa. Slávistky svůj triumf na turnaji zopakovaly také o rok později[4]. Tým Slavie šel od vítězství k vítězství nejen doma, ale také v zahraničí. V červenci 1967 vyhrál v Itálii turnaj Torneo di Riccione[5], ve kterém postupně porazil týmy A.C.F. Fiorentina Elettroplaid, Bologna C.F. a A.C.F. Ambrosiana SNIA. V červnu a červenci 1968 Slavia dvakrát porazila také dánský tým Femina BK (2:0, 3:2[6]).

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se Ševčíková společně s další spoluhráčkou ze Slavie Janou Mandíkovou rozhodla opustit Československo a požádaly o politický azyl v Dánsku[7]. Obě začaly hrát za klub Femina BK, který je dobře znal z nedávných přátelských zápasů. V červenci 1969 odehrál dánský klub několik přátelských utkání v Itálii, během kterých oslnila Ševčíková svými výkony natolik, že ji přední italský klub Real Torino nabídl profesionální smlouvu[8]. Z angažmá Ševčíkové ale nakonec sešlo, když se s klubem nedohodla na výši odměny.

Ševčíková se vrátila zpět do Dánska, kde opět hrála za klub Femina BK. Z hledáčku italských klubů ale nezmizela, a tak v květnu 1971 opět odchází do Itálie, kde začíná hrát za prvoligový klub ACF Elettroplaid Fiorentina[9]. V jeho barvách se ten samý rok dostane až do finále italského poháru, ve kterém ale nestačí na ACF Roma (0:1)[10]. Ševčíková působí ve Fiorentině až do roku 1972. Na rok odchází hrát a trénovat do nedalekého klubu GS Casabella Perignano, který působí v druhé nejvyšší italské soutěži. V roce 1974 se Ševčíková vrací znovu zpět do klubu Femina BK, kde první rok působí zároveň jako trenérka[11]. V roce 1975 získává s týmem mistrovský titul[12].

Reprezentační kariéra[editovat | editovat zdroj]

Na přelomu 60. a 70. let klub Femina BK, za který tehdy hrály i Ševčíková s Mandíkovou, reprezentoval Dánsko na prvním evropském a světovém šampionátu. Na mistrovství Evropy, které se konalo v roce 1969 v Itálii, se Dánsko probojovalo až do finále, kde po prohře s domácí Itálií získalo stříbrné medaile[1]. Se stejným týmem získaly Ševčíková s Mandíkovou v červenci 1970 v Itálii titul mistryň světa[2]. Ve finále Dánsko porazilo Itálii 2:0, když Ševčíková vsítila rozhodující gól krásnou střelou z dálky dvě minuty před koncem. Když se o rok později konalo další mistrovství světa v Mexiku, rozhodlo se Dánsko už sestavit výběr ze všech dánských klubů a pouze z hráček s dánským občanstvím[12]. Ševčíková s Mandíkovou, které tehdy ještě stále byly československými občankami, tak o účast na turnaji tentokrát přišly.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Marie Ševčíková se začala věnovat tenisu už v Rokycanech, tehdy ještě před tím, než ji v září 1966 v Praze pozval trenér Vilém Marzin hrát fotbal za Slavii Praha. Ševčíková působila v klubu Kovo Rokycany, ve kterém se v dorosteneckém věku dokázala probojovat až mezi třicet nejlepších tenistek v celé zemi[13]. S tenisem pokračuje i po svém příchodu v roce 1966 do Prahy, když hraje za klub TJ Motorlet (dnes 1. ČLTK Praha). Ševčíková se tenisu aktivně věnuje i po svém odchodu do zahraničí, a to jak v Dánsku, tak i Itálii. Po skončení profesionální fotbalové kariéry v roce 1975 působí v dánském Rødovre Tennisklub, za který v té době hraje také Henrik Klitvad, pozdější předseda Dánského tenisového svazu. Na kurtech nastupuje také proti Anne-Mette Sørensen, vítězce 26 dánských národních mistrovství a v letech 1972-82 reprezentantce Dánska ve Fed Cupu, kde po konci své kariéry působila až do roku 1991 jako nehrající kapitánka.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Ševčíková se narodila v zemědělské osadě Lobzy u Ošelína (německy Labes), okres Tachov, kam její rodiče přišli krátce po válce po odsunu původního německého obyvatelstva. Po několika letech se ale celá rodina odstěhovala do Rokycan. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 Ševčíková odchází do Dánska, kde po čase také získává tamní státní občanství. I když se fotbalu věnovala profesionálně, musela současně chodit také do zaměstnání. V Praze pracovala ve společnosti Motorlet, v Kodani nejprve ve společnosti A. M. Hirschsprung & Sønner na výrobu doutníků a potom u tamního zastoupení britského výrobce fotografických materiálů Ilford Photo[14]. S výjimkou působení v Itálii (1971-1973) žila Marie Ševčíková v Dánsku až do své smrti v roce 2010. Do své rodné vlasti se vracela pouze na krátké, několikadenní návštěvy. Na podzim 1968 odešel z Československa také bratr Petr. Nejprve do Spolkové republiky Německo a potom do Kanady a USA. Na rozdíl od své sestry se ale v lednu 1972 vrátil zpět. Ihned po příjezdu byl zatčen a tehdejším komunistickým režimem odsouzen na 18 měsíců za opuštění republiky. Petr Ševčík byl režimem pronásledován i po svém propuštění. Zemřel v roce 2013.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Coppa Europa per Nazioni (Women) 1969. www.rsssf.org [online]. [cit. 2023-12-29]. Dostupné online. 
  2. a b Coppa del Mondo (Women) 1970. www.rsssf.org [online]. [cit. 2023-12-29]. Dostupné online. 
  3. CLAUSEN, Edward. Piger med spark i støvlen. Politiken. 1969-11-02. 
  4. O Srdce Mladého světa 1967. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Page Version ID: 23385530. 
  5. GUBELLINI, Davide. Due scudetti per l'Emancipazione. www.assemblea.emr.it [online]. 2021 [cit. 2023-12-29]. Dostupné online. 
  6. Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. | Digitalizovaný archiv časopisů | RudePravo/1968/7/31/8.png. archiv.ucl.cas.cz [online]. [cit. 2023-12-29]. Dostupné online. 
  7. KOLEKTIV, autorů. Tutto il calcio minuto per minuto. 6. vyd. [s.l.]: Europea book, 1974. 260 s. 
  8. Stadio Luigi Ferraris, Genoa 7 July 1970 – England 5–1 West Germany [online]. 2015-08-29 [cit. 2023-12-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Visualizzatore | biblioteca dello sport. dlib.coninet.it [online]. [cit. 2023-12-29]. Dostupné online. 
  10. Coppa Italia 1971 (calcio femminile). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (italsky) Page Version ID: 128681308. 
  11. Boldklubben Femina 1959–1984. Valby: Femina BK, 1984. 36 s. 
  12. a b WEBER, Lennart. Kvinder der vinder. 3. vyd. Hillerød: Webersforlag, 2022. 168 s. ISBN 978-87-93220-17-1. 
  13. Š, D. Rokycanský tenis se hlásí o slovo. Rokycanský budovatel. 1964-08-27, čís. 35, s. 4. 
  14. NORTH, Carla. Piger med krudt i støvlerne. Femina. 1969-11-18, roč. 1969, čís. 46, s. 16-17. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]