Malý Magellanův oblak
| Malý Magellanův oblak | |
|---|---|
 |
|
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) |
|
| Typ | nepravidelná galaxie
|
| Rektascenze | (00h 52m 44,8s) |
| Deklinace | (-72° 49' 43,0") |
| Zdánlivá magnituda (V) | (2,7) |
| Souhvězdí | (Tukan) (Tucana - Tuc) |
| Úhlová velikost | (5° 20' × 3° 5') |
| Vzdálenost | 197 ± 9 kly |
| Rudý posuv | 158 ± 4 km/s |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Rozměr | 19 600 × 11 400 ly |
| Absolutní magnituda (V) | -16,3 |
| Označení v katalozích | |
| SMC, NGC 292, PGC 3085 | |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
Malý Magellanův oblak (SMC, NGC 292, PGC 385) je trpasličí nepravidelná galaxie (typu IrrI)[1] v souhvězdí Tukana vzdálená asi 200 000 ly. Obsahuje několik stovek miliónů hvězd. Struktura této galaxie je nepravidelná, má náznak galaktické příčky.
Obsah |
Jméno [editovat]
Tato galaxie společně s Velkým Magallanovým oblakem je pojmenována po portugalském mořeplavci Fernandu Magellanovi. Pojmenoval je tak na jeho počest písař jeho výpravy Antonio Pigafetta. Obě galaxie byly však známy dávno předtím.
Sousedství s Galaxií [editovat]
Galaxie Malý Magellanův oblak patří do místní skupiny galaxií a je gravitačně vázaná s Galaxií, kterou společně s Velkým Magallanovým oblakem obíhá po kruhové dráze. Vlivem slapových sil je deformována – důkazem je takzvaný Magellanův proud – oblak vodíku, který je projevem začínajícího galaktického kanibalismu. Je pozorován ve vodíkové čáře 21 cm a spojuje oba Magallanovy oblaky a dosahuje až ke Galaxii. Tento oblak byl zachycen gravitací Galaxie při jejich blízkém průchodu kolem ní asi před 500 miliony let.[2]
Cefeidy [editovat]
V letech 1893 až 1906 zkoumala americká astronomka Henrietta Swan Leavittová fotografické desky tohoto objektu a objevila na nich dva a půl tisíce proměnných hvězd. Šestnáct z nich pak později určila jako cefeidy, do té doby známé jen z Galaxie. Tento objev, společně s dalším výzkumem, vedl k tomu, že v roce 1912 odhalila vztah mezi periodou jejich světelných změn a průměrnou svítivostí. To umožňuje určit jejich absolutní hvězdnou velikost a pomocí modulu vzdálenosti pak přesně i jejich vzdálenost.
Související články [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ KLEZCEK, Josip. Velká encyklopedie vesmíru. 1. vyd. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0906-X. s. 260.
- ↑ Galaktický kanibalismus
