Velký Magellanův oblak
| Velký Magellanův oblak | |
|---|---|
 |
|
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) |
|
| Typ | nepravidelná galaxie
|
| Rektascenze | (05h 23m 34,5s) |
| Deklinace | (−69° 45' 22") |
| Zdánlivá magnituda (V) | (0,9) |
| Souhvězdí | (Tabulová hora/Mečoun) (Mensa - Men/Dorado - Dor) |
| Úhlová velikost | (10° 45' × 9° 1') |
| Vzdálenost | 168 ± 3 kly |
| Rudý posuv | 278 ± 3 km/s |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Rozměr | 33 600 × 28 700 ly |
| Absolutní magnituda (V) | −18,6 |
| Označení v katalozích | |
| LMC, PGC 17223 | |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
Velký Magellanův oblak (LMC, PGC 17223) je nejjasnější galaxií viditelnou z naší Galaxie. Je to trpasličí nepravidelná galaxie (typu Irr I)[1] na hranici souhvězdí Tabulové hory a souhvězdí Mečouna vzdálená asi 170 000 ly. Struktura této galaxie je nepravidelná, v jejím středu je však zřetelný náznak galaktické příčky. Jedná se o velmi nápadný objekt – po Mléčné dráze jde o nejrozsáhlejší objekt na nebeské sféře viditelný pouhým okem.
Obsah |
Jméno [editovat]
Tato galaxie společně s Malým Magallanovým oblakem je pojmenována po portugalském mořeplavci Fernandu Magellanovi. Pojmenoval je tak písař jeho výpravy Antonio Pigafetta. Obě galaxie byly však známy dávno předtím – Velký Magellanův oblak popsal například již v roce 964 ve svém díle Kniha o souhvězdích stálých hvězd (Kitáb al-Kawatib at-Tábit al-Musawwar) perský astronom Abdurrahmán ibn Umar as-Súfí.
Sousedství s Galaxií [editovat]
Galaxie Velký Magellanův oblak patří do místní skupiny galaxií a je gravitačně vázaná s Galaxii, kterou společně s Malým Magallanovým oblakem obíhá po kruhové dráze. Vlivem slapových sil je deformována – důkazem je takzvaný Magellanův proud – oblak vodíku, který je projevem začínajícího galaktického kanibalismu. Je pozorován ve vodíkové čáře 21 cm a spojuje oba Magallanovy oblaky a dosahuje až ke Galaxii. Tento oblak byl zachycen gravitací Galaxie při jejich blízkém průchodu kolem ní asi před 500 miliony let.[2]
Objekty [editovat]
Ve Velkém Magellanově oblaku se nachází řada zajímavých objektů, například velmi rozlehlá mlhovina Tarantule, supernova 1987A, řada cefeid, kulových hvězdokupy, planetárních mlhovin či oblastí s překotným vznikem hvězd.
Tarantule [editovat]
- Související informace naleznete v článku Mlhovina Tarantule.
NGC 2070 (známá také jako 30 Doradus) je velmi veliká, pouhým okem viditelná emisní mlhovina, nazvaná podle svého vzhledu připomínajícího pavouka Tarantule. Má zdánlivou velikost 40' a je nejjasnějším objektem v této galaxii. Je součástí rozsáhlého komplexu ionizovaného vodíku o hmotnosti asi 800 000 M☉. Její skutečný rozměr je přibližně 1000 ly. Jde o tak rozsáhlý objekt, že pokud by se tato mlhovina nacházela od Sluneční soustavy stejně daleko jako známá Mlhovina v Orionu, pokrývala by na nebeské sféře oblast asi 30° (60 měsíčních úplňků).[3]
Supernova 1987A [editovat]
- Související informace naleznete v článku Supernova 1987A.
Supernova 1987A je první blízká supernova pozorovaná moderní technikou. Vizuálně byla objevena 24. února 1987, příchod neutrin byl však zaznamenán již o den dříve. Jde o supernovu typu II, která vznikla zhroucením modrého veleobra.
Související články [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ KLEZCEK, Josip. Velká encyklopedie vesmíru. 1. vyd. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0906-X. s. 532.
- ↑ Galaktický kanibalismus
- ↑ www.astro.cz
Externí odkazy [editovat]
- Obrázky Malého Magellanova oblaku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
- Animace pohybu Magellanových oblaků okolo Galaxie
- Článek o Magellanových oblacích na stránkách České astronomické společnosti
