Velký Magellanův oblak

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Velký Magellanův oblak
Large.mc.arp.750pix.jpg
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ nepravidelná galaxie


Rektascenze 05h 23m 34,5s
Deklinace −69° 45' 22"
Zdánlivá magnituda (V) 0,9
Souhvězdí Tabulová hora/Mečoun (Mensa - Men/Dorado - Dor)
Úhlová velikost 10° 45' × 9° 1'
Vzdálenost 168 ± 3 kly
Rudý posuv 278 ± 3 km/s
Fyzikální charakteristiky
Rozměr 33 600 × 28 700 ly
Absolutní magnituda (V) −18,6
Označení v katalozích
LMC, PGC 17223
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Velký Magellanův oblak (LMC, PGC 17223) je nejjasnější galaxií viditelnou z naší Galaxie. Je to trpasličí nepravidelná galaxie (typu Irr I)[1] na hranici souhvězdí Tabulové hory a souhvězdí Mečouna vzdálená asi 170 000 ly. Struktura této galaxie je nepravidelná, v jejím středu je však zřetelný náznak galaktické příčky. Jedná se o velmi nápadný objekt – po Mléčné dráze jde o nejrozsáhlejší objekt na nebeské sféře viditelný pouhým okem.

Jméno[editovat | editovat zdroj]

Tato galaxie společně s Malým Magellanovým oblakem je pojmenována po portugalském mořeplavci Fernandu Magellanovi. Pojmenoval je tak písař jeho výpravy Antonio Pigafetta. Obě galaxie byly však známy dávno předtím – Velký Magellanův oblak popsal například již v roce 964 ve svém díle Kniha o souhvězdích stálých hvězd (Kitáb al-Kawatib at-Tábit al-Musawwar) perský astronom Abdurrahmán ibn Umar as-Súfí.

Sousedství s Galaxií[editovat | editovat zdroj]

Galaxie Velký Magellanův oblak patří do místní skupiny galaxií a je gravitačně vázaná s Galaxii, kterou společně s Malým Magellanovým oblakem obíhá po kruhové dráze. Vlivem slapových sil je deformována – důkazem je takzvaný Magellanův proud – oblak vodíku, který je projevem začínajícího galaktického kanibalismu. Je pozorován ve vodíkové čáře 21 cm a spojuje oba Magellanovy oblaky a dosahuje až ke Galaxii. Tento oblak byl zachycen gravitací Galaxie při jejich blízkém průchodu kolem ní asi před 500 miliony let.[2]

Objekty[editovat | editovat zdroj]

Ve Velkém Magellanově oblaku se nachází řada zajímavých objektů, například velmi rozlehlá mlhovina Tarantule, supernova 1987A, řada cefeid, kulových hvězdokupy, planetárních mlhovin či oblastí s překotným vznikem hvězd.

Tarantule[editovat | editovat zdroj]

Mlhovina Tarantule
Související informace naleznete také v článku Mlhovina Tarantule.

NGC 2070 (známá také jako 30 Doradus) je velmi veliká, pouhým okem viditelná emisní mlhovina, nazvaná podle svého vzhledu připomínajícího pavouka Tarantule. Má zdánlivou velikost 40' a je nejjasnějším objektem v této galaxii. Je součástí rozsáhlého komplexu ionizovaného vodíku o hmotnosti asi 800 000 M. Její skutečný rozměr je přibližně 1000 ly. Jde o tak rozsáhlý objekt, že pokud by se tato mlhovina nacházela od Sluneční soustavy stejně daleko jako známá Mlhovina v Orionu, pokrývala by na nebeské sféře oblast asi 30° (60 měsíčních úplňků).[3]

Supernova 1987A[editovat | editovat zdroj]

Supernova 1987A
Související informace naleznete také v článku Supernova 1987A.

Supernova 1987A je první blízká supernova pozorovaná moderní technikou. Vizuálně byla objevena 24. února 1987, příchod neutrin byl však zaznamenán již o den dříve. Jde o supernovu typu II, která vznikla zhroucením modrého veleobra.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KLEZCEK, Josip. Velká encyklopedie vesmíru. 1. vyd. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0906-X. S. 532.  
  2. Galaktický kanibalismus
  3. www.astro.cz

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

05h23m34,5s; -69°45′22,0″