Magdaleniny prádelny
Magdaleniny prádelny nebo také azylové domy byly domovy pro „padlé ženy“, založené v 19. století ve Spojeném království a Irsku. Nejčastěji byly provozovány římskokatolickými kongregacemi. Odhaduje se, že během 150leté historie těchto institucí do nich bylo na neplacenou práci přijato více než 30 000 žen, často proti jejich vůli. Poslední Magdalenina prádelna byla v Irsku uzavřena 25. září 1996.[1]
V únoru 2013 irský premiér Enda Kenny vyjádřil lítost nad minulostí žen, které v Magdaleniných prádelnách trpěly násilím a zneužíváním. Tyto instituce podle něj reprezentují „kruté a nekompromisní časy Irska“.[2]
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Magdalénské útulky vznikly ze záchranného hnutí ve Spojeném království a Irsku, jehož cílem byla rehabilitace žen, které pracovaly jako prostitutky. V Irsku se tyto instituce jmenovaly podle Máří Magdalény, biblické postavy, která byla podle starší katolické tradice považována za prostitutku, nicméně litovala svých činů a stala se jednou z Ježíšových nejbližších následovnic.
Azylové domy provozovaly např. kongregace Sester milosrdenství (Sisters of Mercy),[3] Sester Panny Marie Milosrdné (Order of Our Lady of Charity) nebo Sester Dobrého pastýře (Sisters of the Good Shepherd).
Záznamy útulků ukazují, že v počátcích historie Magdalénského hnutí do nich mnoho žen vstoupilo a zase je opustilo z vlastní vůle, někdy i opakovaně. Jak se Magdalénské hnutí stále více odklánělo od původní myšlenky záchranného hnutí, které chtělo dostat prostitutky z ulic, útulky získaly vězeňský charakter.
Kromě prostitutek se do útulků začaly dostávat svobodné matky, zneužívané dívky nebo takové, které byly považovány za jakkoli problémové, a to někdy na žádost vlastní rodiny. Většina žen strávila nucenou prací v prádelně průměrně jeden rok, některé však zůstaly uvězněné v útulku do konce života.
Osmnáct měsíců strávila v dublinské prádelně zpěvačka Sinéad O'Connor, která sem byla ve věku 15 let umístěna za záškoláctví a krádeže.[4][5] Drastická zkušenost z útulku byla jednou z příčin jejích otevřeně protikatolických postojů.
Odhalení[editovat | editovat zdroj]
Skutečné poměry v azylových domech byly málo známé až do roku 1993, kdy sestry Panny Marie Milosrdné (ODNC) prodaly po neúspěšných burzovních operacích svůj klášterní pozemek v Dublinu. Obsahoval však masový hrob, v němž byly pozůstatky 133 chovanek. O náklady na likvidaci hrobu se podělily sestry s developerem, takže exhumaci nebylo možné utajit. Později bylo nalezeno ještě dalších neevidovaných 22 těl.[6][7]
Ohlas v umění[editovat | editovat zdroj]
Hudba[editovat | editovat zdroj]
- Písničkářka Joni Mitchell je autorkou písně The Magdalene Laundries, která vyšla roku 1994 na albu Turbulent Indigo.[5]
Film[editovat | editovat zdroj]
- Ve filmu zobrazil život v Magdaleniných prádelnách irský dokumentární film Steva Humphriese, Sex in a Cold Climate (1998).
- Příběhy žen vystupujících v Humphriesovu dokumentu se inspiroval skotský režisér a herec Peter Mullan, který napsal a režíroval snímek Padlé ženy (The Magdalene Sisters, 2002).
- V roce 2002 natočila Aisling Walsh televizní film Hříšnice (Sinners, 2002).
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Irská spisovatelka Claire Keegan vydala v roce 2021 novelu Small Things Like These (česky Takové maličkosti, 2023, Prostor), ve kterém poukazuje na realitu života dívek v Magdaleniných prádelnách na fiktivním příběhu dívky. Kniha byla v roce 2022 nominována na Man Bookerovu cenu.
- Svůj životní příběh vypráví v knize Don´t Ever Tell z roku 2004 (česky Nikdy o tom nemluv, 2006, Jota) Kathy O’Beirne, která prožívala fyzické a sexuální násilí v rodině. Z ní byla v 8 letech umístěna do zařízení, postupně se dostala až na psychiatrii a k elektrošokovým terapiím.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Magdalénske práčovne na slovenské Wikipedii.
- ↑ CHADALÍKOVÁ, Leila. Magdaleniny prádelny: Největší křesťanské peklo, ve kterém do roku 1996 vládly zvrhlé jeptišky. Reflex [online]. 2016-10-19. Dostupné online.
- ↑ BŘEZINOVÁ, Markéta. Dřely v prádelnách pro „hříšné ženy“. Irský premiér vyjádřil lítost. iDNES.cz [online]. 2013-2-5. Dostupné online.
- ↑ Irské Sestry milosrdenství se omluvily za svá selhání. Christnet.cz [online]. 2004-5-7. Dostupné online.
- ↑ O'CONNOR, Sinead. To Sinead O'Connor, the pope's apology for sex abuse in Ireland seems hollow. The Washington Post [online]. 2010-3-28. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b BYSTROV, Michal. PÍSEŇ V HLAVĚ: V prádelnách kajícných Magdalén. Lidovky.cz [online]. 2013-9-30. Dostupné online.
- ↑ RAFTERY, Mary. Ireland's Magdalene laundries scandal must be laid to rest. The Guardian [online]. 2011-6-8. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ O'TOOLE, Fintan. The sisters of no mercy. The Guardian [online]. 2003-2-16. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- FINNEGAN, Frances. Do Penance or Perish. A Study of Magdalen Asylums in Ireland. Oxford: Oxford University Press, 2004. 256 s. Dostupné online. ISBN 9780195174601. (anglicky)
- O'SULLIVAN, Eoin. Suffer the Little Children: The Inside Story of Ireland's Industrial Schools. [s.l.]: New Island, 1999. 424 s. ISBN 9781874597834. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Magdaleniny prádelny na Wikimedia Commons - Stránky organizace Justice for Magdalenes
- Heslo Magdalens v Katolické encyklopedii, NewAdvent.org
