Linie Jamanote

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vlaková souprava řady E231-500 na linii Jamanote jedoucí ve směru Tokio (東京) a Šinagawa (品川) - soto-mawari

Linie Jamanote (japonsky: 山手線, Jamanote-sen) je okružní rychlodráha, jezdící v uzavřené smyčce o délce 34,5 km v centru Tokia. Je jednou z nejdůležitějších a nejfrekventovanějších železničních linek a spojuje všechna hlavní tokijská nádraží a významné městské čtvrti. Pouze 6 z celkových 29 stanic nemá návaznost na jinou železnici nebo na metro. Provoz zajišťuje Východojaponská železniční společnost.

Provoz[editovat | editovat zdroj]

Schéma trati

Provoz na trati začíná ráno ve 4:30 a končí v 1:20, ve špičce mají vlaky interval 2,5 minuty. Kompletní smyčku vlak projede zhruba za hodinu. Všechny vlaky staví ve všech stanicích. Denně je na této trati přepraveno přes 3,5 milionu osob.

Vlaky jedoucí po smyčce ve směru hodinových ručiček jsou označovány jako „soto-mawari“ (外回り, vnější smyčka), v opačném směru jako „uči-mawari“ (内回り, vnitřní smyčka).

Linie Jamanote je také tarifní zónou pro jízdenky prodané mimo tokijskou oblast, na jízdenku vydanou do některé stanice na této trati lze cestovat do libovolné stanice ležící na smyčce nebo uvnitř smyčky na linii Čúó.

Všechny vlaky na této trati mají shodné barevné provedení, které slouží jako rozlišovací znak pro tuto trať. Vlaky jsou stříbrné s výraznými žlutozelenými pruhy, stejnou barvou je trať označena na mapách.

Soupravy na této trati absolvují vždy několik kompletních smyček, než jsou nasměrovány do depa. Pro účely tvorby jízdního řádu je výchozí a cílovou stanicí nádraží Ósaki.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Trať vznikala po částech. První částí byla v roce 1885 spojnice čtvrtí Šinagawa a Akabane, tzv. linie Šinagawa, která byla první spojnicí severní a jižní části Tokia. Z této trati byla v roce 1903 na severní polovině postavena odbočka na západ, tzv. linie Tošima, spojující stanice Tabata a Ikebukuro. V roce 1909 byly obě tratě elektrifikovány a sloučeny, nová trať dostala jméno Jamanote.

Okružní smyčka v dnešní podobě byla dokončena v roce 1925, kdy byla trať po dostavbě úseku Kanda - Ueno přivedena na tokijské hlavní nádraží. V roce 1956 byla oddělena od paralelní linie Keihin-Tóhoku, a ve východní části smyčky mezi stanicemi Šinagawa a Tabata dostala vlastní vyhrazenou dvojkolejnou trať.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název této trati v doslovném překladu znamená ruka hory. V mnoha japonských městech je označením pro kopcovitou oblast, a tvoří protiklad k níže položeným městským čtvrtím na pobřeží.

Jamanote se v japonštině píše vždy bez znaku „no“, který by se jinak psal jednou ze slabičných abeced (hiragana: の, katakana: ノ). V minulosti se často název přepisoval jako „Jamate“, a mezi japonskými cestujícími byl tento přepis velmi oblíbený, ačkoliv se trať oficiálně jmenovala Jamanote.

V roce 1971 ale tehdejší Japonské národní železnice stanovily oficiální názvy a přepisy jmen tratí, aby nedocházelo k matení cestujících. Dalším důvodem byla existence stanice Jamate na linii Negiši v Jokohamě. Zejména u starší generace však název Jamate zůstává velmi oblíbený.

Vlaky[editovat | editovat zdroj]

Interiér „dobytčího“ vozu v soupravě řady 205

Provoz je zajišťován jedenáctivozovými elektrickými článkovými jednotkami řady E231-500. Tento typ soupravy byl představen v roce 2003 a od roku 2005 zcela nahradil starší typ 205. Z našeho pohledu mají soupravy charakter povrchového metra.

Přínosem typu E231 je použití zabezpečovacího zařízení Digital-ATC (Automatic Train Control), které umožní zkrátit dobu potřebnou pro projetí trati na 58 minut. Proti svým předchůdcům mají také dokonalejší informační systémy pro cestující: Nad každými dveřmi je dvojice 15" LCD displejů, na jednom z nich jsou zobrazovány informace o následující stanici v japonštině i v angličtině, na druhém jdou zprávy, počasí a reklamy.

Specialitou této trati je řazení vagónů se šesti dveřmi na každé straně, které jsou přezdívány „dobytčáky“. Tyto vagóny mají sklopné postranní lavice, které jsou ve špičkách sklopeny nahoru, a vzniká tak prostor pro více stojících cestujících. V každé soupravě jsou řazeny dva tyto vozy, zbytek vagónů má po každé straně čtvery dveře.

Stanice[editovat | editovat zdroj]

(po směru hodinových ručiček)

Stanice Navazující tratě
Ósaki

大崎

Gotanda

五反田

  • Metro TOEI: Linka Asakusa
Meguro

目黒

  • Metro TOEI: Linka Mita
  • Tokyo Metro: Linka Namboku
  • Tókjú: Linie Meguro
Ebisu

恵比寿

  • Tokyo Metro: Linka Hibija
Šibuja

渋谷

Haradžuku

原宿

  • Tokyo Metro: Linka Čijoda
Jojogi

代々木

Šindžuku

新宿

Šin-Ókubo

新大久保

Takadanobaba

高田馬場

  • Tokyo Metro: Linka Tózai
Medžiro

目白

Ikebukuro

池袋

Ócuka

大塚

  • Tóden: Linka Arakawa
Sugamo

巣鴨

  • Metro TOEI: Linka Mita
Komagome

駒込

  • Tokyo Metro: Linka Namboku
Tabata

田端

Niši-Nippori

西日暮里

  • Tokyo Metro: Linka Čijoda
Nippori

日暮里

Uguisudani

鶯谷

Ueno

上野

Okačimači

御徒町

Akihabara

秋葉原

Kanda

神田

Tokio

東京

Júrakučó

有楽町

  • Tokyo Metro: Linka Júrakučó
Šinbaši

新橋

  • Metro TOEI: Linka Asakusa
  • Tokyo Metro: Linka Ginza
  • Jurikamome
Hamamacučó

浜松町

Tamači

田町

Šinagawa

品川