Hrnečníkovité
kvetoucí Gustavia superba
|
||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||
|
Hrnečníkovité (Lecythidaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu vřesovcotvaré (Ericales).
Obsah |
[editovat] Charakteristika
Zástupci čeledi jsou nejčastěji stromy, méně často keře, výjimečně i byliny (některé druhy vřazené bývalé čeledi Scytopetalaceae). Kůra je vláknitá. Rostliny jsou ponejvíce bez chlupů, zřídka jsou přítomny jednoduché chlupy, hvězdovité pouze u rodu Couratari. Palisty chybějí nebo jsou drobné a opadavé. Listy jsou střídavé, jednoduché, u některých zástupců nahloučené na koncích větví nebo dvouřadě uspořádané, celokrajné nebo zubaté, se zpeřenou žilnatinou.
Květy jsou oboupohlavné, často velké a nápadné, pravidelné nebo vlivem uspořádání souboru tyčinek souměrné. Květy jsou v úžlabních nebo vrcholových květenstvích různých typů, někdy redukovaných na jediný úžlabní květ. Kalich je obvykle ze 4 až 6 lístků, volný nebo srostlý a pohárkovitý. Koruna je složena obvykle ze 4 až 6 (nebo až 18) volných plátků. Výjimečně koruna chybí. Tyčinek je obvykle mnoho (10 u rodu Couratari) a srůstají na bázi v prstenec či dutý sloupek, který je u mnohých rodů charakteristicky vyhnutý ven a opět zpět k semeníku a vytváří jakousi kápi, dávající květům osobitý vzhled. Semeník je spodní, řidčeji polospodní či svrchní, srostlý ze 2 až 10 plodolistů a se stejným počtem komůrek. V každé komůrce je 1 až mnoho vajíček. Nektária chybí nebo je nektar produkován staminodii. Plody jsou různých typů, často mohutné, nejčastěji tobolky otevírající se kruhovitým švem, případně nepukavé plody s dřevnatým obalem nebo dužnaté a bobulovité plody. Semena jsou velká, často křídlatá nebo s dužnatým míškem, uvnitř s velkým olejnatým embryem, bez nebo s endospermem.[1][2]
Nejčastějšími opylovači jsou včely, některé druhy hrnečníků (Lecythis) jsou opylovány netopýry. Okřídlená semena jsou rozšiřována větrem, bezkřídlá celou paletou různých zvířat zahrnující prasata pekari, opice, veverky, netopýry, ptáky.[1]
Charakteristické obsahové látky jsou zejména triterpenoidní saponiny a taniny.[2]
-
otevřený plod juvie ztepilé
[editovat] Rozšíření
Čeleď zahrnuje 25 rodů a přes 300 druhů. Jsou rozšířené v tropické Americe, v Africe, na Madagaskaru, v tropické Asii a v severní Austrálii.[3] Charakteristickým stanovištěm jsou nížinné deštné lesy na nezaplavovaných půdách, kde hrnečníkovité rostou jako podrostové dřeviny stejně jako obrovské až 55 metrů vysoké stromy převyšující okolní prales.[1] Největší rody jsou Eschweilera (120 druhů), Gustavia (50 druhů), Lecythis (50 druhů) a Barringtonia (40 druhů)[2]
[editovat] Rozlišovací znaky
Pro zástupce z tropické Ameriky jsou ve sterilním stavu charakteristická zejména pevná vlákna v kůře nebo větévkách, listy často na okraji nenápadně zoubkované a charakteristický pach při rozemnutí. Postranní žilky na čepeli listů se často charakteristickým způsobem stáčejí nahoru a posléze se ztrácejí.[4]
[editovat] Taxonomie
Čeleď v původním smyslu měla pouze 10 rodů s areálem výskytu výhradně v tropické Americe. Na základě molekulárních studií byla rozšířena o rody z čeledí Asteranthaceae, Barringtoniaceae, Foetidiaceae, Napoleonaceae, Scytopetalaceae.
Dnes je rozlišováno 5 podčeledi:[3]
- Napoleonaeoideae - 2 rody, tropická západní Afrika
- Scytopetaloideae' - 6 rodů, Afrika a sv. Brazílie
- Lecythidoideae - 10 rodů, tropická Amerika
- Barringtonioideae - 6 rodů, tropy Starého světa
- Foetidioideae - 1 rod, vých. Afrika a Madagaskar
[editovat] Zástupci
- hrnečník (Lecythis)
- juvie ztepilá (Bertholletia excelsa)
- Couroupita guianensis
- Gustavia nobilis
[editovat] Využití
Největší ekonomický význam má brazilský druh juvie ztepilá (Bertholletia excelsa, poskytující para ořechy. Příbuzný druh, juvie Bertholletia nobilis poskytuje menší ořechy a nemá takový význam.[5] Jedlá semena srovnatelné kvality mají i některé hrnečníky, např. taktéž brazilský Lecythis pisonis. Jedlá je také dužnina (mezokarp) plodů některých druhů rodu Grias a Gustavia. Extrakt z kůry Cariniana domestica používají jihoameričtí indiáni pro přípravu jedu na hroty šípů a oštěpů, neboť má protisrážlivý účinek.[1]
Některé druhy hrnečníkovitých, zvláště rodu Cariniana, jsou těženy pro dřevo.[1]
Couroupita guianensis, tzv. dělový strom, je v tropech pěstována jako zvláštnost a okrasný strom. Pro velké květy jsou pěstovány i další druhy, např. z rodu Barringtonia.[2]
[editovat] Seznam rodů
Abdulmajidia, Allantoma, Asteranthos, 'Barringtonia, Bertholletia, Brazzeia, Careya, Cariniana, Chydenanthus, Corythophora, Couratari, Couroupita, Crateranthus, Eschweilera, Foetidia, Grias, Gustavia, Lecythis, Napoleonaea, Oubbanguia, Petersianthus, Pierrina, Planchonia, Rhaptopetalum, Scytopetalum
[editovat] Reference
- ↑ a b c d e SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694.
- ↑ a b c d JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.
- ↑ a b STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden : . Dostupné online.
- ↑ GENTRY, A.H.. Wooden Plants of Northwest South America. Chicago : The Univ. of Chicago Press, 1996. ISBN 0226289435.
- ↑ VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
[editovat] Externí odkazy
- Lecythidaceae
- Barringtoniaceae
- Foetidiaceae
- Asteranthaceae
- Napoleonaeaceae
- The Lecythidaceae Pages by Scott A. Mori and Ghillean T. Prance