Kykladský vulkanický oblouk
Kykladský vulkanický oblouk je ostrovní oblouk sopečného původu v jižním Egejském moři.
Poloha[editovat | editovat zdroj]
Vede z Korintské šíje na poloostrov Bodrum v Malé Asii. Je dlouhý přibližně 450 km a široký 20 km až 40 km. Na tomto oblouku leží řecké sopečné ostrovy Aegina, Methana (poloostrov), Milos, Santorini, Nisyros, Gyali, Kós a Poros, dále podmořská sopka Kolumbo a malé neobydlené ostrovy Kristiany a vulkány Sousaky v Korintské šíji a Akyarlar[1] na poloostrově Bodrum. Jedná se o spící sopky. Z nich pouze Santorini, Kolumbo a Nisyros za posledních 100 let buď vybuchly, nebo projevily nějaký významný důkaz neklidu.[2]
Vznik[editovat | editovat zdroj]
V zóně jižně od Kréty (hlubokomořský příkop) se africká deska podsouvá 5 cm ročně pod desku egejskou (součást eurasijské desky).[3] Ve hloubce cca 150 až 180 km jsou horniny zemského pláště nad podsunutou africkou deskou roztaveny a unikají z nich těkavé složky (oxid uhličitý, krystalické struktury, halogeny). Plyny, rozpuštěné v tavenině, tlačí roztavenou horninu vzhůru až na povrch Země ve formě sopek. Nachází se v zakřivené zóně přibližně 120 km severně od Kréty (sopečné produkty: andezit, dacit, ryolit).
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kykladský vulkanický oblouk na Wikimedia Commons
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Volker Jacobshagen, Geologie von Griechenland (1986).
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kykladenbogen na německé Wikipedii.
- ↑ Akyarlar. www.volcanodiscovery.com [online]. [cit. 2020-07-27]. Dostupné online.
- ↑ Chapter 15 (Volcanoes), The Physical Geography of the Mediterranean, ed. Jamie C Woodward, Oxford University Press, 2009, ISBN 0-19-926803-7
- ↑ David M. Pyle, John R. Elliott: Quantitative morphology, recent evolution, and future activity of the Kameni islands volcano, Santorini, Greece. Ve: Geosphere. Svazek 36, č. 2, 2006, S. 253–268.