Kulturní kapitál

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Kulturní kapitál představuje „institucionalizované široce sdílené kulturní signály (postoje, preference, formální vědění, jednání, statky, oprávnění) používané jako nástroje sociální a kulturní exkluze“.[1] Do kulturního kapitálu patří verbální obratnost, obecné kulturní povědomí, či dosažené vzdělání.

Vztah k ostatním druhům kapitálu[editovat | editovat zdroj]

Pojem v 70. a 80. letech 20. století rozšířil Pierre Bourdieu. V díle The Forms of Capital (1986) rozlišuje Bourdieu tři druhy kapitálu:[2]

  • Ekonomický - tvoří hmotné statky a finanční kapitál, kterými jedinec disponuje
  • Sociální - souhrn užitečných sociálních kontaktů, styků a známostí
  • Kulturní - nabyté předpoklady jedince vedoucí k dosažení určitého sociálního statusu

Oproti hmotné podstatě ekonomického kapitálu, sociální a kulturní kapitál má formu kapitálu nehmotného. Všechny jeho druhy přinášejí svému vlastníku zisk. Kapitál v nehmotných podobách nemusí být směnitelný, jeho užíváním jej vlastník nespotřebovává, naopak jej posiluje. Z jejich podob ve formě vzdělání a sociálních kontaktů jedince může těžit celá společnost. Jsou však od svého vlastníka neoddělitelné a jeho smrtí zanikají.[3]

Formy[editovat | editovat zdroj]

Bourdieu rozlišuje tři formy kulturního kapitálu:[2]

  • Vtělený - obsahuje osobnostní schopnosti, znalosti, vkus a preference člověka, jak se umíme pohybovat v sociálním prostoru. U tohoto druhu kulturního kapitálu záleží více než kde jinde na výchově a vzdělání, úspěšné socializaci a přijetí společenských norem.
  • Objektivizovaný - vychází z odlišného vybavení domácností, jako jsou knihy, hudební nástroje, obrazy, obecně kulturní artefakty, které objektivizují velikost kulturního kapitálu v rodině. Tyto rozvíjejí povědomí o kultuře a tím následně umožňují sdílení nabytých vědomostí s ostatními jedinci.
  • Institucionalizovaný - představují jej společensky uznávané doklady o výšce kulturního kapitálu – formální akademické hodnosti, tituly apod.

Všechny tři složky kulturního kapitálu se kombinují, jsou propojené a navzájem se posilují. Kulturní kapitál se spojuje s konkrétní osobou. Projevuje se v chováních a názorech člověka, souvisí s jeho jednáním (habitem), k němuž má člověk dispozice.[4]

Rozvoj a užití[editovat | editovat zdroj]

K rozvoji kulturního kapitálu dochází u většiny lidí v rodině a ve vzdělávacích zařízeních. Začíná se vytvářet již v raném dětství v procesu socializace dítěte a jeho učením se základním dovednostem. Tvorba kulturního kapitálu závisí na schopnostech orientace ve společensky uznávaných kruzích. V moderní populaci je velmi žádaným atributem právě společenské postavení, které svému majiteli následně produkuje finanční zisk a uznání od ostatních jedinců. Odborníci se v nazírání na pojem kulturní kapitál liší. V zásadě se však shodují, že jej nelze zaměňovat s kapitálem lidským, který je chápán jako souhrn schopností a vlastností získaných praxí. Kulturní kapitál, na rozdíl od kapitálu lidského, má potenciální schopnost tvořit třídu.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LAMONT, Michel; LAREAU, Annette. Cultural Capital: Allusions, Gaps and Glissandos in Recent Theoretical Developments. [s.l.] : American Sociological Association, 1988. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b BOURDIEU, Pierre. Handbook of Theory and Research for the Sociology of Education. Příprava vydání J. Richardson. New York : Greenwood Press, 1986. Dostupné online. Kapitola The Forms of Capital, s. 241-258. (anglicky) 
  3. VESELÝ, Arnošt. Teorie mnohačetných forem kapitálů. Praha : FSV UK, 2006. 24 s. Dostupné online.  
  4. BOURDIEU, Pierre. Teorie jednání. Praha : Karolinum, 1998.  
  5. PETRUSEK, Miroslav. Soudobá teoretická sociologie na Západě. Příspěvky ke kritické analýze. Praha : Ústav pro filozofii a sociologii ČSAV, 1989. Kapitola Koncepce kulturního kapitálu v soudobé západní sociologii, s. 207-238.