Kulturní kapitál

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Kulturní kapitál představuje „institucionalizované široce sdílené kulturní signály (postoje, preference, formální vědění, jednání, statky, oprávnění) používané jako nástroje sociální a kulturní exkluze“ (Lamont, Lareau 1988). Do kulturního kapitálu patří verbální obratnost, obecné kulturní povědomí, či dosažené vzdělání. Stejně jako ekonomický kapitál přináší i kulturní kapitál svému vlastníku zisk. Pojem zavedl Pierre Bourdieu.

Má tři formy:

  • inkorporovanou, což je soubor dovedností a schopností, jež si jedinec osvojuje v průběhu socializace, tato část se stane součástí habitu
  • objektivní, což jsou knihy, umělecké předměty, nástroje vědeckého zkoumání
  • institucionalizovanou, což jsou doklady o vzdělání

Kulturní kapitál je podle P.Bourdiera zvláštní forma získaných předpokladů jedince nebo skupiny k dosažení určitého sociálního statusu, která je vázána na charakter a úroveň enkulturace. P. Bourdier předpokládal, že vyšší vzdělání (vyšší kulturní kapitál) umožňuje zaujetí vyšší zaměstnanecké pozice a přináší jedinci zisk v podobě privilegovaného společenského postaveni a z něho plynoucích společenských a ekonomických výhod. Kulturní kapitál ale nevychází pouze ze vzdělávacího systému, ale do značné míry se odráží do možnosti jedince akumulovat ho již v rodině (např. schopnost a kvalita verbální komunikace), proto je kulturní kapitál ve společnosti rozložen nerovnoměrně, jelikož každý jedinec má v tomto ohledu rozdílné výchozí podmínky.