Konecchlumí (tvrz)
| Konecchlumí | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | gotický, barokní |
| Poloha | |
| Adresa | Konecchlumí,  Česko |
| Souřadnice | 50°24′10,9″ s. š., 15°28′57,97″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 12358/6-5582 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Konecchlumí je tvrz přestavěná na sýpku ve stejnojmenné vesnici v okrese Jičín v Královéhradeckém kraji. Od čtrnáctého do šestnáctého století sloužila jako vrchnostenské sídlo menšího šlechtického panství a po ztrátě rezidenční funkce byla obytná budova přestavěna na sýpku, která je chráněna jako kulturní památka.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Není jisté, kdy byla konecchlumská tvrz založena, ale dochované vrcholně středověké zdivo pochází ze čtrnáctého až patnáctého století.[2] Na začátku čtrnáctého století byl majitelem vsi Léva z Konecchlumí, který žil ještě roku 1318, kdy byli ve vsi spolu s ním připomínáni zemané Načerat, Pakoslav a Heřman z Konecchlumí. Roku 1355 vykonávali patronátní právo ke kostelu svatého Petra a Pavla Jan z Verdeka a ze Žlunic, Jošt a vdova Marta. Jan zemřel někdy v letech 1376–1378 a vesnici po něm držela vdova Kuna se synem Mikulášem.[3]
Roku 1397 část vsi vlastnil Petr Šilhéř z Konecchlumí a druhý díl patřil Hynkovi. Dalším majitelem vsi byl roku 1432 Štěch z Konecchlumí a roku 1476 byl zmíněni Aleš a Jan Vlk z Konecchlumí, kterým patřily také vsi Tošov a Skršice.[3] První písemná zmínka o tvrzi je z roku 1511,[4] kdy Jindřich z Konecchlumí prodal tvrz s dvorem, vesnicí, podacím právem ke kostelu a loukami na Chomucku za 500 kop grošů Janu Kapříkovi z Lesonic. Jan Kapřík zemřel před rokem 1523 a statek z jeho synů zdědili Aleš a Zikmund z Lesonic. Bratři mezi sebou neměli dobré vztahy, ale celou vesnici nakonec získal Zikmund, který ji v roce 1537 prodal za 1250 kop grošů Martě z Kokovic. Její synové Jindřich a Jiří Vojičtí z Nové Vsi zastavili Konecchlumí v letech 1543–1545 Janovi staršímu z Hodějova. Roku 1560 pak celý statek prodali Barboře z Kolomut za 1200 kop grošů.[3] Poslední zmínka o tvrzi je z roku 1586, kdy už nesloužila jako vrchnostenské sídlo. Včetně dvora byla využívána jen k hospodářským účelům.[4] Někdy v době raného baroka byla obytná budova tvrze přestavěna na sýpku a později proběhla ještě klasicistní úprava. Přibližně v roce 2010 byly ze sýpky odstraněny stropy a ostatní budovy ve dvoře byly zbořeny v roce 2013.[5]
Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]
Sýpka má obdélný půdorys a nízkou sedlovou střechu pokrytou eternitem. Obklopují ji novodobé přístavky s pultovými střechami. Na jižní straně budovy se dochoval hrotitý portál. Stěny budovy jsou členěné ležatými sýpkovými okny s lištou.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2024-01-16]. Identifikátor záznamu 119517 : Tvrz – sýpka. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Konecchlumí, s. 94.
- ↑ a b c SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek V. Podkrkonoší. Praha: František Šimáček, 1887. 411 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze na Kumbursku a Radimsku, s. 205.
- ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Tomáš Šimek. Svazek VI. Východní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1989. 726 s. Kapitola Konecchlumí – tvrz, s. 204.
- ↑ a b Tvrz – sýpka [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-01-15]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Konecchlumí na Wikimedia Commons
