Košťálov (hrad, okres Litoměřice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Košťálov (zřícenina))
Skočit na: Navigace, Hledání
O zbytcích hradu v okrese Semily pojednává článek Košťálov (hrad, okres Semily).
Košťálov
Vrch Košťálov se zříceninou hradu od jihojihozápadu
Vrch Košťálov se zříceninou hradu od jihojihozápadu
Základní informace
Země Česká republikaCZE Česká republika
Vystavěn 2. polovina 14. století
Zničen opuštěn v polovině 16. století
Sloh gotika
Účel obrana, rezidence
Původní majitel není známý
Rod Kaplířové ze Sulevic
Současný majitel soukromý majetek
Zeměpisné souřadnice 50° 29′ 25,8″ s. š., 13° 59′ 4,2″ v. d.
Pohled na vstup do paláce z interiéru

Košťálov je zřícenina hradu donjonového typu ze 14. století asi 2 km severně od města Třebenice. Stojí na vrchu Košťálu nebo též Košťálovu (481 m n. m.), který patří do západní poloviny Českého středohoří. Hrad je spojován zejména s Kaplíři ze Sulevic.

Obsah

Historie hradu[editovat]

Ačkoliv první písemná zmínka o hradu pochází až z roku 1372, jeho stavební podoba umožňuje uvažovat o vzniku stavby v 1. polovině 14. století.[1] Stavebník Košťálova ani první majitelé nejsou známí. První písemná zmínka o Košťálově se vztahuje k roku 1372. Soudobý kronikář Beneš Krabice z Veitmile vypráví historku o tom, jak do hradu udeřil blesk a purkrabímu Aleši mladšímu ze Slavětína a jeho manželce upálil špičky střevíců. Aleš se v pramenech v souvislosti s Košťálovem uvádí ještě v letech 1378 a 1380. V prvním případě to je spojené s jeho uvalením do klatby kvůli nějakému sporu s duchovním.[2] Jestliže byl Aleš ze Slavětína na Košťálově purkrabím, hrad mu nepatřil a spravoval ho pro někoho jiného. Při absenci písemných pramenů se v literatuře o majitelích Košťálova objevují pouze spekulace, které jeho založení dávají do souvislosti s rody Zajíců z Hazmburka, Kaplířů ze Sulevic a ze Slavětína.[3] Autor prvního soupisu českých hradů František Alexandr Heber byl přesvědčený, že Košťálov byl královského založení,[4] což je vzhledem k majetkové struktuře okolních panství nepravděpodobné.

Interiér paláce - bývalého rytířského sálu

Další zpráva o hradu pochází až z doby husitských válek. Sedláček píše, že v roce 1422 tábořilo pod hradem husitské vojsko.[5] Protože se o rok později uvádí jako majitel blízkých Třebenic a okolních vesnic Jan Kaplíř, lze předpokládat, že byl i pánem Košťálova.

Ještě roku 1486 měl hrad charakter panského rezidenčního sídla. Tehdy si Košťálov rozdělili tři bratři Kaplířové: nejstarší Zdislav sídlil v paláci horního hradu, Dobeš a Jan každý v samostatném domě v dolním hradě. V rodině Kaplířů zůstal hrad až do roku 1609, kdy ho získal Adam ze Vchynic. V té době ale už hrad dávno nebyl obývaný.

Komunikačně obtížně přístupný hrad ale postupně přestal odpovídat šlechtickým nárokům na bydlení. Někdy před polovinou 16. století si Kaplířové postavili zámeček ve vsi Košťálově pod hradem a žili tam. Neudržovaný hrad chátral a v roce 1622 se již uvádí jako pustý.

Romantická poloha hradu přilákala k návštěvě Karla Hynka Máchu. Košťálov si asi v roce 1833 do skicáku nakreslil tužkou hned dvakrát: jednou zároveň s Třebenicemi a hradem Skalkou, podruhé samostatně.[6] Košťálov několikrát zobrazil na počátku 50. let také Emil Filla, a to v cyklu obrazů Českého středohoří, které maloval technikou lavírované tuše.[7]

Hrad roku 1844 na rytině F. A. Hebera

Pověst o založení Košťálova v polovině 8. století si vymyslel Václav Hájek z Libočan a publikoval ji ve své kronice, která vyšla roku 1541.

Stavební podoba hradu[editovat]

Košťálov je hrad donjonového typu, jehož hlavní obytnou a zároveň obrannou budovou byl palác obdélného půdorysu.[8] Skládal se z horního hradu s palácem a dolního hradu s nejméně dvěma obytnými budovami a dalšími objekty hospodářského charakteru. Palác byl původně třípatrový, na starších vyobrazeních jsou zbytky nejvyššího patra ještě patrné. Ve 2. patře byl rytířský sál se čtyřmi okny na protilehlých stranách. Dolní hrad byl opevněný. Zbytky této fortifikace byly patrné ještě v polovině 19. století. Ze zmíněné smlouvy s roku 1486 je známo, že zde byly nejméně dvě obytné budovy. Při archeologických průzkumech v 19. století byly v severovýchodní části dolního hradu nalezeny pozůstatky kuchyně (kachle, nádobí). Do severozápadní části lokalizovaly nálezy kovárnu. Po zástavbě dolního hradu dnes zůstaly jen terénní relikty.

Přístup ke hradu[editovat]

  • Z vesnice Boreč po žluté turistické značce – 2,5 km
  • Z Třebenic po zelené turistické značce na rozcestí Košťál, odtud na hrad – 2,5 km
  • Z vesnice Sutom po asfaltové cestě vycházející z obce pod kostelem, na louce napojení na žlutou turistickou značku, která vede na hrad – 2 km

Galerie[editovat]

Odkazy[editovat]

Reference[editovat]

  1. Durdík, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Libri, Praha 2000, s. 281, ISBN 80-7277-003-9
  2. Sedláček, August, Hrady, zámky a tvrze Království českého. Litoměřicko a Žatecko, sv. 14, Praha 19362, s. 305
  3. Anděl, Rudolf a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, sv. 3, severní Čechy, Praha 1984, s. 226
  4. Heber František Alexandr, České hrady, zámky a tvrze 2, severní Čechy, (ed.) Bukačová, Irena, Argo, Praha 2006, s. 225, ISBN 80-7203-791-9
  5. Sedláček, August, Hrady, zámky a tvrze Království českého. Litoměřicko a Žatecko, díl 14, Praha 1936, s. 305
  6. Mráz, Bohumír, Karel Hynek Mácha: Hrady spatřené, Panorama, Praha 1988, s. 215-216
  7. Berka, Čestmír, Emil Filla. Krajina Českého středohoří, Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha 1964, s. 124, 129
  8. Durdík, Tomáš, Hrady severních Čech, Památkový ústav v Ústí nad Labem a Propagační tvorba Praha, 1992, nestránkováno, ISBN 80-85386-49-6

Literatura neuvedená v referencích[editovat]

  • Křenek, Karel, Košťálov u Třebenic,, Vlastivědný sborník Podřipska I, 1923
  • Rybička, Antonín, Hrad Košťálov v Litoměřicku, Pamárky archeologické IV/2, 1861, s. 44
  • Štembera J., Košťálov, Kulturní měsíčník Roludnice nad Labem 1969, s. 30-31
  • Wettengl, L., Hrad Košťálov, České památky 8, 1997, s. 16-18

Externí odkazy[editovat]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu