Klek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Severozápadní cíp poloostrova (viděno z chorvatské pevniny, od města Klek) je sporným územím
Možná hledáte: tělocvičný postoj, viz článek klek (cvik).

Klek je poloostrov u Jaderského moře, který z větší části patří Bosně a Hercegovině a z menší části pak Chorvatsku. Chorvatská část, vlastně samotná špice poloostrova, je předmětem sporu, protože si ji nárokuje i Bosna.

Poloostrov Klek je dlouhý okolo 6,5 km a ve své prostřední části široký 600 m. Uzavírá malý záliv naproti Neumu, který je rovněž součástí BiH. Kolem Kleku samotného se pak nachází mnoho malých ostrovů, například Veliki Školj a Mali Školj, které připadají BiH, byť je parlament BIH nikdy neuznal za součást území státu. Souběžně s Klekem, za Malostonským zálivem probíhá velký poloostrov Pelješac (podobného tvaru jako Klek), který už celý patří Chorvatsku.

Administrativní určení

Ta část Kleku, která patří BIH, je součástí opčiny Neum a podle Daytonské dohody byla přidělena Federaci Bosny a Hercegoviny. Nyní je součástí Hercegovsko-neretvantského kantonu. Chorvatská část Kleku je součástí Dubrovnicko-neretvanské župy.

Historie

Poloostrov Klek, ale i Neum, byly součástí republiky Dubrovnik celé do roku 1718. Poté je požarevackým mírem postoupila Osmanské říši. Vysoko nad Klekem se tyří zříceniny hradu Smrdengrad (též Smredeljgrad), který podle pověsti dostal své jméno v době válek s Turky, kdy Turci při dobývání hradu utrpěli velké ztráty a jejich těla šířila po okolí velký zápach. Nedaleko je nekropole s náhrobními kameny - stećky.

Klek, spolu s celou Bosnou a Hercegovinou, se nakonec stal roku 1878 součástí Rakousko-Uherska. Výběžkem BiH v rámci Jugoslávie byl až do roku 1992 (s výjimkou druhé světové války, kdy jej obsadilo fašistické Chorvatsko) a dnes patří nezávislému Bosenskohercegovinskému státu jako jedno z mála míst, kde má přístup k moři.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Klek na bosenské Wikipedii.