Karl Jaray

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
prof. Dr. tech. Karl Jaray
prof. Karl Jaray
prof. Karl Jaray
Narození14. března 1878
Vídeň Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí29. listopadu 1947 (ve věku 69 let)
Buenos Aires ArgentinaArgentina Argentina
Povoláníarchitekt, vysokoškolský pedagog
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Jaray, někdy též Járay nebo Jarray (14. března 1878 Vídeň[1]29. listopadu 1947 Buenos Aires), byl německy hovořící architekt, působící v Rakousku a Československu. Působil jako profesor na Německé technické vysoké škole v Praze.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v židovské rodině, která přišla do Vídně z uherského Temešváru. V letech 1895–1901 vystudoval vídeňskou techniku (Technische Hochschule Wien) u profesorů Karla Mayredera a Karla Königa. Poté přešel na Německou technickou vysokou školu v Praze, kde pracoval jako asistent, v roce 1902 získal doktorát technických věd a v roce 1904 habilitoval. V roce 1908 se stal mimořádným profesorem a v roce 1918 řádným profesorem. V roce 1925 přesídlil do Vídně. V roce 1938 emigroval z nacisty obsazeného Rakouska nejprve zpět do Československa a krátce nato do Londýna. V roce 1943 odešel do Argentiny. Působil jako architekt v Buenos Aires, kde také v roce 1947 zemřel.

Karl Kraus[editovat | editovat zdroj]

V roce 1934 připravil "s kruhem přátel" sborník k šedesátým narozeninám novináře, kritika a básníka Karla Krause, kam přispěli například Else Lasker-Schülerová, Henri Barbusse, Bertolt Brecht, Alban Berg, Karel Čapek, Jan Münzer, Marcel Ray a Mechtilde Lichnovská [2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Česká eskomptní banka a úvěrový ústav, Praha 1, Na příkopě 33, 1930-1932
  • 1915 hrobka Kalmana Bluma na Novém židovském hřbitově na Olšanech, autorství není jisté[3]
  • 1921 Vila Eugena Poráka, Loučovice – novobarokní vila viceprezidenta akciové společnosti Továrna na lepenku Vltavský mlýn.[4]
  • 1922 Eskomptní banka v České Lípě, (dnes GE Capital)
  • 1923–1925 budova české Eskomptní banky (Böhmische Eskomptebank), Ústí nad Labem, Bílinská 2 ve stylu geometrické secese [5][6]
  • 1924 nástavba a úpravy interiéru novobarokního sídla Eskomptní banky, Praha 1 - Nové Město, č. p. 850, Na Příkopě 8. Původní stavba z roku 1896 je dílem jiného německého architekta – Emila Förstera
  • 1924 činžovní dům č. p. 1321, Praha 7 - Holešovice, Ortenovo náměstí 29
  • 1925–1928 dostavba České továrny na umělé hedvábí systému Elberfeld, Lovosice. Dostavbu továrních budov projekovala kancelář pražských německých architektů Karl Jaray, Rudolf Hildebrand a Walter Endler.[7]
  • 1930–32 Česká eskomptní banka a úvěrový ústav, Praha 1-Staré Město, č. p. 969, Na příkopě 33, 35, Celetná 40, novoklasicistní bankovní palác – dnes sídlo Komerční banky. Spoluautoři: Josef Sakař, Rudolf Hildebrand, Ernst Gotthilf, Alexander Neumann[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a obřízce pro prohlížení je nutná registrace na FamilySearch
  2. SAK, Robert; BEZECNÝ, Zdeněk. Dáma z rajského ostrova : Sidonie Nádherná a její svět. Praha: Mladá fronta, 2000. ISBN 80-204-0852-5. S. 170. 
  3. VLČEK, Pavel. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004. S. 277. 
  4. Vila Eugena Poráka na stránkách Slavné vily
  5. stavba na stránkách Ústí / Aussig : architektura na severu Čech
  6. archivní fotografie na stránkách Muzea města Ústí nad Labem
  7. VALCHÁŘOVÁ, Vladislava; BERAN, Lukáš; ZIKMUND, Jan. Industriální topografie Ústecký kraj : průmyslová architektura a technické stavby. Praha: ČVUT : Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury, 2011. 364 s. ISBN 978-80-01-04833-7. S. 304. 
  8. Pavel Vlček a kol.: Umělecké památky Prahy, Staré Město, Josefov, Praha : Academia, 1996, ISBN 80-200-0563-3, str. 513

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]