Joachim Camerarius mladší
| Joachim Camerarius mladší | |
|---|---|
 Portrét, Bartolomaeus Kilian (1650-) | |
| Rodné jméno | Joachim |
| Narození | 6. listopad 1534 Norimberk |
| Úmrtí | října 1598 Norimberk |
| Místo pohřbení | Norimberk |
| Bydliště | Norimberk |
| Národnost | německá |
| Vzdělání | medicína |
| Alma mater | Wittenberg, Lipsko, Padova, Bologna |
| Povolání | lékař a přírodovědec |
| Nábož. vyznání | luterán |
| Choť | Justina; Maria; Uršula |
| Děti | Ludwig, Christoph (synové) |
| Rodiče | Joachim Camerarius starší (otec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Joachim Camerarius (latinsky Ioachimus Camerarius , česky Jáchym Komorník mladší) (6. listopadu 1534 Norimberk – 11. října 1598 Norimberk) byl německý lékař, botanik, zoolog, latinský humanista a pedagog, který se proslavil emblematikou.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako první syn bavorského humanisty z Bamberku Joachima Cameraria staršího (1500–1574) a Anny, dcery norimberských patricijů Truchsassů z Grünbergu.[1]. Otec patřil k předním německým intelektuálům šestnáctého století a stýkal se mnoha osobnostmi německé reformace, například s Filipem Melanchtonem nebo lékařem Johannem Krafftem z Krafftheimu.
Po studiích filozofie a přírodních věd na univerzitách ve Wittenbergu a v Lipsku se Camerarius pod Krafftovým vlivem vydal studovat lékařství na univerzitě v Padově a v roce 1562 získal doktorát medicíny na univerzitě v Bologni. Vrátil se do Norimberka a zahájil lékařskou praxi. V roce 1592 norimberská městská rada zřídila lékařské Collegium Medicum. Camerarius tam vyučoval a byl děkanem této lékařské fakulty až do své smrti. Věnoval se také botanice, chemii a farmacii, vydal svůj herbář a v době morové epidemie sestavil vlastní lék.
Jako vědecké téma po celý život zkoumal emblematiku, sbíral a pro zájemce vytvářel nové osobní emblémy, v nichž kombinoval svou zálibu v botanice, zoologii a filozofii. Symboly čerpal z antické literatury, zejména z Plinia, z bible, Ezopových bajek a starší emblematické literatury.
Stýkal se osobně nebo vedl korespondenci s takovými osobnostmi, jako byl švýcarský literát Gaspard Bauhin, vlámský botanik Carolus Clusius, benátský lékař a botanik Prosper Alpinus, teolog Thomas Erastus, mohučský arcibiskup Daniel Brendel z Homburgu nebo švýcarský lékař a přírodovědec Konrad Gessner.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Joachim byl třikrát ženat, s první manželkou Justinou Bernbeckovou měl syna Joachima, pozdějšího norimberského lékaře. S Marií Rummelovou z Lonerfeldu měl syna Filipa a dceru, kteří zemřeli a syny Ludvíka a Kryštofa. Potřetí se oženil s vdovou Uršulou Tiliovou. Zemřel v Norimberku, pro náhrobek si sestavil vlastní epitaf.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
_Symbolarum_et_Emblematum_ex_Aquatilibus_et_Reptilibus_Desumptorum._Centuria_Quarta._(1604)_MET_DP280231.jpg)
_Symbolarum_et_Emblematum_ex_Aquatilibus_et_Reptilibus_Desumptorum._Centuria_Quarta._(1604)_MET_DP280233.jpg)
_(14727469566).jpg)
Herbáře vydal dva, v prvním popsal význam rostlin v medicíně, v druhém jen doplnil svůj komentář k Herbáři Petra Matthioliho.
- Hortus medicus et philosophicus. Frankfurt am Main 1588.[2]
- Kreutterbuch deß hochgelehrten unnd weitberühmten Herrn D. Petri Andreae Matthioli : jetzt widerumb mit viel schönen neuwen Figuren, auch nützlichen Artzeneyen, und andern guten Stücken, zum andern mal auß sonderm Fleiß gemehret und verfertigt. Franckfort am Mayn: [Johann Feyerabend für Peter Fischer & Heinrich Tack], 1590[3]
Tři knihy emblémů jsou stěžejním Camerariovým dílem. V první emblematicko-zoologické příručce se zabýval významem čtvernohých zvířat, s důrazem na exotické druhy, které do emblematiky uvedl jako první (například pásovce, dikobraza nebo krokodýla). Dále se věnoval emblematickému významu ptáků a hmyzu. Další souborná a doplněná vydání s novými ilustracemi připravil Joachimův syn Ludwig a opakovaně tato díla s různými ilustracemi a v různých výborech vycházejí až do současnosti.
- Symbolorum et emblematum ex re herbaria desumtorum centuria una collecta a Joachimo Camerario. Symbolorum et emblematum ex animalibus quadrupedibus desumtorum centuria altera collecta a Joachimo Camerario. Nürnberg 1595.
- Symbolorum et emblematum ex volatilibus et insectis desumtorum centuria tertia collecta a Joachimo Camerario. Nürnberg 1590-1596.
- Souborné vydání z roku 1604[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ioachimus Camerarius in: Melchior Adam, Vitae Germanorum medicorum. Frankfurt am Main 1620. www.uni-mannheim.de [online]. [cit. 2021-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-04-05.
- ↑ online
- ↑ dostupné online
- ↑ online. upload.wikimedia.org [online]. [cit. 2021-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-12.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Karel Černý, Petr Svobodný: Historia, medicina, cultura, sborník k dějinám medicíny. Karolinum Praha 2006; ISBN 80-246-1099-X
- Hugh Chisholm (editor): Camerarius, Joachim (botanist). In:Encyclopædia Britannica. 5.vydání (11.). Cambridge University Press 1911,
- Melchior Adam: Vitae Germanorum medicorum. Frankfurt am Main 1620, online Archivováno 23. 9. 2021 na Wayback Machine., s. 344-354 (latinsky)
- Karl Enenkel: Camerarius’s Quadrupeds (1595): A Plinius Emblematicus as a Mirror of Princes. In: Emblems and the Natural World. Brill Haag-Leiden-Paderborn 2017, ISBN 978-90-04-34707-6, s. 91-148.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Joachim Camerarius mladší na Wikimedia Commons
