Jošimi Jokojama
| Jošimi Jokojama | |
|---|---|
 | |
| Narození | 24. června 1975 (48 let) Kagošima  Japonsko |
| Alma mater | Univerzita Waseda Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě Slezské univerzity v Opavě |
| Povolání | fotografka a překladatelka |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jošimi Jokojama (横山 佳美, Jokojama Jošimi, * 24. června 1975, Kagošima)[1] je japonská fotografka působící střídavě v Tokiu a v Praze.[2][3] Ve své tvorbě se zaměřuje především na černobílý subjektivní dokument.[3] Pracuje také jako tlumočnice pro japonské firmy a koordinátorka pro časopisy a televizi.[4] Za sebou má celou řadu samostatných i společných výstav.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Vystudovala anglickou literaturu na univerzitě Waseda, kde získala titul B. A. V devadesátých letech začínala ve volné fotografické skupině Ch11'S (Channel Elevens), což byla volná fotografická skupina zaměřená na dospívající a dvacetiletou mládež aktivní v nočních klubech v Shibuya, Aoyama a Nishi-Azabu. Bylo to bouřlivé japonské období 90. let, kde lákadlem pro teenagery byly akce, večírky, koncerty, debaty a aktivity s různými tématy, které autorka označuje jako „surfování“ a improvizovaný tanec.[4]
Od roku 1998 fotografovala pro módní časopisy v Tokiu. V roce 2005, tedy 16 let po skončení komunismu, přicestovala do Prahy se záměrem potkat se s Josefem Koudelkou. Ve srovnání s životem v Tokiu vnímala autorka českou atmosféru a scenérie podobnou takzvaným „východoevropským zemím“, které v Japonsku neznala. Vnímala stále zvláštní pozůstatky komunismu ze scenérie obchodů, bytových komplexů, byrokratického přístupu, způsobu myšlení, chování, ale i oblečení lidí.[4]
Začala studovat fotografii na katedře fotografie pražské FAMU. Po prvním roce přešla na Institut tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě,[5] který dokončila v roce 2010 s bakalářským titulem.
Tokio je moje milované teritorium. Praha je moje nejoblíbenější město. Pro mě ale není důležité ukázat, která fotografie je z toho či onoho města. Důležité je, abych v těch mých důležitých městech mohla objevovat fragmenty jedné společné reality.Jošimi Jokojama
Po třinácti letech pobytu v Čechách, asi roku 2017 vnímá autorka, jak se ulice a aktivity lidí změnily natolik, že si to těžko dokázala představit. Umělkyně pociťuje dobrou ekonomiku podpořenou přílivem zahraničního kapitálu, nízkou míru nezaměstnanosti ve srovnání se zeměmi EU, i v sousedních velkých městech ve Vídni a Berlíně. Vnímá jak mladší generace, která revoluci nezažila, již ve světě začala pracovat a přispívá ke šťastné a světlé atmosféře celého města. Avšak změna má pro fotografku, která se věnuje pouliční fotografii hlavně v Tokiu a Praze již více než 20 let, také stinné stránky. Vnímá, jak z města mizí řezník oblečený v pruhovaných řeznických kalhotách, jak se malé osvědčené místní kavárny proměňují na Starbucks, jak se design starých českých tramvají mění na Porsche.[4]
Spolu se svým manželem Petrem Horčičkou žijí v Praze a mají jednoho syna. Fascinuje jí také folklór a jižní Morava, kam se ráda vrací.[3]
Tvorba[editovat | editovat zdroj]
Podle Vladimíra Birguse by se autorčin styl mohl srovnat s tvorbou vybraných japonských umělců, jako byli například Daidó Morijama, Ikkó Narahara nebo Šómei Tómacu. Mezi Američany by to mohli být představitelé Newyorské školy fotografie jako William Klein či Robert Frank. Z českých autorů se dá najít podobnost s Josefem Koudelkou, Viktorem Kolářem, Danielem Šperlem nebo Václavem Podestátem, a to hlavně v cyklech, kde v konfrontacích různých motivů umělkyně hledá vizuální symboly.[6]
Zachytit rozhodující okamžik vypjatého děje městské scenérie tak, aby byl zobecňujícím momentem více než útržkem paměťového záznamu, znamená hodně fotografovat a ještě více třídit. V éře digitální fotografie se to může jevit snadno dosažitelné, Yoshimi Yokoyama však zůstává věrná... snaze nevytvářet povrchně efektní fotografie. Pro ni není příliš důležité, zda některý záběr vznikl v Praze a jiný zase v Tokiu. ...zajímají ji především zobecňující okamžiky, které vypovídají hlavně o jejím subjektivním pohledu na současný život a mezilidské vztahy a které prozrazují leccos i o ní samotné. Do svých fotografií, které z jednotlivých záběrů postupně skládají široký celek, promítá sama sebe, okolnímu světu se snaží obrazy vyprávět o vlastních pochybnostech, radostech i citech.Vladimír Birgus, prosinec 2011, Czech Center Tokio, Japonsko
Výstavy[editovat | editovat zdroj]
- Podle zdroje:[7]
Samostatné výstavy[editovat | editovat zdroj]
- 2000, (Berlin), Nikon Salon, Šindžuku, Tokio
- 2000, (Berlin), Nikon Salon, Ósaka, Japonsko
- 2006, PIG;Q, MUDDUM, Praha
- 2006, Tokio – Praha, Kino AERO, Praha
- Říjen 2008, Study for Attention, Kavárna Klatovy
- Únor 2009, Study for Attention, Kino Kotva, České Budějovice
- Březen 2009, Study for Attention, Galerie Trhové Soviny
- Červen 2011, Tokio – Praha, Divadlo Oskara Nedbala Tábor
- Září 2011, Tokio – Praha, Galerie 7, Ostrava
- Listopad 2011, Study For Attention, ProLaika Galerie Restaurace, Bratislava, Slovensko
- Prosinec 2011, Tokio – Praha, Czech Center Tokio, Japonsko
- Červen 2013, Tokio – Praha, festival photographyOFF, Nové Město nad Metují
- Srpen 2013, Tokio – Praha, Galerie Žlutá ponorka, Znojmo
- Duben 2016, Praha – Monologue, Galerie gallery bauhaus, Tokio, Japonsko
- Září 2016, Praha – Monologue, Galerie Zephyrus, Takamatsu, Japonsko
Společné výstavy[editovat | editovat zdroj]
- 1998, Šašin-kazoku, Tokio, Japonsko
- Červenec 2000, PIG;Q, Ben's cafe, Shinjyuku, Tokio, Japonsko
- Říjen 2007, Tokio-divadlo (Tokyo – theater) s Jindřichem Štreitem, Slezské divadlo, Opava
- Listopad 2007, Noci na nádraží (Night in the station) s Danielem Šperlem, Hlavní nádraží Praha
- Březen 2008, One day in the Czech Republic, Galerie MÁNES Praha
- Říjen 2009, Conversation in a gallery in Café Loft 577, Zlín
- Červenec 2010, Conversation in a gallery, Pod kamennou žábou, České Budějovice
- Únor 2012, Daniel Šperl a Jošimi Jokojama: Japan, Leica Gallery Prague[8]
- Květen 2012, Město (City), festival OFF Station, nádraží Plzeň-Jih
- Květen 2013, Intimate, Family, Home, festival OFF Station, nádraží Plzeň-Jih
- Duben 2017, LIFE, gallery bauhaus, Tokyo, Japonsko
- Duben 2018, LIFE II, gallery bauhaus, Tokyo, Japonsko
Filmy a hudba[editovat | editovat zdroj]
Jošimi Jokojama se podílela na vzniku několika filmů, v roce 2019 to byl snímek Mitsu, který režíroval Mark Ther. Vydala také hudební CD.
- Mitsu, 2019[9]
- Folklorika – Bretaňskému malíři Moarchu „Miškovi“ Eveno a japonské fotografce Yoshimi „Yokki“ Yokoyama učarovala tradiční kultura Moravského Slovácka natolik, že se rozhodli usadit v České republice, aby byli v neustálém kontaktu se zdrojem své inspirace [10]
Vydala hudební CD.[11]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Ginza, Tokyo, asi 1999, z cyklu Tokio – Praha -
Praha, 2007, z cyklu Tokio – Praha -
Praha, 2008, z cyklu Tokio – Praha -
Praha, 2009, z cyklu Photo Pathos -
Svatyně Jasukuni, 2006, z cyklu Tokio – Praha -
Tokyo Meguro, asi 1998, z cyklu Tokio – Praha
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ JAPAN. Leica Gallery Prague [online]. [cit. 2020-11-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Výstava fotografií Yoshimi Yokoyama - Tokio. tokyo.czechcentres.cz [online]. [cit. 2020-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-11-09.
- ↑ a b c ČERNÁ, Zuzana. Japonská fotografka ukázala Tokio i Prahu. Hodonínský deník. 2014-03-24. Dostupné online [cit. 2020-11-02].
- ↑ a b c d プラハの写真家族 by 横山佳美 | FUTURE HOUSE lab. [online]. [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. (japonsky)
- ↑ JAPONSKO VE FOTOGRAFII. Leica Gallery Prague [online]. [cit. 2020-11-26]. Dostupné online.
- ↑ Vladimír Birgus, text k výstavě Tokio – Praha, Czech Center Tokio, Japonsko, prosinec 2011
- ↑ PHOTOGRAPHY, Yoshimi Yokoyama-Commercial. Exhibition. Tumblr [online]. [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. (japonsky)
- ↑ JAPAN. Leica Gallery Prague [online]. [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ THER, Mark. Mitsu. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. IMDb ID: tt10334058 event-location: Czech Republic.
- ↑ ČT. Folklorika Rebelové proti všednosti [online]. ČT [cit. 2020-11-26]. Dostupné online.
- ↑ Všechny naše desky končí pozitivně, říká hudebník a producent Pavel Richter. Reflex.cz [online]. [cit. 2020-11-25]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jošimi Jokojama na Wikimedia Commons - https://www.youtube.com/watch?v=86mtSbkkoCk
- YOSHIMI YOKOYAMA PHOTOGRAPHY. www.yoshimiyokoyama.com [online]. [cit. 2020-11-02]. Dostupné online.
- PHOTOGRAPHY, Yoshimi Yokoyama-Commercial. Yoshimi Yokoyama - Commercial photography. yoshimiyokoyama.tumblr.com [online]. [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. (japonsky)
- プラハの写真家族 by 横山佳美 | FUTURE HOUSE lab. [online]. [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. (japonsky)
- Yoshimi Yokoyama. Discogs [online]. [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. (anglicky)
- 横山, 佳美. 新しいチェコ・古いチェコ 愛しのプラハへ 最新版. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Publikace, průvodce o ČR. Všechny texty a fotografie: Jošimi Jokojama.
