Jiří Kocan (kněz)
| Jiří Kocan (kněz) | |
|---|---|
| Narození | 20. října 1899 Bartyšov, okres Tlumač  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 13. dubna 1971 (ve věku 71 let) Přerov  Československo |
| Povolání | kněz |
| Nábož. vyznání | Církev československá husitská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jiří Kocan (20. října 1899, Bartyšov, okres Tlumač ve východní části Haliče /dnešní Ukrajina/ – 13. dubna 1971 Přerov), učitel náboženství a farář Církve československé husitské.[p 1]
Život[editovat | editovat zdroj]
1. republika[editovat | editovat zdroj]
Středoškolská studia zahájil ve Stanislavově, nostrifikační maturitní zkoušku absolvoval v Brně. V letech 1917–1920 sloužil jako vojín v armádě. Do Církve československé husitské vstoupil 18. dubna 1922. V témže roce 29. listopadu uzavřel sňatek s Marií, rozenou Králíkovou. V manželství se narodila dcera Naděžda (*1927) a syn Jiří (*1934). Po rozloučení prvního manželství v lednu 1938 se oženil s Františkou, rozenou Vykydalovou. V nové rodině společně vychovával ještě nevlastního syna Lubomíra (*1929).
Koncem r. 1922 byl vyslán se skupinou prvních jedenácti bohoslovců Církve československé husitské na teologická studia do Srbska. Nově se rodící církev se totiž nemohla opřít o vlastní bohoslovecký seminář či fakultu. Po čtyřech letech strávených na pravoslavném učilišti sv. Sávy ve Sremských Karlovcích složil odbornou bohosloveckou zkoušku (12. 6. 1925). Ještě předtím tam byl v prosinci 1924 biskupem Dositejem vysvěcen na jáhna.
Po návratu do vlasti složil před diecézní komisí Církve československé husitské v Olomouci zkoušku pro výuku náboženství na obecných a měšťanských školách (30. 8. 1925) a působil jako katecheta v Brně-Žabovřeskách (1925–1927). Průběžně si doplňoval teologické vzdělání na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké v Praze, dva semestry navštěvoval rovněž Filozofickou fakultu v Brně.
Dne 4. července 1926 byl v Olomouci vysvěcen na kněze. V roce 1927 se rozhodl nastoupit do kněžské služby v Církvi československé husitské a byl ustanoven pomocným duchovním v Brně (1927–1932). V roce 1933 byl přeložen do Brodku u Přerova, kde působil v duchovenské a katechetské službě až do r. 1959, kdy odešel do starobního důchodu. Od té doby nebyla již obec obsazena samostatným duchovním, ale byla administrována z Přerova na Moravě.[1]
Protinacistický odboj[editovat | editovat zdroj]
V Brodku a přilehlých obcích prožil také dobu nacistické okupace. Patřil mezi vlastenecky zanícené duchovní, kteří se nebáli veřejně projevovat své postoje. Učinil tak například při oslavách 5. výročí zřízení Protektorátu Čechy a Morava během projevu majora Ladislava Balady. Za věřícími po léta zajížděl také do Tovačova a Velké Bystřice. Tam byl 24. září 1940 zatčen gestapem. O důvodech jeho uvěznění nejsou dochovány přesné záznamy, ale zřejmě souvisely s událostmi, které se v září 1940 ve Velké Bystřici odehrály. První bylo založení německé obecné školy a druhou položení květin studentem Stanislavem Mikoláškem 18. září 1940 na zbytek pomníku Svobody. Ten původně od jeho odhalení v r. 1923 tvořila i socha prezidenta T. G. Masaryka, za nacistické okupace však musela být odstraněna. Septimán Mikolášek byl za tento vlastenecký čin zatčen a po propuštění vyloučen ze studia. Je tedy možné, že gestapo pro výstrahu „českému živlu“ zatklo také „vlasteneckého“ kněze a katechetu. Vězněn byl do 30. září 1940 v Olomouci.[2]
Po roce 1945[editovat | editovat zdroj]
Po r. 1945 se vedle duchovenské služby zapojil do práce v lidosprávě. V Brodku u Přerova byl předsedou sociální komise při Místním národním výboru, do orgánů lidosprávy byl zvolen rovněž v 50. letech.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Charakteristika "husitská" byla k názvu církve přičleněna z rozhodnutí VI. řádného sněmu v roce 1971.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ JINDRA, Martin. Sáhnout si do ran tohoto světa. Perzekuce a rezistence Církve československé (husitské) v letech 1938–1945.. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, Církev československá husitská, 2017. 698 s. ISBN 978-80-87912-80-5, ISBN 978-80-7000-141-7. S. 511.
- ↑ Sáhnout si do ran tohoto světa. Perzekuce a rezistence Církve československé (husitské) v letech 1938–1945. [s.l.]: [s.n.] S. 512–513.
- ↑ Sáhnout si do ran tohoto světa. Perzekuce a rezistence Církve československé (husitské) v letech 1938–1945. [s.l.]: [s.n.] S. 513.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Ústřední archiv a muzeum Církve československé husitské, fond Osobní složky duchovních, osobní výkaz Jiřího Kocana.
- Zemský archiv Opava - pobočka Olomouc, fond Diecézní rada Církve československé husitské Olomouc, karton 103, inventární číslo 724.
- BARTOŠ, Josef: Velká Bystřice za války a okupace. In: BALATKOVÁ, Jitka – TRAPL, Miloš (edtoři): Velká Bystřice. Pohledy do dějin. Město Velká Bystřice, Velká Bystřice 2002.
- JINDRA, Martin: Sáhnout si do ran tohoto světa. Perzekuce a rezistence Církve československé (husitské) v letech 1938–1945. Ústav pro studium totalitních režimů, Církev československá husitská, Praha 2017, s. 511–513.