Jelena Lukinična Mrozovskaja

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jelena Lukinična Mrozovskaja
NarozeníRuské impérium
Úmrtí1941
Repino
Povolánífotografka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Princezna Olga Orlová na plese 1903

Jelena Lukinična Mrozovskaja nebo Helène de Mrosovsky (rusky: Елена Лукинична Мрозовская, roz. Knjazčevič, před rokem 18921941, Repino), byla ruská profesionální fotografka černohorského původu.[1][2]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Bratr Mrozovské, Vladimír Pavlovič Mrozovský, byl strojní inženýr a malíř, a její strýc Josif Ivanovič Mrozovskij, působil jako vojenský generální guvernér Moskvy od roku 1915 do roku 1917.[3] Sama Mrozovskaja byla původně učitelkou a prodavačkou. V roce 1892 studovala fotografii na Ruské technické společnosti a dokončila studia u Nadara v Paříži.[1][2] Vrátila se do Petrohradu, kde v roce 1894 otevřela studio.[1][2] Ve dvacátých letech 20. století žila v Serově v okrese Petrohrad. Zemřela v roce 1941 v Repinu, v jiné čtvrti Petrohradu.[4]

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Mimo jiné portrétovala významné osobnosti své doby, jako jsou například: hudební skladatel Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov[2], balerína Matilda Feliksovna Kšesinskaja[3], herečka Věra Fjodorovna Komissarževskaja a další spisovatele a herce.[1] Její fotografie interiéru Petrohradské konzervatoře, pořízené začátkem roku 1896, patří mezi nejstarší fotografie konzervatoře a v roce 1897 byla jmenována jejím oficiálním fotografem.[2] Získala bronzovou medaili na Všeobecné umělecké a průmyslové výstavě ve Stockholmu (1897) a stříbrnou medaili na výstavě Universelle (1900) v Paříži a zúčastnila se také mezinárodní soutěže Liège International (1905).[1][2]

Sbírky a exponáty[editovat | editovat zdroj]

Jedna z jejích fotografií, ručně kolorovaná podobenka princezny princezny Olgy Orlové, která na sobě má kokošník na plese 1903 v zimním paláci, je ve sbírce muzea Ermitáž[5] a byla odeslána do Hermitage Rooms of Somerset House v Londýně v 2003, jako součást putovní výstavy oslavující třista let města Petrohradu.[6][7] Další z jejích barevných fotografií „Portrét dívky v malém ruském kroji“ je ve sbírce Moskevského domu fotografie a byl vystaven v Amsterodamu na začátku roku 2013 jako součást výstavy pořádané ruským ministerstvem kultury.[8] Mnoho fotografií Mrozovské je uloženo ve sbírce Petrohradské konzervatoře[2] a několik dalších je ve sbírce Ruského státního archivu literatury a umění.[9]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elena Mrozovskaya na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e БАРХАТОВА, Е.В. Мрозовская Елена Лукинична. [s.l.]: Runivers Dostupné online. (rusky) .
  2. a b c d e f g Елена Мрозовская: первая русская женщина-фотограф. [s.l.]: rosphoto.com, 12. 11. 2012. Dostupné online. (rusky) .
  3. a b CHUILON, Jacques. Mattia Battistini: King of Baritones and Baritone of Kings. [s.l.]: Scarecrow Press, 2009. Dostupné online. ISBN 9780810867277. S. 316. .
  4. PACHMUSS, Temira. A moving river of tears: Russia's experience in Finland. [s.l.]: P. Lang, 1992. ISBN 9780820419565. S. 173. 
  5. Exhibitions on tour: Princess Olga Orlova in masquerade Archivováno 21. 10. 2013 na Wayback Machine., Hermitage Museum. Datum přístupu: 19. 10. 2013.
  6. MONAHAN, Mark. Viewfinder: Princess Orlova-Davydova. The Daily Telegraph. 14. 6. 2003. Dostupné online. .
  7. St. Petersburg: A 300th Birthday Tribute Archivováno 7. 12. 2014 na Wayback Machine., Hermitage Rooms Archive, Courtauld Gallery. Datum přístupu: 19. 10. 2013.
  8. BROOKS, Katherine. Color Photography in Russia: 'Primrose' Exhibit Features Amazing Vintage Snapshots Of The Motherland. HuffPost. 19 December 2012. Dostupné online. .
  9. Mrozovskaya, Helena Lukinichna Archivováno 19. 10. 2013 na Wayback Machine., Russian State Archive of Literature and Art. Datum přístupu: 18. 10. 2013.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]