Jehlice (rostlina)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Jehlice

Jehlice rolní (Ononis arvensis)
Jehlice rolní (Ononis arvensis)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: bobotvaré (Fabales)
Čeleď: bobovité (Fabaceae)
Tribus: Trifolieae
Rod: jehlice (Ononis)
Carl Linné, 1753
Jehlice Ononis natrix

Jehlice (Ononis) je rod rostlin z čeledi bobovité. Jehlice jsou byliny a keře s trojčetnými listy a motýlovitými květy různých barev v chudých květenstvích. Vyskytují se v počtu asi 70 druhů v Evropě, Asii a severní Africe. V České republice rostou 3 druhy, z nichž nejběžnější je jehlice trnitá.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jehlice jsou jednoleté nebo častěji vytrvalé byliny a keře. Odění se skládá z jednoduchých a žláznatých chlupů. Některé druhy mají trny nebo přesněji kolce, vzniklé z krátkých postranních větévek. Listy jsou nejčastěji trojčetné nebo vlivem redukce postranních lístků jednolisté, řidčeji lichozpeřené s 5 lístky. Lístky jsou zubaté, koncový má delší řapíček než postranní lístky. Palisty jsou bylinné, obvykle srostlé s řapíkem. Květy jsou v krátkých úžlabních hroznech nebo latách, u některých druhů nahuštěné do klasovitého květenství. Kalich je zvonkovitý až trubkovitý. Koruna je růžová až fialově červená, žlutá nebo bílá. Pavéza je krátká. Tyčinek je 10 a jsou jednobratré. Semeník je krátce stopkatý a obsahuje 2 až mnoho vajíček. Lusky jsou elipsoidní, vejcovité nebo čárkovité podlouhlé, suché, otevírají se oběma švy a opadávají. Obsahují 1 až 3, řidčeji až 6 kulovitých až nepravidelně srdcovitých semen.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod jehlice zahrnuje asi 70 až 75 druhů, rozšířených v Evropě, severní Africe, v Malé Asii, na Kavkaze a na Blízkém a Středním východě.[1][2] V České republice se vyskytují 3 druhy jehlic. Nejběžnější je jehlice trnitá (Ononis spinosa), rozšířená v teplých oblastech Čech a Moravy. Řidčeji se vyskytuje v Čechách jehlice plazivá (O. repens) a na severovýchodní Moravě jehlice rolní (O. arvensis).[1]

Z celé Evropy je uváděno asi 47 druhů jehlic. Zdaleka nejvíce druhů se vyskytuje na Pyrenejském poloostrově (celkem 39 druhů), kde je také celá řada endemitů. Mezi druhy v jižní části Evropy šířeji rozšířené náleží Ononis alopecuroides, O. biflora, O. diffusa, O. minutissima, O. mitissima, O. natrix, O. ornithopodioides, O. pubescens, O. pusilla, O. reclinata, O. rotundifolia, O. variegata a O. viscosa. V Alpách zasahují jehlice pouze do montánního stupně, s výjimkou Ononis cristata, která v jihozápadních Alpách dosahuje až do stupně subalpínského.[3][4]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Některé druhy, např. jehlice trnitá (Ononis spinosa), jehlice hadovitá (Ononis natrix), jehlice okrouhlolistá (Ononis rotundifolia) a jehlice křovitá (Ononis fruticosa) jsou pěstovány jako okrasné rostliny.[2][5]

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Jehlicím se daří v kamenité hlinité půdě na výslunném stanovišti. Pěstované okrasné druhy vyžadují na zimu kryt. Množí se jarním výsevem semen nebo zelenými řízky z narychlených rostlin.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 4. Praha : Academia, 1995. ISBN 80-200-0384-3.  
  2. a b c ZHI, Wei; VINCENT, M.A. Flora of China: Ononis [online]. . Dostupné online.  
  3. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  4. AESCHIMANN, David et al.. Flora Alpina. Bern : Haupt, 2004. ISBN 3-258-06600-0.  
  5. KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.  
  6. WALTER, Karel. Rozmnožování okrasných stromů a keřů. Praha : Brázda, 2001. ISBN 80-209-0268-6.