Jaderná elektrárna Sidi Kreir
| Jaderná elektrárna Sidi Kreir | |
|---|---|
 | |
| Stát |  Egypt |
| Umístění | Sidi Kreir |
| Stav | plánování zrušeno |
| Jaderná elektrárna | |
| Palivo | Uran 235U |
| Elektrická energie | |
| Celkový výkon | 1200–1600 MW |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jaderná elektrárna Sidi Kreir (arabsky محطة سيدي كرير للطاقة النووية) byla plánovaná jaderná elektrárna v Egyptě. Nacházet se měla asi 45 kilometrů západně od Alexandrie na egyptském pobřeží Středozemního moře. Přestože se o projektu uvažovalo již od 60. let, nikdy se nedostal přes fázi plánování a v roce 1981 byl projekt přesunut do El-Dabaa.
Historie a technické informace[editovat | editovat zdroj]
Počátky[editovat | editovat zdroj]
Vláda Egyptské arabské republiky 17. července 1964 poprvé oznámila, že 45 kilometrů západně od Alexandrie by mohla být postavena jaderná elektrárna o výkonu asi 150 MW.[1][2] O stavbě reaktoru mělo být rozhodnuto do šesti týdnů. Tamní organizace pro jadernou energetiku byla požádána vládou, aby v oblasti našla vhodné místo. Jedno z možných umístění bylo asi 35 kilometrů západně od Alexandrie. Čtyři britští odborníci proto odcestovali do Egypta, aby našli místo a možná i další vhodná místa. Na straně expertní skupiny však existovaly obavy, zda by elektrárna mohla fungovat dostatečně ekonomicky, protože až polovinu energie by vyžadovalo samotné odsolování vody.[3] Úkolem odsolovacího zařízení neměla být přeměna vody pro pitnou vodu, ale učinit poušť využitelnou pro zemědělství. Ročně by tak mohlo vzniknout 8 400 až 12 600 hektarů využitelné zemědělské půdy. Podle ministra pro urbanizaci pouště by továrna mohla vytvořit celkem 1,68 milionu vhodných hektarů mezi Alexandrií a Sallumem.[4]
Nabídka[editovat | editovat zdroj]
O dodání reaktorů požádaly firmy General Electric, Westinghouse, Siemens, AEG a Atomenergoexport. Pokud by zakázka pro jednoho z uchazečů byla úspěšná, stavba dalších stejných reaktorů by byla jistá.[5] V tuto chvíli však již v zemi byly finanční problémy, a proto byl projekt odložen o šest měsíců.[6] Název místa byl uveden jako Sidi Kreir.[7] Vzhledem k vývoji v zemi od roku 1975, podle kterého by mělo být v příštích 20 letech postaveno až deset jaderných reaktorů, byl projekt přepracován na reaktory s výkonem mezi 600 a 800 MW. Náklady na jadernou elektrárnu se měly pohybovat kolem 300 milionů dolarů a stavební práce měly být hotové do sedmi let.[8][9] Společnost Westinghouse byla následně vybrána jako dodavatel tlakovodního reaktoru, který měl být postaven na klíč a měl mít stejnou konstrukci jako jaderná elektrárna Krško v Jugoslávii, dnes ve Slovinsku. Podmínky smlouvy byly téměř totožné. Spojené státy americké se však obávaly nedostatku vážnosti této smlouvy; nicméně poté, co Westinghouse začal plánovat elektrárnu, byla tato obvinění stažena. Obavy některých politiků však přetrvávaly, zejména když egyptská vláda kontaktovala Kanadu a projevila zájem o reaktory typu CANDU, jež mohly poskytnout prostředky na výrobu jaderných zbraní.[10]
Přemístění[editovat | editovat zdroj]
V roce 1977 bylo zjištěno, že na místě se kříží dva tektonické zlomy, čímž vznikly pochybnosti o bezpečnosti této lokality.[11] Kromě Sidi Kreir byly kolem roku 1978 vytipovány další dvě lokality pro jaderné elektrárny, včetně El Dabaa na pobřeží Středozemního moře a Zafrarana na pobřeží Rudého moře. Lokalita El Dabaa je v mnoha ohledech podobná Sidi Kreir, ale je seismicky klidnější a situovaná na pevném podloží.[12] V roce 1978 začaly přípravné práce v El Dabaa. Samotný areál je dostatečně velký, aby pojal až čtyři reaktory.[13] V Sidi Kreir se kvůli nejisté situaci zemětřesení a obavám z dopadů na životní prostředí a cestovní ruch objevil odpor mezi obyvatelstvem i v politice. V důsledku toho se naskytla příležitost přesunout projekt ze Sidi Kreir do El Dabaa. Až v roce 1981 byl projekt v Sidi Kreir opuštěn a přesunut do El Dabaa, oficiálně ani ne tak kvůli nebezpečí zemětřesení, jako kvůli obávanému izraelskému útoku na elektrárnu.[14] Výsledné riziko radioaktivní kontaminace Alexandrie a oblastí kolem delty Nilu by bylo příliš velké.[15]
Informace o reaktorech[editovat | editovat zdroj]
| Reaktor | Typ reaktoru | Výkon | Zahájení
výstavby |
Připojení k síti | Uvedení do provozu | Uzavření | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Čistý | Hrubý | ||||||
| Sidi Kreir-1 | Plánování zrušeno v roce 1981 | ||||||
| Sidi Kreir-2 | Plánování zrušeno v roce 1981 | ||||||
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Africa Research. Africa research bulletin. [s.l.]: Blackwell, 1964. S. 111.
- ↑ JUST, Theodor. Lloydia. Svazek 27. [s.l.]: Lloyd Library and Museum, 1964. S. 115.
- ↑ United States. Bureau of International Business Operations. International commerce. [s.l.]: Bureau of International Commerce, 1964. S. 43.
- ↑ Deutsche Maschinentechnische Gesellschaft. Glasers Annalen: Organ der Deutschen Maschinentechnischen Gesellschaft. Svazek 89-90. [s.l.]: G. Siemen, 1965. S. 33.
- ↑ Nucleonics. Svazek 23. [s.l.]: McGraw-Hill, 1965. S. 27.
- ↑ Nuclear engineering international. Svazek 10. [s.l.]: Heywood-Temple Industrial Publications, 1965. S. 535.
- ↑ American Nuclear Society. Nuclear applications & technology. Svazek 8. [s.l.]: American Nuclear Society, 1970. S. 51.
- ↑ ARR: Arab report and record. [s.l.]: Economic Features, 1976. S. 111.
- ↑ MEED Arab report. [s.l.]: Middle East Economic Digest, 1976. S. 111.
- ↑ Nuclear engineering international. Svazek 22. [s.l.]: Heywood-Temple Industrial Publications, 1977. S. 40.
- ↑ A. E. M. Nairn. The ocean basins and margins. Svazek 4. [s.l.]: Plenum Press, 1977. ISBN 0306377748. S. 424.
- ↑ International Institute of Seismology and Earthquake Engineering. Bulletin. Svazek 16-20. [s.l.]: [s.n.], 1978. S. 32.
- ↑ United Nations. Recueil des traités. Svazek 1094. [s.l.]: United Nations, 1978. S. 369.
- ↑ BENTON, Graham. nternational business opportunities, Egypt. [s.l.]: International Communications, 1982. ISBN 0905268296. S. 187.
- ↑ Arabia: the Islamic world review. 50-61. vyd. [s.l.]: Islamic Press Agency, 1985. S. 53.
