Izolinie

Izohypsy (vrstevnice) jako příklad izolinií spolujících místa se stejnou nadmořskou výškou

Izolinie (z řeckého isos – stejně) jsou druhem liniové mapové značky nebo prvkem některých dalších druhů diagramů. Jsou to čáry na mapě, které spojují místa se stejnými hodnotami dané fyzikální, sociometrické nebo jiné veličiny.

Izolinie se nemohou křížit a jejich vzdálenosti jsou nepřímo úměrné gradientu (směru růstu) daného prvku. Nejznámějším typem izolinie je vrstevnice.

Někdy bývají kombinovány s barevným rozlišením ploch mezi nimi, tzv. izopásem (určité hodnotě nebo rozmezí veličiny přísluší určitá barva, její odstín, sytost, šrafování). Například vrstevnice v mapě bývají někdy kombinovány a nahrazovány hnědými barvami a to pro výše položená místa, žlutými pro níže položená místa a zelenými pro nížiny. Izolinie nebývají znázorněny přímo čarou, ale jsou tvořeny rozhraním mezi plochami. V trojrozměrném prostoru se souhrn míst se stejnými hodnotami čtvrté veličiny nazývá izoplocha.

Pravé izolinie

Pravé izolinie zobrazují pouze spojité jevy, tj. takové, jejichž hodnoty se bod od bodu mění plynule. Proto se používají téměř výhradně pro znázorňování přírodních jevů: tlaku vzduchu, magnetické deklinace, salinity a podobně. Jednotlivé izolinie mají vlastní názvy, jichž je okolo dvou set (např. ekvideformáty, izotermy, izochrony). Nejznámějšími izoliniemi jsou vrstevnice, vznikají spojením bodů o stejné nadmořské výšce.^[1]

Nepravé izolinie

Kromě pravých izolinií existují ještě tzv. pseudoizolinie neboli nepravé izolinie, znázorňující nespojité jevy. Pseudoizolinie mají pouze význam areálových čar a jejich označování jako izolinií je nesprávné; např. evidentně neplatí, že by na všech bodech ekvidenzity (čáry stejné hustoty zalidnění) žil stejný počet lidí. Lze však říci, že ekvidenzita ohraničuje areál o stejné průměrné hustotě.^[1] Pseudoizolinie vznikají interpolací v sekundárním bodovém poli, získaném z kartogramové osnovy, kdy relativní údaj platný pro každý areál přisoudíme jednomu bodovému prvku z tohoto areálu tzv. definičnímu bodu plochy.^[2]

Druhy izolinií

Izolinie se dále dělí na:

základní
zesílené
doplňkové
pomocné

Vlastnosti těchto druhů izolinií závisí na zobrazovaném jevu.

Podle umístění lze izolinie dělit na:

izolinie v mapě
izolinie v grafu

Konstrukce izolinií

Pro konstrukci izolinií používáme obvykle interpolací lineární, tj. úseky mezi jednotlivými body rozdělujeme pravidelně. Příslušné okrouhlé hodnoty můžeme získat výpočtem nebo graficky. Můžeme k tomu použít milimetrového papíru nebo dvojice trojúhelníků. Existuje též speciální přístroj – interpolátor; v něm lze posunovat fólií potištěnou nomogramem tak, abychom mohli nastavit příslušný počet dílků na měřítku.^[3]

Izolinie se vždy konstruují pro zaokrouhlené hodnoty v určitém, předem stanoveném intervalu. Velikost hodnoty se udává číselným popisem izolinií. Často není udána přímo, nýbrž vyplývá z barevného nebo jiného odlišení ploch mezi sousedními izoliniemi.^[1] Plochy mezi izoliniemi se nazývají izoplety a jsou analogií metody hypsometrie.^[2]

Předběžnou neznalost spádových poměrů zobrazované plochy při interpolaci izočar nahrazujeme topografickým citem, neboť průběh statistických ploch je, v porovnání s terénem, zpravidla poklidný, bez zlomů a prudkých spádů. Byla vyvinuta i řada algoritmů, úspěšně řešících interpolaci a kresbu izočar pomocí počítačů.^[2]

Historie izolinií

1584 – Peter Bruinss mapa (graf) s liniemi spojujícími místa se stejnou hloubkou – mapa nebyla publikována

1701 – Edmund Halley publikoval mapu Atlantského oceánu s izoliniemi míst se stejnou magnetickou deklinací (původně tzv. Halleian lines)^[4]

Jiné čáry v mapách

Kromě uvedených druhů čárových značek, dělených podle účelu, se v mapách používají některé další čáry, které lze těžko někam jednoznačně zařadit. Tak např. čáry souřadnicových sítí sice spojují místa stejných hodnot (např. zeměpisné šířky) a čáry mapového rámu ohraničují území zobrazené na mapě, není však běžné chápat první jako izolinie a druhé jako areálové značky.^[1]

Příklady izolinií

Hloubnice (izobata)
Izalobara
Izalohypsa
Izalolinie
Izaloterma – spojnice míst se stejnými změnami teploty
Izamplituda – spojnice míst se stejnými rozdíly krajních hodnot nějakého jevu, zejména teploty vzduchu, nebo středních hodnot nejteplejšího a nejchladnějšího měsíce v roce
Izanomála – spojnice míst se stejnými hodnotami anomálií (např. magnetické)
Izlumchrona – spojnice míst stejné délky osvětlení pro určitý časový interval
Izentropa
Izoamplituda – spojnice míst se stejnými rozdíly krajních hodnot nějakého jevu, zejména teploty vzduchu, nebo středních hodnot nejteplejšího a nejchladnějšího měsíce v roce
Izoanomála
Izoatma – spojnice míst stejného výparu
Izoaurora – spojnice míst se stejnou četností výskytu polární záře
Izobara
Izobáza – spojnice míst se stejnou intenzitou epeirogenetických pohybů, izolinie zdvihů se nazývají izoanabáze, izolinie poklesů izokatabázy
Izoblaba – spojnice míst stejných škod při zemětřesení
Izobronta
Izocerauna
Izodensa – spojnice míst se stejnou hustotou
Izodiafora – spojnice míst se stejnými rozdíly skutečného tlaku vzduchu v lednu a červenci
Izodiafora
Izodóza
Izodrosoterma
Izodynama – spojnice míst stejné intenzity magnetismu
Izoecho
Izofema
Izofena – spojnice míst se stejným začátkem fenologické fáze
Izofota – spojnice míst stejné intenzity osvětlení krajiny, plochy nebo světlosti oblohy
Izofytochrona
Izogama – spojnice míst stejných tížnicových odchylek
Izogeoterma
Izoglacihypsa – spojnice míst se stejnou nadmořskou výškou klimatické sněžné čáry resp.počínajícího zalednění
Izoglosa
Izogona – spojnice míst se stejnou magnetickou deklinací; v angl. literatuře značí izogony spojnice míst se stejnými směry větru, pro znázornění deklinace je rezervován termín izogonály
Izogrády
Izograma
Izohalina – spojnice míst se stejnou slaností mořské vody v určité hloubce
Izohélie – spojnice míst se stejnou dobou slunečního svitu
Izohumida
Izohydrohypsa
Izohydropieza
Izohyeta
Izohygromena – spojnice míst se stejným počtem humidních resp. aridních měsíců v roce
Izohygroterma
Izohyomena
Izochalaza – spojnice míst se stejným počtem krupobití za určité období
Izochasma
Izochimena – spojnice míst se stejnými středními zimními teplotami, pro letní teploty jsou zavedeny izotery
Izochiona – spojnice míst se stejnou tloušťkou sněhové pokrývky; někdy se používá i pro vyjádření délky trvání sněžného pokryvu, četnosti sněhových srážek nebo výšek sněžné čáry (také ekvinivaly a izolacihypsy)
Izochrona
Izoklina – spojnice míst, ve kterých má rodičovská funkce stejný spád bez ohledu na počáteční podmínky
Izokona
Izokoniorta
Izokontinentála
Izokosta – spojnice všech kombinací výrobních faktorů, které jsou maximálně dostupné při daných celkových nákladech
Izokvanta – spojnice všech kombinací výrobních faktorů, které vyrobí stejný objem produkce
Izolumchrona
Izoluxa
Izomegáta – spojnice míst stejným středních rozměrů sedimentárního materiálu
Izomena – spojnice míst se stejnými středními měsíčními teplotami
Izomera – spojnice míst se stejnými podíly srážek určitého měsíce na celkovém množství ročních srážek
Izomonima – spojnice míst stejného trvání teploty nad nebo pod určitou mezí
Izonefa – spojnice míst stejným stupněm oblačnosti
Izonifa
Izonotida – spojnice míst téhož dešťového faktoru
Izoohma
Izoombra
Izopacha – čáry spojující místa stejných mocností geologické vrstvy
Izopauza
Izopieza
Izopira – spojnice míst stejné srážkové kontinentality (také izokontinentály)
Izopleta
Izopluvie
Izopora – spojnice míst se stejnými ročními změnami magnetické deklinace nebo jiného geomagnetického elementu
Izopykna – spojnice míst stejné hustoty vzduchu nebo vody
Izorhachie – spojnice míst se stejnými počátky přílivu
Izoryma – spojnice míst se stejným počtem mrazových dní
Izorypa
Izoseista
Izosféra
Izostera
Izotacha
Izotalantóza
Izotendence
Izoterma
Izovapora
Izovela – spojnice míst se stejnou rychlostí proudění vzduchu
Izovola
Sněžná čára
Vrstevnice (Izohypsa)

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ČAPEK, Richard; MIKŠOVSKÝ, Miroslav. Geografická kartografie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992. ISBN 8004251536.
↑ ^a ^b ^c HOJOVEC, V. Kartografie. Praha: GKP, 1987.
↑ MURDYCH, Z.; NOVÁK, V. Kartografie a topografie. Praha: SPN, 1988.
↑ ČERBA, Otakar. Izolinie (přednáška z předmětu Tematická kartografie) [online]. [cit. 2016-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-20.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu izolinie na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo isolinie ve Wikislovníku

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[:0-1] ČAPEK, Richard; MIKŠOVSKÝ, Miroslav. Geografická kartografie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992. ISBN 8004251536.

[:1-2] HOJOVEC, V. Kartografie. Praha: GKP, 1987.

[3] MURDYCH, Z.; NOVÁK, V. Kartografie a topografie. Praha: SPN, 1988.

[4] ČERBA, Otakar. Izolinie (přednáška z předmětu Tematická kartografie) [online]. [cit. 2016-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-20.

[1]

[2]

[3]

[4]