Izoluxa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Izoluxa je spojnice bodů na ploše s konstatní osvětleností. Zpravidla se uvažuje normálová osvětlenost, tj. ve směru kolmice k povrchu. Izoluxní grafy se používají jako jeden z výstupů výpočetních programů pro návrh umělého osvětlení. Jedná se o názorný způsob prezentace vypočtených hodnot osvětlenosti, který lépe než číselná podoba reprezentuje rozložení osvětlení v ploše. V místech, kde dochází k zahušťování izolux, je vyšší nerovnoměrnost osvětlení, tj. potenciálnímu riziku přesvětlení a nebo naopak nedostatečného osvětlení.