Hibernace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o zimním spánku živočichů. O uměle řízené hibernaci pojednává článek Kryonika.
Plch velký při zimním spánku

Hibernace, též hybernace[1][2][3][pozn. 1], česky zimní spánek, je specifická reakce živočichů na zimní období, kteří v klidovém stavu a při útlumu fyziologických procesů (projevující se především snížení tělesné teploty) přečkávají ve vhodném úkrytu, zvaném hibernakulum, nepříznivé zimní období. Je známý např. u netopýrů, ježků, křečků, plchů nebo syslů.[4] V lékařství se termín používá i pro označení stavu nízké teploty (podchlazení) pacienta (může jít jak o symptom, tak o cílený léčebný prostředek[5]).

Kromě něj existuje i nepravý zimní spánek, kdy zvířata zůstávají neaktivní v úkrytu, ale jejich teplota se nesnižuje, a občas se z tohoto stavu probouzejí a vycházejí ven. Takto přečkávají zimu např. jezevci nebo medvědi.

Letní spánek

V aridních oblastech se u živočichů vyskytuje též letní spánek (estivace).[6] U rostlin je odpovídajícím stavem dormance, kdy v reakci na vnější podmínky dojde k utlumení růstu rostliny.

Odkazy

Poznámky

  1. Některé termíny odvozené z latiny existují jak ve tvaru s ypsilon, který vychází ze staré (archaické) latiny, tak ve tvaru s měkkým i, který vzešel z latiny klasické.

Reference

  1. ROTREKL, Vladimír. Úvod do kliniky acidobasických poruch. Brno: Okresní ústav národního zdraví Brno-venkov, 1971. 198 s. S. 125. 
  2. PROVAZNÍK, Kamil. Manuál prevence v lékařské praxi. Praha: Fortuna, 1998. 622 s. ISBN 80-7071-080-2. S. 298. 
  3. FREMUTH, František. Účinky záření a chemických látek na buňky a organismus: vysokoškolská učebnice pro přírodovědné fakulty. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1981. 269 s. S. 207. 
  4. ZICHA, Ondřej. Hibernace [online]. Biolib.cz [cit. 2012-08-23]. Dostupné online. 
  5. Zdravotnické noviny. 27. 2. 1987, roč. 36, čís. 8, s. 2. ISSN 0044-1996. 
  6. MAŇAS, Michal. Estivace [online]. Biolib.cz [cit. 2012-08-23]. Dostupné online. 

Externí odkazy