Hans Raphon
| Hans Raphon | |
|---|---|
| Narození | 1460 Northeim |
| Úmrtí | 1528 (ve věku 67–68 let) Northeim |
| Povolání | malíř |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Hans Raphon (též Raphun nebo Johann Raphon von Raphun)[1] (kolem 1460/1470, Northeim nebo Göttingen; 1512, Northeim) byl pozdně gotický německý malíř. Jeho nejvýznamnější dílo, Pašijový oltář z Göttingenu, je vystaveno ve sbírce starého evropského umění v Národní galerii v Praze ve Šternberském paláci jako zápůjčka restituovaného majetkem rodu Kolowratů-Krakovských.
Život[editovat | editovat zdroj]
O raném životě a školení Hanse Raphona nejsou žádné doklady, ale předpokládá se, že jako tovaryš navštívil Norimberk a poznal zde tvorbu Michaela Wolgemuta a rané práce Albrechta Dürera.[2] Roku 1499 je doložen v Göttingenu v souvislosti se zakázkou na oltář pro tamní klášter paulínů. V letech 1502-1508 působil v klášteru sv. Alexandra v Einbecku[3] a roku 1511 získal občanství ve městě Northeim. Většina literatury uvádí Northeim jako místo jeho úmrtí roku 1512, ale podle jednoho zdroje žil do roku 1541 a byl mu vyplácen důchod v Göttingenu.[4]
Díla autorsky určená[editovat | editovat zdroj]
- 1499 Pašijový oltář' z Göttingenu, Národní galerie v Praze
Toto nejstarší a nejcennější dílo objednal převor paulínského kláštera v Göttingenu Johann Piper a bylo dodáno roku 1499. Po zrušení kláštera za reformace se oltář dostal do cisterciáckého kláštera ve Walkenriedu a odtud ho roku 1631 mniši, kteří prchali před švédskými vojsky, odvezli do Prahy. Roku 1905 se oltář podle soupisu památek nacházel v kapli zámku Kolowratů-Krakovských v Košátkách.[5]
Pašijový oltář vykazuje některé shody s jinými oltářními obrazy stejného námětu. Malíř patrně znal dílo anonymního dolnosaského malíře, činného v Göttingenu v letech 1460-1480 a tzv. "Mistra Halberstadtského oltáře" (Meister des Halberstädter Passionsaltars, 1490). Slohové analogie vykazují také díla jeho současníka v Göttingenu, Hanse von Giesmar. Předlohou pro některé kompozice byly patrně grafické listy Martina Schongauera. Italizující krajiny na pozadí Raphonových obrazů (Zmrtvýchvstání) mohly být inspirovány díly M. Wolgemuta a mohl přejmout i stylové prvky norimberského anonyma, označovaného "Meister des Angst-Altars", který byl poučen severonizozemským malířstvím. Raphon užívá v zobrazení některých postav perspektivní zkratku a ve výstavbě prostoru empirickou a ještě nedokonalou perspektivu.
Obrazy jsou provedeny technikou olejové tempery na křídovém podkladě s detailní štětcovou podkresbou. Malíř kombinoval několik lazurních a krycích vrstev a postupoval velmi pracným způsobem založeným na šrafování čárkovitými dotyky štětce. Obrazy jsou na pozadí doplněny tzv. Pressbrokátem, sádrovou vrtstvou s raženým rostlinným dekorem, krytou fólií z plátkového zlata, zlacením práškovým zlatem v olejovém pojidle a stříbřením.[6]
- 1506 Oltář z Ukřižováním, Niedersächsisches Landesmuseum, Hannover
Díla připsaná[editovat | editovat zdroj]
- 1503 Mariánský oltář, Niedersächsisches Landesmuseum, Hannover
- kolem 1510, Mariánský oltář, Niedersächsisches Landesmuseum, Hannover
- 1510-1512 Mariánský oltář, Niedersächsisches Landesmuseum, Hannover
- 1507 oltářní křídlo s vyobrazením scén ze života sv. Jodoka, klášterní kostel Reinhausen,[7] nyní Niedersächsisches Landesmuseum, Hannover
- 1512 oltář s Ukřižováním, Pfafkirche der Altstadt st. Marien, Heiligenstadt
- 1510-1512 oltářní obrazy Narození Krista, Smrt P. Marie, soukromá sbírka
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Deutsche Biographie: Raphon von Raphun, Johann
- ↑ Hahn K, 1994, s. 88-92
- ↑ Franz Hoffmann: St. Alexandri Einbeck. In: Grosse Baudenkmäler. 2. Auflage. Nr. 318. Deutscher Kunstverlag, München 1981, S. 10.
- ↑ H. Kelterborn, Hans Raphon, ein Göttinger Bürgersohn. Göttinger Jahrbuch 1966, s. 127-130
- ↑ Bareš F, Soupis památek historických a uměleckých v Království českém. XXI. Politický okres mladoboleslavský. Praha 1905
- ↑ Grohmanová Zora, in: Kotková O, 1999, s. 40-42
- ↑ Sebastian Heim: Die spätgotischen Altäre in St Christophorus Reinhausen. In: 1000 Jahre Kirche auf dem Kirchberg zu Reinhausen. Das Milleniumsbuch zu 1000 Jahre Kirche, Kultur und Leben, herausgegeben von der Planungsgruppe P14, 2015, S. 40–53
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Karl Arndt, Das Retabel der Göttinger Paulinerkirche, gemalt von Hans Raphon, in: Thomas Noll und Carsten-Peter Warnke (Hg.): Kunst und Frömmigkeit in Göttingen. Die Altarbilder des späten Mittelalters, Berlin/München, 2012, S. 188-219
- Edgar Müller, Hans Raphon und seine Familie, in: Thomas Noll und Carsten-Peter Warnke (Hg.): Kunst und Frömmigkeit in Göttingen. Die Altarbilder des späten Mittelalters, Berlin/München, 2012, S. 241-257
- Götz J. Pfeiffer: Das Kreuzigungsretabel von 1506 aus der St. Jürgens-Kapelle, samt einem Anhang der Werke Hans Raphons und seiner Werkstatt, in: Thomas Noll und Carsten-Peter Warnke (Hg.): Kunst und Frömmigkeit in Göttingen. Die Altarbilder des späten Mittelalters, Berlin/München, 2012, S. 220-240
- Olga Kotková (ed.), Hans Raphon, 500 let Pašijového oltáře z Göttingenu, Národní galerie v Praze 1999
- Karin Hahn, Der passionsaltar des Hans Raphon, in: Mittler (ed.), 700 Jahre Pauliner Kirche. Vom Kloster zur Bibliothek, Göttingen 1994, s. 88-92
- Karin Hahn, Das Werk der niedersächsischen Malers Hans Raphon, inbesondere der in der Národní galerie zu Prag wieder aufgefundene Altar des Göttinger Paulinenkloster. Göttinger Jahrbuch 1965, s. 39-70
- Karin Hahn-Jänecke, Ein wiederentdeckter Altar des Hans Raphon in der Národni Galerie zu Prag. In: Niederdeutsche Beiträge zur Kunstgeschichte. IV, 1965, s. 115-136
- Zeppenfeldt, Luise, Hans Raphon, ein niedersächsischer Maler. Hannoversche Geschichtsblätter 20 (1917), 241-251
