Hadovka smrdutá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Hadovka smrdutá

Hadovka smrdutá
Hadovka smrdutá
Vědecká klasifikace
Říše: houby (Fungi)
Oddělení: houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: stopkovýtrusé (basidiomycetes)
Podtřída: houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád: hadovkotvaré (Phallales)
Čeleď: hadovkovité (Phallaceae)
Rod: hadovka (Phallus)
Binomické jméno
Phallus impudicus
Linné, 1753
Synonyma
  • Hymenophallus togatus Kalchbr., 1884
  • Ithyphallus impudicus (L.) Fr., 1886
  • Morellus impudicus (Pers.) Eaton, 1818
  • Phallus foetidus Sowerby, 1801
  • Phallus impudicus f. togatus (Kalchbr.) 1887
  • Phallus impudicus var. togatus (Kalchbr.) Costantin & L.M. Dufour, 1895

Hadovka smrdutá (Phallus impudicus Linné 1753) je houba z čeledi hadovkovitých. Dospělá plodnice má charakteristický falický tvar a silně zapáchá.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Plodnice je v mládí podzemní, kulovitá až vejčitá, 5 – 6 centimetrů široká. Skládá se z tvrdého jádra, které je obklopeno silnou rosolovitou vrstvou a vnější tenkou okrovkou (peridie), složenou z dvouvrstvé blanky. Mladá plodnice je na omak pružná, vnější obal je kožovitý, bílý až našedlý, vzácně narůžovělý. Ke spodní části vnějšího obalu plodnice přirůstá tuhý, bíle zbarvený, myceliový kořínek. Mladá hadovka svým tvarem a barvou vzdáleně připomíná hadí vejce nebo malou pýchavku. Po rozkrojení je vůní i chutí téměř totožná se syrovými bramborami. V době zralosti okrovka puká a vyrůstá z ní pevný, uvnitř dutý, pórovitý třeň (receptaculum) bílé barvy, vysoký 10 – 30 centimetrů. Na vrcholu třeně hadovky je tupě kulovitý až zvoncovitý klobouk, nesoucí výtrusorodou vrstvu. Povrch klobouku je voštinovitě zprohýbaný a souměrně pokrytý silně lepkavým, olivově zeleným slizem, který silně zapáchá. Vůně hadovky v dospělosti je nepříjemně mršinná, občas medově nasládlá. Tento odporně páchnoucí sliz postupně odkapává, je smýván deštěm nebo je roznášen hmyzem, takže se odkryjí bělavá až okrová žebra klobouku. Výtrusy obsažené ve slizu jsou nažloutlé, elipsoidně protáhlé, veliké 3–5 × 2 µm.[1]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Roste hojně od června do listopadu ve všech lesích, zejména listnatých, od nížin po nižší hory. Lze jí nalézt i v parcích a zahradách. Plodnice vyrůstají vždy jednotlivě, ale téměř vždy v menších skupinách. Hadovka je rozšířená i v Japonsku, na Jávě a v celém mírném pásu severní polokoule.

Možnost záměny[editovat | editovat zdroj]

Hadovku smrdutou lze zaměnit s vzácnou hadovkou valčickou (Phallus hadriani), která se liší především drobnějším vzrůstem. Plodnice hadovky valčické dorůstají velikosti 6 -10 centimetrů, v dospělosti jejich vůně připomíná kvasnice, nikdy nezapáchají mrtvolně. Při otlačení plodnice růžovějí, až červenají. Mladé hadovky valčické jsou jedlé.


Využití[editovat | editovat zdroj]

Řez mladou plodnicí

Plodnice hadovky smrduté jsou jedlé pouze v mládí, když ještě nezapáchají. Přesto se jim mnozí houbaři vyhýbají. Mladé hadovky je nejlepší nakrájet na tenké plátky a smažit v trojobalu jako řízky. Pro nakládání nebo sušení se hadovka nehodí.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Vědecký název houby Phallus impudicus v překladu znamená penis nestoudný.[2]
  • Hadovka využívá k šíření svých spor hmyz, který naláká její zápach, jenž nejvíce připomíná mršinu. Hmyz pak na svém těle roznáší spory, které jsou obsaženy ve slizu, jímž je hadovka pokryta.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PILÁT, Albert. Kapesní atlas hub. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1964. S. 22.  
  2. Rozverná biologie: Bezocaska ocasatá a nestoudný penis. Týden.cz [online]. , 31. 07 2009. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SMOTLACHA, Miroslav. Smotlachův atlas hub : oficiální příručka pro určování jedlých a jedovatých hub : Ottovo nakladatelství, Praha : Cesty, 1999. ISBN 80-7181-311-7
  • Naučný slovník přírodních věd pro školu a dům. Druhý díl, Praha : Jos. Elstner, 1939-1940
  • SCVRČEK, Mirko. Houby : Aventinum, 2005. ISBN 80-86858-08-1
  • HAGARA, Ladislav. Velký atlas hub : Ottovo nakladatelství, Praha, ISBN 978-80-7360-729-6
  • KOTLABA, František. Naše houby, Praha : Albatros, 2004. ISBN 80-00-01267-7

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu