HMS Dreadnought (1906)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
HMS Dreadnought
Základní údaje Vlajka
Typ: dreadnought
Objednána: 1905
Zahájení stavby: 2. října 1905
Spuštěna na vodu: 10. února 1906
Uvedena do služby: 2. prosince 1906
Osud: sešrotována roku 1923
Takticko-technická data
Výtlak: 18 420 t
Délka: 160,6 m (527 ft)
Šířka: 25 m (82 ft)
Ponor: 8,1 m (26 ft)
Pohon: 18× tříbubnový kotel Babcock & Wilcox
parní turbíny Parsons
22 500 shp (17 MW) na 4 hřídelích
Rychlost: 21 uzlů (39 km/h)
Dosah: 900/2900 tun uhlí, 1120 tun oleje,
6620 mil (12 260 km) při 10 kt (19 km/h)
4910 nmi (9090 km) at 18,4 kt (34 km/h)
Posádka: 773
Pancíř: boky 102–279 mm
paluba 102+70+17 mm
věže 279 mm
barbety věží 279 mm
můstek 279 mm
Výzbroj: 10× 305 mm (5×2)
27× 76,2 mm (27×1)
5× 457mm podhladinový torpédomet

HMS Dreadnought byl šestou lodí tohoto jména sloužící v Royal Navy a představoval revoluční bitevní loď; do služby vstoupil roku 1906 jako nejrychlejší a nejlépe vyzbrojená válečná loď na světě.[1] Jeho konstrukce přinesla několik zásadních novinek – zejména nesl výrazně silnější výzbroj než dosavadní typy a také se stal první válečnou lodí poháněnou parními turbínami. Kuriózní je, že Dreadnought je dodnes jedinou bitevní lodí, která kdy potopila ponorku. Stalo se tak 29. března 1915, kdy taranoval německou ponorku U-29.[1]

Byla to tak pokročilá loď, že dala jméno celé generaci moderních bitevních lodí - dreadnoughtům, zatímco lodě, které učinila zastaralými, se začaly nazývat predreadnoughty (například francouzská třída Danton). Uvedení Dreadnoughtu podnítilo námořní závody ve zbrojení, kdy se jí námořnictva po celém světě snažila vyrovnat, hlavně německé císařské námořnictvo do první světové války.[2]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Ilustrace lodi

Duchovním otcem Dreadnoughtu byl admirál John Arbuthnot "Jackie" Fisher, který byl od roku 1904 prvním lordem admirality. Fisher zahájil program rozsáhlé modernizace námořnictva a přišel s konceptem rychlé válečné lodě, vyzbrojené velkým počtem těžkých děl (dosavadní bitevní lodě obvykle nesly čtyři těžká děla).

Loď byla vyprojektována v první polovině roku 1905 a její stavba začala v loděnici Portsmouth Dockyard v 2. října téhož roku. Trvala vlastně pouhý rok. Trup lodi byl spuštěn na vodu 10. února 1906 a 2. listopadu 1906 byl Dreadnought dokončen. Od svého přijetí do služby až do roku 1912 pak byl vlajkovou lodí britského Domácího loďstva (Home Fleet).

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Dělová věž s 305mm kanóny a dvojicí lehkých 76mm děl na střeše

Hlavní výzbroj představovalo deset 305mm kanónů typu Mk X o délce hlavně 45 ráží, soustředěných v pěti dělových věžích typu B Mk VIII. Jedna věž byla vpředu, dvě na křídlech a dvě vzadu na zádi lodi. Jedním směrem mohlo najednou střílet až osm z nich, což bylo dvakrát více, než u dosavadních bitevních lodí.

Dreadnought nenesl děla sekundární ráže a na boj proti lehkým silám protivníka nesl jen 24 kusů 76mm kanónů typu Mk I s délkou hlavně 50 ráží, lafetovaných po jednom. Dále měl pět pevných podhladinových 457mm torpédometů.

Pancéřování[editovat | editovat zdroj]

Schéma pancéřování lodi

Boční pancéřový pás se táhl po celé délce boku lodi a měl nejvyšší sílu 279 mm. Loď dále měla tří pancéřové paluby o síle 102, 70 a 17 mm. Dělové věže, barbety věží a velitelský můstek chránil 279mm pancíř. Trup byl dále rozdělen do řady vodotěsných oddělení, aby byla zajištěna odolnost při zásahu torpédem.

Pohon[editovat | editovat zdroj]

Dreadnought byl první válečnou lodí, kterou poháněly parní turbíny. Celkem 18 tříbubnových kotlů Babcock & Wilcox dodávalo páru turbínám Parsons. Ty roztáčely čtyři lodní šrouby. Loď dosahovala rychlosti 21 uzlů, což bylo až o 3–4 uzly více, než u dosavadních bitevních lodí.

Osud[editovat | editovat zdroj]

Dreadnought byl v aktivní službě po celou dobu první světové války. Od roku 1914 do května roku 1916 byl součástí 4. bitevní eskadry (4th Battle Squadron), operující v Severním moři.[3] Největšího námořního střetnutí celé války, bitvy u Jutska, se však neúčastnil. Vzhledem k určení lodi je trochu paradoxní fakt, že Dreadnought je dodnes jedinou bitevní lodí, která kdy potopila ponorku. Stalo se tak 29. března 1915, kdy taranoval německou ponorku U-29.[1]

Od května 1916 byl Dreadnought vlajkovou lodí 3. bitevní eskadry (3rd Battle Squadron), která měla hlavní operační prostor v oblasti ústí Temže.[3] Válečným nasazením opotřebovaná loď byla v roce 1919 převedena do rezervy a v roce 1921 prodána k sešrotování. Sešrotována byla v roce 1923.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c HMS Dreadnought 1906 [online]. Royal Navy, [cit. 2009-03-21]. Dostupné online. (anglický) 
  2. Hacker, Barton C. "The Machines of War: Western Military Technology 1850-2000," History and Technology, Vol. 21, No. 3, September 2005, pp 255-300. See pp 256-257.
  3. a b HMS Dreadnought (Battleship, 1906-1922) [online]. Washington: Naval Historical Center, [cit. 2009-03-21]. Dostupné online. (anglický) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha : Naše vojsko, 1988. ISBN 28-029-88. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu