Furgonet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Furgonet

BAZ Furgonet – první prototyp

Výrobce BAZ
Další jména BAZ Furgonet
Roky produkce 1982 – 1983
Vyrobeno 3 kusy
Místa výroby Bratislava (ČSSR)
Předchůdce Škoda 1202
Nástupce Škoda Pick-up
Příbuzné vozy Škoda 742
Karoserie skříňová dodávka
Druh pohonu zadní kola, motor vzadu
Technické údaje
Délka 4450 mm
Šířka 1620 mm
Výška 1750 mm
Rozvor 2750 mm
Rozchod 1320/1345 mm
Objem nákl. prostoru 3 m3
Celková hmotnost 1255 až 1290 kg
Užitečná hmotnost 480 kg
Počet míst 2
Maximální rychlost 120 km/h
Objem nádrže 38 l
Kapacita akumulátoru 12 V Ah
Motor
Motor vodou chlazený čtyřdobý zážehový čtyřválec OHV
Objem 1,046 nebo 1,174 l
Počet válců 4
Výkon 33 až 42 kW
Převodovky
Převodovka manuální, řazení na podlaze
Počet převodových stupňů 4+1

BAZ Furgonet nebo také Škoda Furgonette byl sériově nevyráběný malý dodávkový automobil, který zkonstruovaly Bratislavské automobilové závody.

Technický popis[editovat | editovat zdroj]

Karosérie je samonosná celokovová uzavřená, čtyřdveřová, v základu vycházející z klasického sedanu Škoda 105/120. S ním má společnou celou přední část karosérie až po B-sloupek, tedy včetně přední nápravy, vpředu umístěného chladiče s elektrickým větrákem, předního zavazadelníku s víkem odklápěným do strany a pod ním umístěným rezervním kolem, které tvoří účinnou součást přední deformační zóny. Přední brzdy jsou čtyřpístkové, shodné s brzdami pro kupé Škoda Garde.

Podlaha karosérie má vyztužený rošt, který je podélně nastaven o 350 mm a o stejnou hodnotu je tedy prodloužen i rozvor náprav.

Zadní část kabiny je nahrazena skříňovou nástavbou, jejíž linie zdařile navazují na linie základního sedanu. Nástavba má vnitřní objem cca 3 kubické metry, vnitřní délka činí zhruba 2000 mm a výška 1200 mm, takže umožňuje přepravu i značně rozměrného nákladu, samozřejmě s omezením kvůli motorovému prostoru. Do nástavby je pak přístup jednak 800 mm širokými a 1100 mm vysokými bočními dveřmi otevíranými po směru jízdy (po odjištění aretace je lze otevřít až o 180°), jednak zadní stěnou, jejíž horní část je výklopná vzhůru a otevírá pouze nákladový prostor – otvor o světlosti 800 mm a s prahem ve výši 900 mm nad vozovkou. Spodní část zadního čela se sklápí dolů a umožňuje přístup k motoru (dokonce o něco lepší, než standardní sedan). V tomto spodním víku se také nachází poznávací značka. Koncové svítilny (z valníkové verze Škody 1203) jsou v souladu s předpisy EHK umístěny na pevném zadním příčníku, do kterého se horní dveře i dolní víko uzamykají.

Motor i převodovka vozu jsou standardní sériové výrobky, zadní náprava je však upravena s pomocí sériových dílů trnavské dodávky Škoda 1203 (zejména brzdy a polonápravy) pro dosažení požadované nosnosti.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Furgonet č. 1: první funkční vzorek, odvozený od běžného vozu Škoda 120 L, byl postaven v létě 1982. Byl světle zelené barvy a měl masku se čtveřici předních světlometů, převzatou z verze 120 LS. Nákladový prostor byl od prostoru posádky oddělen pouze polostěnou (od podlahy po úroveň ramen zaplechováno, nad ním pružná síť). Na přední části nástavby se nalézalo okénko. Později byl vůz přestříkán na šedomodrou barvu.

Furgonet č. 2: první prototyp byl postaveny v roce 1983. Byl červený a měl celoplechovou nástavbu (bez okének na čele i na bocích a s neprůhledným zadním čelem), dvojici velkých kulatých reflektorů (shodných s typem Škoda 105 S) a motor nejprve Škoda 742.12 (1174 ccm / 38 kW, shodný s motorem pro vozy Škoda 120 L), později Škoda 742.10 (1046 ccm / 33 kW, shodný s motorem pro vozy Škoda 105 L). Stěna oddělující osobní a nákladový prostor byla zvýšena až ke stropu kabiny a vybavena malým okénkem, čímž došlo k lepšímu tepelnému i hlukovému oddělení obou prostorů.

Furgonet č. 3: druhý prototyp byl postaven rovněž roku 1983, byl žlutohnědé barvy a měl prosklené boční dveře po obou stranách nástavby, tj. měl karosérii dokonce pětidvéřovou a uvnitř vyjímatelnou druhou řadu sedadel, byl tedy alternativně pětimístný, ale mezi přední a zadní řadou sedadel byla pevná příčka stejně jako u červeného prototypu. Zadní čelo bylo opět prosklené, přední část nástavby však bez okénka nad střechou kabiny. Na čele vozu byly dva oválné světlomety (shodné s typem Škoda 120 L) a v zádi motor Škoda 742.12X (1174 ccm / 42 kW, shodný s motorem pro vozy Škoda 120 LS).

Furgonet č. 4: třetí prototyp, údajně zelené barvy, měl být postaven pro vnitropodnikovou potřebu BAZ. Neexistují však o tom věrohodné informace, všechny oficiální podklady hovoří jen o třech vozech, proto sice vůz č. 4 mohl, ale nemusel existovat. Uváděn je jen pro úplnost.

V průběhu zkoušek byly oceňovány zejména výborné jízdní vlastnosti, díky prodloužení rozvoru i zadního rozchodu měl automobil proti běžnému sedanu mnohem lepší jízdní stabilitu. Problémem však bylo chlazení motoru, které sice v běžném provoze postačovalo, ale nedokázalo vyhovět nárokům příslušné ČSN (s výjimkou červeného prototypu s motorem Škoda 742.10).

Vývoj vozu byl však násilně zastaven na podzim 1983 s poukazem na probíhající vývoj vozu Škoda 781, který měl mít také dodávkovou variaci. Nakonec tedy vznikly jen tři Furgonety, se všechny do dnešních dnů dochovaly – červený prototyp sloužil v JZD Hustopeče a okolo roku 2000 byl pečlivě zrenovován, žlutý prototyp i šedý funkční vzorek na renovaci teprve čekají.

Zdrojová literatura a odkazy[editovat | editovat zdroj]