Škoda 1202

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Škoda 1202

Škoda 1202 STW de Luxe

Výrobce AZNP, závod Vrchlabí
Další jména Stejšn, Stejšna
Roky produkce 1961–1973
Vyrobeno 60 141 kusů
Místa výroby TCH Vrchlabí, ČSSR
Modernizace 1963
Předchůdce Škoda 1201
Nástupce Škoda 1203
Příbuzné vozy Škoda Octavia (1959)
Karoserie kombi, pick-up
Designér Raimund Hrubý
Třída lehký užitkový automobil
Technické údaje
Délka 4485 mm
Šířka 1700 mm
Výška 1580 mm
Rozvor 2685 mm
Pohotovostní hmotnost 1015–1160 kg
Celková hmotnost 1530–1750 kg
Počet míst 5 (STW)
Maximální rychlost 100 km/h
Objem nádrže 38 l
Spotřeba 9,4 l/100 km
Motor
Motor čtyřdobý zážehový OHV
Objem 1,2 l
Počet válců 4
Výkon 34,6 kW
Převodovky
Druh manuální
Počet převodových stupňů 4+1

Škoda 1202 (Typ 981) je osobní nebo lehký užitkový automobil klasické koncepce, vyvinutý a vyráběný v letech 19611973 ve vrchlabském závodě AZNP Mladá Boleslav. Během této doby bylo vyrobeno 60 141 vozidel všech verzí.[1]

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Tehdy samostatný Automobilový závod Vrchlabí už od roku 1956 pracoval na vývoji užitkového automobilu (interně značený jako typ 979) na bázi Škody 1201 (typ 980), ale se skříňovou karosérií trambusového typu, který se měl začít vyrábět nejpozději v roce 1960. V roce 1958 se však AZV stal opět pobočným závodem AZNP Mladá Boleslav, přičemž nadřízené Ministerstvo automobilového průmyslu rozhodlo o tom, že vývoj skříňového vozu bude zastaven a místo něj se závod Vrchlabí bude až do roku 1963 věnovat výrobě modernizované verze stávajících užitkových variant Škody 1201. Tu v té době vyráběly závody AZNP ve Vrchlabí i v Kvasinách v pěti karosářských verzích – sedan, pick-up, STW, dodávka a sanitní/pohřební vůz, přičemž poslední tři se přes podobný tvar karosérie vzájemně dost lišily a to přinášelo zvýšené výrobní i servisní náklady: například karosářské díly se lisovaly v šesti různých závodech (včetně kopřivnické Tatry, hejnické TOFY či vysokomýtské Karosy a pak se pracně kompletovaly. Bylo to dané tím, že každý typ vyvíjeli v jiném závodě, přitom se v roce 1956 kompletace všech užitkových variant přesunula do Vrchlabí (v Kvasinách pak vyráběli jen sedany a v Mladé Boleslavi pro oba karosářské závody připravovali podvozkovou část).

Při vývoji nového vozu s obchodním označením Škoda 1202 (typ 981) byl tedy závod Vrchlabí veden snahou maximálně unifikovat karosářské i podvozkové díly včetně návaznosti na připravované sériové automobily Octavia (typ 985) ze závodu Mladá Boleslav a Octavii Combi (typ 993) ze závodu Kvasiny. Škoda 1202 tak z typu Škoda 1201 převzala podvozek s páteřovým rámem a střední část karosérie. Motor z typu 1201 měl zvýšený kompresní poměr (z 6,8 na 7,5) a mírně vyšší výkon 34,6 kW (původně 33,1 kW), byl souběžně montován i do typu Octavia Super od ročníku 1961 (typ 703). Karosérie, díky zcela nové přední partii (ve stylu „sesterského“ modelu Octavia), panoramatickému čelnímu sklu a delší zádi s rohovými okny byla prostornější, díky vnitřnímu vybavení (opět částečně převzatému z typu Octavia) také působila moderněji. Vrchlabský závod vyvinul karosérii ve dvou základních variantách: třídvéřový bohatě prosklený STW s vodorovně dělenými čtvrtými dveřmi v zádi a dvoudveřový pick-up s možností zakrytí ložné plochy plachtou na demontovatelném trubkovém rámu. Karosérie STW pak měla několik dalších variant - pětimístný osobní automobil, dvoumístná dodávka se zaplechovanými okny zadní části karosérie, sanitka, pohřební vůz (ten měl navíc zadní okno vyrobené z tvarovaného plexiskla, které kopírovalo tvar rakve) a dále užitkové varianty pro potřeby Veřejné bezpečnosti, hasičů atd. V roce 1966 vznikl také prototyp valníku, který měl karosérii ukončenou svislou stěnou za předními sedadly a za ní se nacházela ložná plocha délky cca 1,5 m.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Zatímco se však Octavie začaly v Mladé Boleslavi vyrábět už počátkem roku 1959 a v Kvasinách ukončili výrobu sedanu 1201 už v březnu 1959, bylo Vrchlabí nuceno vyrábět užitkové verze 1201 až do roku 1961. Vývoj typu 1202 přitom byl ukončen ve velmi krátké době, už v lednu 1960, tedy necelých 12 měsíců od začátku vývojových prací. Výroba karosérie a kompletace typu 1202 pak byla ve Vrchlabí zahájena v říjnu 1961, podvozky však byly stále vyráběny v Mladé Boleslavi. Vůz se vyráběl i s pravostranným řízením pro export do Velké Británie.

Vozy STW z prvních let výroby měly vodorovně žebrovanou masku se čtyřmi svislými lištami a předními nárazníky se svislými prvky (rohy). V roce 1963 došlo k faceliftu, při kterém byly odstraněny svislé lišty i rohy. Kapota namísto původních velkých písmen Š K O D A, získala menší chromovaný nápis s vodorovnou lištou. Příď vozu tak doznala optického snížení.[2] V roce 1963 se také objevila varianta de Luxe s bohatší vnitřní výbavou. Zvenčí byla rozpoznatelná podle podélné boční lišty z eloxovaného hliníku.[2] V roce 1969 došlo k úpravě motoru, který nyní dosahoval vyššího výkonu.

Vozy Škoda 1202 byly vyráběny do roku 1971, kdy uvolnily výrobní kapacitu pro nový typ Škoda 1203. Z celkového množství 60 141 vozů všech verzí [1] vzniklo 26 909 s karosérií kombi [3], z toho necelých 12 tisíc v provedení de Luxe.[2] Sanitní verze vznikla v 11 193 kusech.[3] Celkové číslo také zahrnuje i necelých 10 tisíc pick-upů dodaných v rozloženém stavu pro montáž v Turecku.[2]

Byly také vyváženy samotné podvozky, mimo jiné na Nový Zéland, do Pákistánu a Turecka, kde na ně byly montovány jednoduché karosérie.[3]

Typy karosérií[editovat | editovat zdroj]

Vyráběné varianty zahrnovaly tyto verze: kombi STW, dodávková, sanitní, pohřební a pick-up. Naproti tomu chyběla karoserie typu sedan, tvořící značnou část produkce typů Škoda 1200 a 1201.

Nejrozšířenější variantou bylo pětimístné kombi STW, známé pod přezdívkou „stejšn“ nebo „stejšna“ (podle anglického Station Wagon). Kombi mělo troje boční dveře - jedny vlevo a dvoje vpravo. Vzadu se nacházely vzhůru výklopné dveře a pod nimi sklopné víko pro přístup k náhradnímu kolu. Charakteristická byla klenutá okénka v zadních rozích karosérie.[4]

Druhou nejznámější verzí je sanitka, což byl vlastně upravený STW. Sanitka měla oproti STW několik odlišností, např. pískovaná skla v zadní části vozu, svítící červený kříž nad čelním sklem nebo modrý majáček (u pozdějších sérií). Vůz měl také upravené odpružení zadní nápravy. Ke standardnímu vybavení patřila vysílačka a jedno (později dvě) žluté mlhové světlo vpředu.

Dodávka se od STW lišila zaplechováním zadních oken a chudší výbavou interiéru nákladní části.

Pick-up měl nákladní prostor oddělen přepážkou, nekryla jej střecha, ale mohl být zakrytý plachtou napnutou na odnímatelných obloucích. Nákladní prostor byl přístupný dvojitými zadními dvířky, která se otevírala netypicky do stran.

Pohřební vůz byl téměř shodný se sanitkou, postrádal však svítící majáček s červeným křížem, měl chudší výbavu vzadu a lišil se i jinak tvarovaným zadním sklem.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Podvozek a karosérie[editovat | editovat zdroj]

Škoda 1202 má podvozek s vpředu rozvidleným páteřovým rámem s centrální rourou. Vpředu je dělená lichoběžníková náprava s příčnými trojúhelníkovými rameny, odpružená dole umístěným příčným listovým pérem. Vzadu je dělená kyvadlová náprava odpružená příčným listovým pérem. Zadní náprava je hnací. Brzdy bubnové na všech kolech. Kola jsou šestnáctipalcová, s lisovanými ocelovými disky a pneumatikami rozměru 6,00-16. Karosérie je celokovová, svařovaná z ocelových výlisků.[1] Za pravým zadním podběhem je umístěna palivová nádrž na 38 l benzínu.[2]

Motor a převodovka[editovat | editovat zdroj]

Motor je řadový, kapalinou chlazený zážehový čtyřválec s rozvodem OHV. Motor je umístěn vpředu, podélně za přední nápravou.

Zdvihový objem: 1221 cm³
Stupeň komprese: 7,5 (od roku 1969: 7,9)
Nejvyšší výkon (podle normy SAE): 34,6 kW (od roku 1969: 37,5 kW) při 4500 ot/min
Největší točivý moment (podle normy SAE): 85,3 Nm (od roku 1969: 88,2 Nm) při 3000 ot/min

Převodovka: čtyřstupňová se zpátečkou, 2. 3. 4. stupeň synchronizovaný. Řadicí páka pod volantem. Stálý převod 5,25.[1]

Parametry vozidla[editovat | editovat zdroj]

Užitečná hmotnost: 650 kg (STW)[2]
Nejvyšší rychlost: 100 km/h
Spotřeba paliva: 9,4 l/100 km [1]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Pohřební verze neměla upravenou převodovku, i první stupeň byl pro pohřební průvod příliš rychlý. Řidič to mohl řešit jen prokluzem spojky, což byla rarita (redukci měla až nová pohřební Š 1203).
  • Škoda 1202 měla poddimenzované poloosy zadní hnací nápravy. Často se ustřihl klínek v náboji zadního kola nebo se poloosa rovnou ukroutila. Proto byla u modelu 1203 zesílena poloosa i kliková hřídel. Jelikož byl motor umístěn vpředu a zadní část vozu byla lehká, zadní kola často prokluzovala. S nákladem 500 kg však vůz díky pohonu zadních kol vyjel do kopce i po neposypaném náledí.
  • Motor měl poddimenzovanou klikovou hřídel, jež mohla prasknout. Jelikož šlo o úzkoprofilové zboží, musely se „kliky“ místo výměny opravovat svařováním.
  • Motor, převodovka, přední a zadní náprava byly dobře přístupné, kolem bylo mnoho místa, opravy a demontáže byly pohodlné. Žertem se říkalo, že u těchto vozů bylo možné provádět "generální opravy v prachu silnice".
  • Auto mělo ve výbavě i kliku pro nastartování. Protože pro zapalování je třeba minimálně proudu, motor šel nahodit klikou i při tak slabé baterii, že startér jenom cvakal.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e CEDRYCH, Mario René; NACHTMAN, Lukáš. ŠKODA - auta známá i neznámá. 2. vyd. Praha : Grada, 2007. 288 s. ISBN 978-80-247-1719-7. S. 122.  
  2. a b c d e f TUČEK, Jan. Auta východního bloku. 1. vyd. Praha : Grada, 2009. 292 s. ISBN 978-80-247-2585-7. S. 88.  
  3. a b c MINÁŘÍK, Stanislav. Automobily 1966-1985. 1. vyd. Praha : NADAS, 1987. 216 s. S. 87.  
  4. TUČEK, Jan. Auta východního bloku. 1. vyd. Praha : Grada, 2009. 292 s. ISBN 978-80-247-2585-7. S. 87.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CEDRYCH, Mario René; NACHTMAN, Lukáš. ŠKODA - auta známá i neznámá. 2. vyd. Praha : Grada, 2007. 288 s. ISBN 978-80-247-1719-7.  
  • TUČEK, Jan. Auta východního bloku. 1. vyd. Praha : Grada, 2009. 292 s. ISBN 978-80-247-2585-7.  
  • MINÁŘÍK, Stanislav. Automobily 1966-1985. 1. vyd. Praha : NADAS, 1987. 216 s.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu


automobily Škoda, 1940 — 1980
1940 1950 1960 1970
0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9
Malé Popular 1101/1102 „Tudor“
(Nižší) Střední Rapid 440 Octavia
Favorit 1200 „Sedan“ 1201 „Sedan“ 1000/1100 MB 100/110 105/120
Sportovní 450 Felicia 1000/1100 MBX 110 R
Luxusní Superb Superb
VOS
Užitkové 1202
1203