Fraunhoferovy čáry

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Intenzita různých vlnových délek slunečního světla na modrém nebi poblíž horizontu. Ty vlnové délky, kde se graf propadá, odpovídají Fraunhoferovým čarám.
Fraunhoferovy čáry

Fraunhoferovy čáry jsou spektrální čáry pojmenované po německém optikovi Josephu von Fraunhoferovi, který se významně zasloužil o jejich prozkoumání.

V roce 1802 si anglický chemik William Hyde Wollaston všiml, že na některých místech slunečního spektra je světlo rázem slabší než by mělo být. Joseph von Fraunhofer v roce 1814 tyto mezery v intenzitě slunečního světla znovuobjevil a začal pečlivě zkoumat a měřit jejich vlnové délky. Nakonec byly vlnové délky, na kterých se nacházely dané propady v intenzitě, nazvány Fraunhoferovy čáry. Během života objevil Fraunhofer na 570 spektrálních čar a díky moderním přístrojům můžeme zjišťovat rychle tisíce takových spektrálních čar.

Hlavní Fraunhoferovy čáry jsou označeny písmeny A, B, C, D, E, F, G, H, K. Pro označení slabších čar se používají další písmena abecedy. Zde jsou uvedeny vlnové délky hlavních Fraunhoferových čar v nanometrech:

  • A - 759,37 až 760,82 nm
  • B - 686,719 nm
  • C - 656,281 nm
  • D - 587,56 až 589,3 nm
  • E - 527 až 527,039 nm
  • F - 486,134 až 486,14 nm
  • G - 430,774 až 430,79 nm
  • H - 396,847 nm
  • K - 393,368 nm

Později bylo zjištěno, že pokles intenzity vlnové délky odpovídající Fraunhoferově čáře je způsoben absorpcí světla různými složkami atmosféry. Kupříkladu čáry A a B jsou způsobeny kyslíkem a H a K jsou způsobeny ionty vápníku.

Vlnové délky Fraunhoferových čar jsou docela dobře určené a používají se jako normály pro určování indexu lomu. Většinou jsou indexy lomu látek určené pro lom paprsku světla o vlnové délce Fraunhoferovy čáry D (z toho se pak daný index lomu označuje nD).

Související články[editovat | editovat zdroj]