François d'Orléans (1982)
| Jeho královská Výsost François d'Orléans | |
|---|---|
| 51. velmistr Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského | |
 | |
| Církev | římskokatolická |
| Znak |  |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 10. února 1982 (42 let) |
| Místo narození | Madrid |
| Rodiče | Princ Michel d'Orléans, vévoda z Évreux (*1941) Béatrice Pasquier de Franclieu (*1941) |
| Choť | Theresa von Einsiedel |
| Potomci | 1. Philippe d'Orléans (* 2017) 2. Marie-Amélie d'Orléans (* 2019) 3. Raphaël d'Orléans (* 2021) |
| Příbuzní | Charles-Philippe d'Orléans (*1973) - bratr |
| Povolání | zahradní architekt |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
François d'Orléans, celým jménem princ François Carl Frédéric Bruno Marie d'Orléans, hrabě z Dreux (* 10. února 1982, Madrid) je členem francouzského královského rodu Bourbon-Orléans, který je od roku 2023 51. velmistrem orleánské obedience Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského. Působí jako krajinný architekt.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 10. února 1982 v Madridu jako druhý syn prince Michaela Josefa Orleánského, Fils de France, hraběte z Évreux a hraběnky Béatrice Marie Pasquier de Franclieu. Princ má tři sourozence, dvě starší sestry, Clotildu (*1968), Adélaïde (*1971) a jednoho staršího bratra Charlese Philippa (*1973). Je nejmladším ze čtyřiceti vnuků Jindřicha z Orléansu, hrabetě pařížského (1908–1999).
Dětství prožil se svými sourozenci v Madridu, ve věku 12 let (1994) zažil rozchod rodičů (formálně se rozvedli roku 2012). Studoval nejprve na francouzském lyceu v Madridu, maturoval na Downside School v Somersetu. Začal se věnovat krajinné architektuře, univerzitní titul v tomto oboru získal v roce 2010 na Škole architektury a krajiny v Madridu. Otevřel si vlastní architektonickou kancelář v Palma de Mallorca, kde žije i se svou rodinou.
V roce 2014 se oženil s Theresou von Einsiedel, členkou německé aritokratické rodiny a novinářkou. Má s ní tři děti, Philippa (* 2017), Marii-Amélii (* 2019) a Raphaëla (* 2021). V okamžiku svatby mu jeho dědeček Jindřich z Orléansu udělil titul "Jeho královská Výsost" a "hrabě z Dreux".
Řád svatého Lazara Jeruzalémského[editovat | editovat zdroj]
10. června 2023 jej jeho bratr Charles-Philippe, emeritní velmistr, investoval do Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Dne 15. září 2023 byl na generální kapitule orléanské obedience zvolen za 51. velmistra této obedience a následujícího dne byl instalován v belgickém benediktinském opatství Maredsous.[1]
Ke zvolení došlo jen několik týdnů poté, co hlava orléánské dynastie, princ Jean d'Orléans, hrabě pařížský, ve svém komuniké z 23. července 2023, ve kterém odmítl uznat Řád sv. Lazara a odmítl také přijmout titul "světského ochránce" lazariánského řádu (titul používaný jeho otcem Henrim d'Orléans v letech 2004–2012).[2]
Řády a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
- Rytíř velkokříže s hvězdou Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského – GCLJ-J
- Officialis Magnus pro Merito – GOMLJ
- Šlechtický kříž Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ 51ST GRAND MASTER OF THE ORDER, stránky orléánské obedience lazariánského řádu.
- ↑ Communiqué de Monseigneur le Comte de Paris, 23. července 2023. I přes to, že Henri d'Orléans odňal svým komuniké časnou ochranu, orléánská obedinece řádu se jí stále dovolává, naposledy k "deklaraci legitimity" z roku 2022, srv. Declaration of legitimacy z října 2022.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Karel Orleánský na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Jan Josef IV. Dobrzenský |
|
51. velmistr Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského (orleánská obedience) od 16. října 2023 |
|
Nástupce: dosud ve funkci |