Fortuna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o římské bohyni. Další významy jsou uvedeny v článku Fortuna (rozcestník).
Tadeusz Kuntze, Fortuna, Národní muzeum Varšava

V římské mytologii je Fortuna bohyní náhody, osudu, je personifikací štěstí, naděje v dobré pořízení a zosobňuje nevypočitatelnost života. Může být zobrazována zahalená a slepá jako moderní pojetí spravedlnosti. Jejím ekvivalentem v řecké mytologii je bohyně Tyché, v severské mytologii je to Spása. Její otec byl Jupiter (odpovídá řeckému Diovi), neměla žádného milence, ani děti.

Fortuna byla v blahoslavené družině, ve které byla i Copia (lat. hojnost). Pod jménem Annonaria chránila dodávky obilí.

Fortunu si například nakláněly a uctívaly matky. Její kult je znám z Říma, ze šestého století př. n. l., kde byla uctívána jako Fortuna Populi Romani, Fortuna lidu římského. Tehdy vládl král Servius Tullius. Fortuna má zasvěcený svůj chrám na Foru Boariu, veřejnou svatyni na prastarém Quirinalu, uctívaném jako opatrovnický duch strážný starověkého Říma chrám Fortuna Muliebris, Fortuna ženská ve věštírně v Praeneste, kde malý chlapec určoval budoucnost z dubových výhonků.

Celý římský svět uctíval Fortunu v obrovském množství svatyní a pod různými názvy, které záležely na různých životních okolnostech a na tom, v co lidé věřili, že bude mít ten nejlepší výsledek.

Fortuna nebyla jen kladnou a pozitivní postavou. Jako Fortuna Dubia byla nerozhodná, vrtkavá a nespolehlivá, jako Fortuna Brevis mohla být nevypočitatelná, přelétavá, vrtošivá a nestálá nebo jako Fortuna Mala mohla dokonce škodit a přivádět lidi do neštěstí.

Její jméno zřejmě bylo odvozeno od Vertumna, „toho, kdo otáčí rokem“, avšak můžeme najít ještě dřívější odkazy v Ciceronově díle In Pisonem, cca 55 př. n. l. na takzvané kolo osudu (Rota Fortuna) symbolizující nekonečné změny v životě od prosperity až po katastrofu.

Fortuna ve středověku[editovat | editovat zdroj]

Fortuna nezmizela z podvědomí lidí s oslavou křesťanství ani ve středověku (viz kresba vlevo).

Traumatické pokoření císaře Valeriana perským králem Šápúrem I. roku 260, převzato z Evropské kulturní paměti jako příklad překroucení významu Fortuny. Autor: Hans Holbein, kresba perem a inkoustem (1521)
Albrecht Dürer: Fortuna, rytina 1502

V 6. století filosof, teolog a politik Boëthius sepsal spis Útěcha filosofie, když byl poslán na smrt, v němž diskutuje mj. o tom, zda je osud člověka v rukou Štěstěny či osudu a dochází k závěru, že i náhodné události jsou součástí božího plánu, který člověk nevidí jasně a kterému by neměl vzdorovat, neboť i nepříznivé okolnosti člověka mohou přivést k nejvyššímu dobru, jímž je Bůh sám. Boëthiovo dílo bylo ve středověku velmi rozšířené.

Všudepřítomné zobrazení kola osudu (Rota Fortuna) se objevuje po celý středověk a bylo také přímým odkazem druhé Boethiovy knihy Consolation. Kolo se ztvárňuje v mnoha případech od malinkých miniatur v iluminacích a rukopisech až po obrovská barevná skleněná okna v katedrálách, podobně jako například v Amiens. Dáma Fortuna je obvykle představována v nadživotní velikosti, aby se zdůraznila její důležitost. Kolo osudu má obvykle čtyři stupně života, se čtyřmi (nebo více) znázorněnými lidskými postavami. Vlevo je obvykle napsáno regnabo (měl bych vládnout), nahoře regno (vládnu) a postava má na hlavě královskou korunu, dále pak sestupně vpravo regnavi (vládl jsem) a ten nejníže vespod umístěný jedinec je označen sum sine regno (nemám žádné království). Fortuna jako žena kolem otáčí.

Fortuna v umění[editovat | editovat zdroj]

Titulní list rukopisu Carmina burana, souboru básní z 11.–13. století

Fortuna účinkovala v mnohých kulturních dílech středověku. V knize básní Guillauma de Lorrise a Jeana de Meuna Le Roman de la Rose („Román o růži“) Fortuna zklamala naděje milence, který však byl nakonec zachráněn personifikovanou postavou „Příčina“. V Danteho díle Inferno, které je součástí Božské komedie, v sedmém zpěvu Vergilius vysvětluje povahu Fortuny. John Lydgate vycházel z Boccacciova díla De Casibus Virorum Illustrium („Osudy slavných mužů“), a vytvořil dílo Falls of Princes (Pády princů), kde vypráví, jak může docházet při otáčení kola osudu k velkému neštěstí. Fortuna se objevuje v souboru středověkých náboženských, milostných básní a písní, sepsaném kolem roku 1230 a názvem Carmina Burana (viz obr.).

Fortuna se objevuje ve 25. kapitole Machiavelliho Prince, ve které říká Fortuně, že jedna polovina mužského života záleží na osudu, a druhá na jeho vlastní vůli. Machiavelli upozorňuje čtenáře, že Fortuna je žena, tedy projevuje přízeň mužům silným nebo vládnoucím pevnou rukou, dává protekci více průbojným a statečným mladým mužům než těm bojácným a starým. Pro Shakespeara také není cizí.

Když v nemilosti Fortuny i očích mužů se ocitnu
zapláču zcela sám nad údělem vyděděnce... — Sonet 29

Carl Orff Fortuně věnoval první a poslední část (Fortuna Imperatrix Mundi) svého díla Carmina Burana: Text ze 13. století začíná

O Fortuna,
velut luna
statu variabilis…
(Ó Fortuno, jsi jak Měsíc proměnlivá…);

a druhá píseň začíná

Fortune plango vulnera…
(Rány Fortuny zraňují…).

Atributy[editovat | editovat zdroj]

Středověké líčení Fortuny zdůrazňovalo její dualitu a nestabilitu jako dvě tváře bok po boku, podobně jako byl zobrazován římský bůh začátků a konců Janus. Jedna tvář se směje, druhá mračí; jedna polovina tváře je černá, druhá bílá; může být slepá se zahalenýma očima, ale bez vah, slepá ke spravedlnosti. Příležitostně nám může její temperamentní oblečení a nebojácná nemravnost připomínat prostitutku. Byla spojována se symbolem jídla a rohem hojnosti (lat. cornu copiae), kormidlem lodi, koulí nebo kolem. Cornucopia znamená, že hojnost přetéká, kolo kormidelníka manévruje osudem, koule je symbolem šance (komu se dostane štěstí nebo smůla), a kolo osudu symbolizuje že štěstí nebo smůla nikdy netrvá věčně.

Svátky[editovat | editovat zdroj]

V římském kalendáři byl zasvěcen Fortuně 11. červen, a pak se 24. června slavil velký svátek Fors Fortuna (lat. Božstvo šťastné náhody Fortuna).

Přídomky Fortuny[editovat | editovat zdroj]

Kolo osudu, Rota Fortuna v Boccacciově rukopisu

Pozitivní[editovat | editovat zdroj]

  • Fortuna Annonaria Fortuna ročních období
  • Fortuna Belli Fortuna válečná
  • Fortuna Victrix Fortuna vítězná
  • Fortuna Conservatrix Fortuna zachránkyně
  • Fortuna Equestris Fortuna rytířská (na koni)
  • Fortuna Huiusque Fortuna dnešního dne
  • Fortuna Obsequens Fortuna poddaná
  • Fortuna Privata Fortuna jednotlivce
  • Fortuna Publica Fortuna státní
  • Fortuna Romana Fortuna Římská
  • Fortuna Virgo Fortuna panenská
  • Fortuna Respiciens Fortuna těch, kdo se ohlížejí
  • Fortuna Augusta Fortuna vznešená
  • Fortuna Balnearis Fortuna lazebnická
  • Fortuna Primigenia Fortuna prvorozená
  • Fortuna Muliebris Fortuna ženská
  • Fortuna Virilis Fortuna mužská
  • Fortuna Redux Fortuna přinášející bezpečný domov (přivádějící zpět)

Negativní[editovat | editovat zdroj]

  • Fortuna Dubia Fortuna vrtkavá, nespolehlivá
  • Fortuna Brevis Fortuna nepatrná, krátká
  • Fortuna Mala Fortuna škodlivá, nešťastná

Související články[editovat | editovat zdroj]

Angelo Bronzino: Obraz Štěstěny (1564), Uffizien (Florencie)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Howard Rollin Patch (1922), The Tradition of the Goddess Fortuna in Medieval Philosophy and Literature
  • Howard Rollin Patch (1923), Fortuna in Old French Literature
  • Howard Rollin Patch (1927, repr. 1967), The Goddess Fortuna in Medieval Literature
  • Lesley Adkins, Roy A. Adkins (2001) Dictionary of Roman Religion

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu