Flores (Azory)
| Flores | |
|---|---|
| Ilha das Flores | |
 Maják v přístavu Lajes das Flores na jihu ostrova | |
 | |
  Flores | |
| Stát |  Portugalsko |
| • zámořské autonomní území Portugalska | Região Autónoma dos Açores |
| Topografie | |
| Rozloha | 143 km² |
| Zeměpisné souřadnice | 39°28′ s. š., 31°13′ z. d. |
| Délka | 16,71 km |
| Šířka | 12,26 km |
| Nejvyšší vrchol | Morro Alto (914 m n. m.) |
| Osídlení | |
| Počet obyvatel | 4 059 (2006) |
| Hustota zalidnění | 28,4 obyv./km² |
| Největší sídlo | Santa Cruz das Flores |
| Používané jazyky | portugalština, francouzština |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Flores je nejzápadněji položeným obydleným ostrovem v Azorském souostroví v Atlantském oceánu a zároveň i nejzápadnějším obydleným územím Portugalska. Hlavním městem ostrova je Santa Cruz das Flores se zhruba 1600 obyvateli, což je téměř polovina všech lidí, žijících na ostrově. Během sta let, od roku 1900 do roku 2001, poklesl počet obyvatel ostrova z původních 8 127 na polovinu. Podle statistických údajů v roce 2006 žilo na Floresu 4 059 osob, což představovalo 1,67% veškeré populace Azorských ostrovů.[1]
V roce 2009 byl ostrov Flores zapsán na seznam biosférických rezervací UNESCO.[2][1]
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Pobřeží ostrova Flores je obklopeno četnými útesy a menšími ostrůvky, jako jsou Ilheo d´Alvaro Rodrigues, Ilheo da Gadelha nebo Ilheo do Monchique, přičemž posledně jmenovaný je uváděn jako nejzápadnější území Portugalska. Ilheo do Monchique, který leží v dohledu od Fajã Grande, nejzápadněji položené vesnice v Portugalsku a zároveň i v Evropě,[3] však není obydlený - ve skutečnosti se jedná jen o strmý, 34 metrů vysoký čedičový útes. Vnitrozemí ostrova je členité, s vysokými vrcholy a hlubokými údolími, jezery, řekami, vodopády a termálními prameny. Nejvyšším vrcholem ostrova je bývalý vulkán Morro Alto (914 m n. m.), průměrná nadmořská výška ostrova je 600 - 700 metrů.[1]
Necelých 20 km směrem na sever je od Floresu vzdálen ostrov Corvo, nejmenší a zároveň nejseverněji položený ostrov Azorského souostroví. Na rozdíl od východní části souostroví ostrovy Flores a Corvo leží na severoamerické litosférické desce.[4]
Nejbližší obydlenou pevninou na západě je od Floresu téměř 2000 km vzdálený kanadský ostrov Newfoundland při východním pobřeží severoamerického kontinentu.
Geologie[editovat | editovat zdroj]
Nejstarší historie vzniku ostrova spadá do období pleistocénu a je spojena s podmořskou sopečnou aktivitou. Geologickou skladbu ostrova Flores tvoří horniny vulkanického původu, zejména různé druhy čediče, tefrit a trachyt. Po určitém období klidu zde docházelo k dalším sopečným erupcím v holocénu. Poslední vulkanické aktivity na ostrově probíhaly v období kolem let 1200 - 1000 př. n. l.[5]
Klima[editovat | editovat zdroj]
Ostrov Flores náleží do mírného podnebního pásu se znaky středozemního klimatu.
Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]
Na pobřeží i ve vnitrozemí ostrova je několik zvláště chráněných území. V centrální části Floresu se nachází přírodní rezervace Reserva Natural do Morro Alto e Pico da Sé a o něco jižněji rezervace Reserva Natural das Caldeiras Funda e Rasa. Celková plocha chráněných území na ostrově zahrnuje na souši 3 394 ha a 1 042 ha okolního moře.[6]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Uvádí se, že objeviteli ostrovů Flores a Corvo byli Diogo de Teive a jeho syn João, kteří je navštívili v roce 1452. Další období průzkumu ostrova Flores v druhé polovině 15. století je spojeno se jménem vlámského šlechtice a obchodníka Wilhelma van der Haegena, známého též pod portugalským jménem Guilherme da Silveira, který bývá označován za "kolonizátora Azorských ostrovů".
Ostrov byl původně pojmenován São Tomás podle Tomáše Becketa z Canterbury či São Iria podle křesťanské mučednice svaté Ireny Portugalské, zvané též Iria z Tomaru (portugalsky Iria de Tomar). Později se pro ostrov vžilo pojmenování Flores (výsl. Floriš, v českém překladu Květy). Podnětem k tomu byly bohaté porosty kvetoucích rostlin na ostrově, zejména hortenzií, jejichž semena sem byla pravděpodobně zavlečena migrujícím ptactvem až z oblasti Floridy. Flóra ostrova si dones zachovala mimořádnou rozmanitost.[7]
Ostrov Flores si po staletí zachovával určitou izolovanost, narušovanou jen občasnou návštěvou obchodních lodí, zejména z azorských ostrovů Terceiry a Faialu. Předmětem obchodování býval velrybí tuk, med, cedrové dřevo, máslo, citróny, pomeranče a uzené maso, později též keramika z místních dílen.[6]
Své izolovanosti se Flores postupně zbavil až ve 20. století. Jako první k tomu přispělo zavedení telegrafního a později (od roku 1925) též telefonního spojení. K rozvoji lodní dopravy přispělo lepší vybavení přístavů. V letech 1962 - 1966 byla na Floresu vybudován francouzská vojenská základna pro sledování balistických raket, což mělo též určitý pozitivní vliv na ekonomiku ostrova. Po uzavření základny v roce 1994 se hlavním těžištěm místní ekonomiky stal rozvoj turizmu.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Flores Island [online]. UNESCO [cit. 2017-02-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Classificação das Flores como Reserva da Biosfera com resultados positivos em dois anos [online]. Angra do Heroísmo: Presidencia do Governo Regional dos Açores, 2011-06-01 [cit. 2017-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-21. (portugalsky)
- ↑ Freguesia de Fajã Grande. A Freguesia mais ocidental da Europa [online]. Obec Lajes das Flores, farnost Fajã Grande [cit. 2017-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-20. (portugalsky)
- ↑ Flores. The Island [online]. [cit. 2017-02-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Flores. Geography [online]. [cit. 2017-02-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Flores [online]. [cit. 2017-02-28]. Dostupné online. (portugalsky)
- ↑ Flora dos Açores [online]. Governo dos Açores. Direcao regional do ambiente [cit. 2017-02-28]. Dostupné online. (portugalsky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Flores na Wikimedia Commons - Strategie rozvoje turizmu na Azorách Archivováno 31. 1. 2017 na Wayback Machine. (portugalsky)
