Fender Starcaster

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fender Starcaster

Fender Starcaster byla první pololubová elektrická kytara od společnosti Fender. Starcaster byl součást pokusu proniknout na trh pololubových kytar, jenž byl ovládán společností Gibson, a to hlavně modelem ES-335.

Technická specifikace[editovat | editovat zdroj]

  • Výrobce: Fender Musical Instruments Corporation
  • Doba produkce: 1976 – 1982
  • Typ konstrukce: polubová kytara s šroubovaným krkem
  • Menzura: 25,5"
  • Tělo: javor
  • Krk: javor
  • Hmatník: javor
  • Kobylka: pevná
  • Snímače: HH: Fender Wide Range
  • Barvy: bílá, přírodní, sunburst, tobbaco, mocca hnědá

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Starcaster měl unikátně řešenou hlavu se zvýrazněnou spodní linií v barvě těla, kterou nikdy žádný jiný Fender neměl. (Některé prototypy kytary Fender Maruader, modelu který byl zrušen těsně před uvedením na trh a také byl navrhnut Fieldem, měly podobný tvar hlavy.) Dále byl unikátní svým, na pololubovou kytaru neobvyklým, asymetrickým („offset“) tělem, javorovým hmatníkem, šroubovaným krkem, novátorským rozložením ovládacích prvků, které se skládaly z ovladačů hlasitosti a tónové clony pro každý snímač zvlášť a jedním ovladačem celkové hlasitosti („Master Volume“), a pro Fender typickými šesti ladícími mechanikami v řadě.

Design a produkce[editovat | editovat zdroj]

Přestože byl Starcaster navrhnut Genem Fieldsem jako špičkový nástroj, byl vyráběn v době kdy se kvalita výrobků Fender znatelně snížila. Na rozdíl od většiny ostatních pololubových kytar, jejichž krk je lepený, má Starcaster, stejně jako ostatní fendery té doby, krk přišroubovaný třemi šrouby.

Starcaster byl vyráběn od 1976 nebo 1977 do 1980 nebo 1982, zdroje se rozcházejí. Na reklamním plakátu z roku 1977 je psáno, že první Starcaster byl vyroben roku 1975.

Další použití jména Starcaster[editovat | editovat zdroj]

Přestože je Fender znám dobově přesnými reedicemi (někdy i uměle zestařenými) svých klasických nástrojů (od nejznámějších Stratocasterů, Telecasterů a baskytar přes ty méně známé, jako třeba Mustang nebo 12strunný Stratocaster), reedice ani vylepšená verze Starcastera nikdy nespatřila světlo světa. Podle některých zdrojů v jednu dobu Fender uvažoval o uvedení baskytary odvozené od Starcasteru, přesto by se pravděpodobně prodávala pod jinou značkou. Jméno Starcaster nyní připadlo v podobě značky „Starcaster by Fender“ řadě levných kytar a bicích sad, které ovšem s původním Starcasterem nemají nic společného.

Popularita[editovat | editovat zdroj]

Starcaster byl komerčně neúspěšný. Jedním z důvodů byla pravděpodobně image značky Fender – „výrobce kytar s plným tělem a single coil snímači“, naproti tomu Gibson byl znám jako „značka pololubových a humbuckery osazených kytar“. Výsledkem je, že Starcastery jsou velmi vzácné. Přesto je jejich cena na dnešním trhu s vintage kytarami nižší než cena ostatních pololubových kytar ze stejného období. Přestože (nebo možná právě proto), že jsou nepříliš dobrou sběratelskou investicí, používá je několik vrcholových kytaristů jako své hlavní nástroje. Jonny Greenwood, kytarista Radiohead, často používá Starcastery na pódiu. Sammy James, Jr. kytarista a frontman Mooney Suzuki používá Starcastera v přírodní povrchové úpravě a objevil se s ním i v pořadu Late Night with Conan O'Brien 21. června 2007. Dalšího Starcastera začal používat Dave Keuning z kapely The Killers krátce po vydání alba Sam's Town. Trey Anastasio z Phish hraje na na zakázku vyrobený Languedoc, který je kopie vintage Starcastera. Kytarista Arctic Monkeys Jamie Cook odehrál na Starcastera vystoupení na Readingském festivalu v roce 2009 a hrál na něj i v klipu k písni 'Crying Lightning' z téhož roku.

Známí uživatelelé Starcastera[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fender Starcaster na anglické Wikipedii.

  1. Flickr
  2. Radiohead Gear: Jonny Greenwood Guitars
  3. MySpace galerie Steva Mazura
  4. [1]
  5. [2]
  6. [3] Wes ve studiu
  7. stránka Paramore, odkazováno 28. října 2011
  8. Leo Nocentelliho stránka, odkazováno 11. února 2011