Elektromagnetické relé

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Elektromagnetické relé z automobilu
Elektromagnetické relé - schematická značka relé s jedním přepínacím kontaktem

Elektromagnetické relé je elektrotechnická součástka, která obsahuje elektromagneticky ovládané kontakty.
Bylo vynalezeno v roce 1835 Josefem Henrym.
Součástka byla původně využívána jako mechanický zesilovač na telegrafních linkách.
Název pochází z přepřahací stanice na kurýrních cestách.

Relé se používá v mnoha aplikacích, byť jeho funkci v mnoha případech přebírají obvody založené na polovodičích. Na rozdíl od polovodičů relé obvykle zajišťuje galvanické - izolační oddělení řídícího a řízeného obvodu.

Elektromagnetické relé je příkladem využití elektromagnetu v zařízení, které je důležitým funkčním prvkem v automatizovaných soustavách a řídících systémech.

Popis relé a činnosti[editovat | editovat zdroj]

Pohyb kontaktu relé

Relé se v základním provedení skládá z cívky (elektromagnetu) navinuté na jádru z měkkého feromagnetického materiálu. Magnetický obvod je uzavřen pohyblivou kotvou. Kotva je pružinou uváděna do klidové polohy a současně se opírá o pohyblivý kontakt. Po připojení cívky na elektrický zdroj, vyvolá proud cívkou v magnetickém obvodu magnetický tok. Magnetický tok vyvolá přitažlivou sílu na kotvu, která přemůže sílu v pružině a překlopí kontakt. Po odpojení el. proudu se kotva a kontakt vrátí do předchozího, klidového stavu.
Porovnáme-li klasické a polovodičové relé zjistíme: Klasické relé mívá větší ovládací výkon, současně menší výkonové ztráty na pracovních kontaktech a obvykle zajišťuje izolační oddělení obvodů. Polovodičové mívá větší spínací rychlost.

Obvykle bývá ovládací výkon, potřebný k přitažení kotvy, mnohem menší ovládaný výkon.

Schema rele2.PNG

  1. cívka
  2. jádro z magneticky měkké oceli
  3. pohyblivá kotva
  4. pružné kontakty
  5. místo připojení ovládaného zařízení

Druhy relé[editovat | editovat zdroj]

Technické potřeby si vyžádaly vývoj řady druhů relé.
Relé je možno rozlišit podle jmenovité velikosti ovládacího napětí, velikosti jmenovitého proudu cívky, provedení magnetického obvodu (odpovídá druhu ovládací soustavy - stejnosměrný, střídavý), počtu ovládacích cívek, druhu ovládacího proudu (stejnosměrný, střídavý), počtu kontaktů, druhu kontaktů (spínací, rozpínací, přepínací, speciální), materiálů kontaktů, velikosti jmenovitých napětí kontaktů, velikosti jmenovitých proudů kontakty, druhu proudu kontaktů (stejnosměrný, střídavý).
Podle funkce můžeme rozlišit relé pomocná, regulační, se zpožděným přítahem, se zpožděným odpadem, kroková, polarizovaná (bistabilní), proudová, impulzní, kmitavá, programovatelná a další podle oblasti použití.
Podle provedení jsou relé vestavná, s krytem, paticová a další. Relé pro ovládání spotřebičů velkých výkonů označujeme jako stykače. Přesná hranice mezi relé a stykačem není přesně definována.

Jako relé se často označují i složitější montážní bloky, obsahující kromě vlastního relé i další elektroniku, např. časovací relé, nadproudová relé, světelné relé (soumrakové stmívače), kmitočtově citlivé relé a další.

Pro aplikace kritické z hlediska bezpečnosti (například reléové zabezpečovací zařízení) byla zkonstruovaná speciální relé s definovaným chováním v případě poruchy.

Jazýčkový kontakt

Zvláště pro použití ve sdělovací technice byla vyvinuta jazýčková relé, která mívají obvykle jednodušší konstrukci - jazýčkový kontakt, zatavený do skleněné trubičky, je vložen do dutiny cívky. Jazýčková relé dosahují vysoký počet sepnutí a rozepnutí za sekundu.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu