Eduard Schleimayer

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eduard Schleimayer
Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci:
1890 – 1913
Starosta Hustopečí
Ve funkci:
1889 – 1919
PředchůdceJan Slawik
NástupceGustav Gregor
Stranická příslušnost
ČlenstvíÚstavní strana
Německá pokroková str.
Narození22. ledna 1853
Hustopeče
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí3. června 1929 (ve věku 76 let)
Hustopeče
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
OceněníŘád Františka Josefa
Čestné občanství města Hustopeče
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Eduard Schleimayer (22. ledna 1853 Hustopeče[1][2][3] – 3. června 1929 Hustopeče[4][3][5]) byl rakouský politik německé národnosti z Moravy; poslanec Moravského zemského sněmu a starosta Hustopečí.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Hustopečích v domě čp. 46. Otcem byl obchodník a městský radní Franz Schleymayer, matkou Rosa Schleymayerová. Eduard vychodil reálnou školu a obchodní školu. Poté, co zemřel jeho otec, převzal vedení rodinného obchodu. Patřil mu dům čp. 138 a původní čp. 46 na náměstí. Byl veřejně a politicky aktivní. Od roku 1882 byl členem obecního zastupitelstva, od roku 1886 i městské rady. Od roku ledna 1889 zastával úřad starosty města jako náhrada za rezignujícího Jana Slawika. V této funkci byl opakovaně volen. Starostou byl až do roku 1919. Za jeho úřadování došlo k výstavbě nové radnice. Působil jako kurátor městské spořitelny, pak i ředitel tohoto ústavu. V roce 1898 získal Řád Františka Josefa. Město Hustopeče mu udělilo čestné občanství.[2][3]

Zapojil se i do vysoké politiky. V zemských volbách 1890 se stal poslancem Moravského zemského sněmu, za kurii městskou, obvod Hustopeče, Hodonín, Břeclav. Mandát zde obhájil v zemských volbách 1896, zemských volbách 1902 a zemských volbách 1906 (po volební reformě byl zvolen za německý obvod Hustopeče, Ivančice, Náměšť, Tišnov).[6] V roce 1890 kandidoval jako oficiální kandidát Německé liberální strany (tzv. Ústavní strana, později Německá pokroková strana, liberálně a centralisticky orientovaná).[7] V roce 1896 je uváděn jako německý kompromisní kandidát.[8] Do voleb 1902 šel jako německý pokrokový kandidát.[9] Podle jiného zdroje byl roku 1890 zvolen za Křesťansko-sociální stranu, ale dobové zdroje tuto informaci neobsahují. Jako poslanec se zasloužil o založení vyšší školy v Břeclavi. Patřil mezi odborníky na vinařství.[3]

V říjnu 1890 usedl do sněmovního petičního odboru a odboru pro předlohu o pojišťování proti škodám z krupobití. V roce 1892, 1893 a 1894 byl do petičního odboru zvolen znovu. 23. března 1892 ho sněm zvolil i jedním z osmi ředitelů zemské hypoteční banky. Po volbách ho v prosinci 1896 sněm zvolil do železničního odboru, do kterého byl znovu zvolen i roku 1898, 1901 a 1902. V roce 1899 se stal členem odboru obecní záležitosti. Roku 1901 odboru pro obecní záležitosti. 12. července 1902 ho sněm zvolil náhradníkem Moravského zemského výboru. V únoru 1897 se znovu stal jedním z osmi ředitelů zemské hypoteční banky. V následujícím funkčním období sněmu tuto funkci opětovně získal v říjnu 1903. Kromě toho byl od prosince 1902 členem zemského výboru. V září 1903 ho sněm zvolil do odboru pro obecní záležitosti a železničního odboru. V říjnu 1903 usedl i do odboru pro honební zákon. V září 1904 byl opětovně zvolen do odboru pro obecní záležitosti a železničního odboru a členství v těchto dvou odborech získal pak opět v říjnu 1905. V říjnu 1904 se stal členem odboru pro honební zákon, do kterého byl zvolen zase v listopadu 1905. Od října 1910 zasedal v petičním výboru. Od září 1911 v komunikačním odboru a odboru pro vojenské záležitosti. Zároveň byl znovu zvolen do petičního odboru. Po volbách roku 1906 byl zvolen v německé kurii do komunikačního odboru.[2]

Zemřel v červnu 1929.[4][3] Po smrti mu byla v předsálí radnice v Hustopečích odhalena pamětní deska, která ovšem byla v roce 1945 odstraněna.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Kniha narozených Hustopeče 1849–1858, s. 78.
  2. ↑ a b c SOLDÁNOVÁ, Zdeňka: J. E. Kornyšl a čeští zemští poslanci za okres Břeclav 1861 - 1914 [online]. muni.cz [cit. 2016-06-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f Eduard_Schleimayer [online]. suedmaehren.at [cit. 2016-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-18. (německy) 
  4. ↑ a b Nikolsburger Wochenschrift, 7. 6. 1929, s. 7.
  5. ↑ Matrika 2678, sn. 171 [online]. MZA [cit. 2024-03-04]. Dostupné online. 
  6. ↑ MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. 
  7. ↑ Deutsches Volksblatt (Abend-Ausgabe), 27. 3. 1890, s. 1.
  8. ↑ Prager Tagblatt, 31. 10. 1896, s. 10.
  9. ↑ Mährisches Tagblatt, 21. 10. 1902, s. 1.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Eduard_Schleimayer&oldid=23713443“