Eduard Pštross
| Eduard rytíř Pštross | |
|---|---|
| Narození | 13. prosince 1819 Praha-Nové Město  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 27. prosince 1890 (ve věku 71 let) Praha-Nové Město Rakouské císařství |
| Alma mater | Karlo-Ferdinandova univerzita Praha |
| Povolání | právník, politik, podnikatel |
| Ocenění | Řád železné koruny |
| Choť | Theodora roz. Horníková |
| Děti | Theodora, Marie Isabela |
| Příbuzní | František rytíř Šafařík-Pštross zeť |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Eduard rytíř Pštross, psán také rytíř z Pštroszu (13. prosince 1819 Praha – 27. prosince 1890 Praha[1]) byl český právní úředník, politik, národní buditel a divadelní podnikatel.
;_rodinn%C3%A1_hrobka.jpg)
Život[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z rozvětvené pražské měšťanské rodiny, doložené již od přelomu 16./17. století, z rodové větve Josefovy.[2] Narodil se jako pátý ze šesti synů (sedmá byla dcera) pražského měšťana, koželuha a majitele realit Jana Pštrosse (* 1780) a jeho manželky Barbory (* 1787) na Novém Městě pražském v domě čp. 1247/II.[3] Po gymnáziu absolvoval přípravné studium filozofie na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a pokračoval studiem práv, které zakončil doktorátem. Po studijní a poznávací cestě Evropou nastoupil v Praze roku 1846 jako praktikant do praxe. Pracoval většinou ve státních službách, mj. jako soudní úředník, napsal jediný, ale ceněný teoretický spis o lénech zemí České koruny („Die böhmischen Kronlehen“ . Praha 1861).
Podílel se na vítězství českých liberálů v pražských městských volbách roku 1861 a dovršil je nástupem do úřadu prvního starosty samostatné obce Vinohrady, zatímco jeho příbuzný František Václav Pštross byl zvolen purkmistrem. Čeština se stala samozřejmou jednací řečí vinohradské radnice a dobrá znalost češtiny podmínkou pro přijetí úředníků radnice.
Dále pracoval jako právní úředník a sekretář na c. a k. místodržitelství v Praze, kde dosáhl hodnosti dvorního rady a za své pracovní zásluhy byl 13. března 1888 povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř z Pštroszu a vyznamenán rakouským Řádem železné koruny. Protože neměl mužského potomka, bylo jeho zeti Františku Šafaříkovi povoleno přijmout titul a rozšířit si příjmení na Šafařík-Pštross.[4] František rytíř Šafařík-Pštross byl přednostou poštovního a telegrafního ředitelství pro Čechy se sídlem na hlavní poště v Praze a oženil se s Eduardovou mladší dcerou Marií Isabelou.[5]
Divadlo[editovat | editovat zdroj]
Po otcově smrti v roce 1845 dal Eduard v zahradě vinohradské usedlosti Pštrosska (na okraji dnešních Riegrových sadů) s finančním příspěvkem zemského výboru vybudovat české divadlo, dřevěnou Arénu ve Pštrosce[6], činné až do demolice roku 1861.[7] Téhož roku totiž nastoupil do úřadu jako první vinohradský starosta a vinohradské zastupitelstvo schválilo v této lokalitě rozparcelování pozemků na činžovní domy, tomuto rozhodnutí se příkladně podřídil..
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Oženil se 2. června 1848 s Theodorou (1823-1899), rozenou Horníkovou z Jičína. Měli dcery Theodoru (*1848), Marii Isabelu (*1854) a jediného syna Eduarda (1850-1860), který zemřel jako desetiletý.[8] Eduard Pštross zemřel za nevyjasněných okolností při vánoční cestě do julských Alp a byl pohřben do rodinné hrobky na Olšanských hřbitovech. Na jeho počest byla pojmenována ulice na Novém Městě.
Erb[editovat | editovat zdroj]
V půleném červeném a zeleném poli je heraldicky vpravo kráčející pštros.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eduard Pštross na Wikimedia Commons
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Vojtěcha, sign. VO Z11, s. 40
- ↑ BLKÖ 24, 1872, s. 40 online
- ↑ Pobytová přihláška pražského policejního ředitelství
- ↑ Genealogisches Taschenbuch der adeligen Häuser, č. 1, 1890, s.342 online
- ↑ Adresář kr.hl.m. Prahy ... na rok 1891
- ↑ František Ruth: Kronika královské Prahy a obcí sousedních I., Körber Praha 1902, s. 189
- ↑ Divadlo v Encyklopedii Prahy 2
- ↑ Pobytová přihláška pražského magistrátu
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BLKÖ = Biographisches Lexikon des Kaiserthums Österreich 24, Wien 1872, s. 40 online
- PEŘINA, Antonín: Městem mrtvých: praktický průvodce hřbitovy Olšanskými král. hl. města Prahy, Vilímek Praha 1883, online Archivováno 4. 12. 2016 na Wayback Machine.
