Edmund Wilhelm Braun
| Edmund Wilhelm Braun | |
|---|---|
 | |
| Narození | 23. ledna 1870 Epfenbach  Německá říše |
| Úmrtí | 23. září 1957 (ve věku 87 let) Norimberk  Západní Německo |
| Místo pohřbení | Johannisfriedhof |
| Národnost | německá |
| Vzdělání | doktor filosofie |
| Alma mater | univerzita v Heidelbergu |
| Povolání | ředitel Uměleckoprůmyslového, později Slezského muzea |
| Zaměstnavatel | Slezské zemské muzeum |
| Znám jako | historik umění |
| Ocenění | Řád Františka Josefa |
| Období | 1897–1935 |
| Následovník | dr. Karel Černohorský[1] |
| Choť | Elisabeta Braun, rozená Zehr († 1920)[2] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Edmund Wilhelm Braun (23. ledna 1870 Epfenbach – 23. září 1957 Norimberk) byl německý historik umění a dlouholetý ředitel Slezského zemského muzea v Opavě.
Život[editovat | editovat zdroj]
Vystudoval gymnázium ve Freiburgu, kde začal studovat i na universitě archeologii a dějiny umění. Ve studiích poktračoval v Lipsku a dokončil je v roce 1895 na univerzitě v Heidelbergu ziskem titulu doktora filosofie.[3] V letech 1894-1895 byl asistentem v Germanisches Nationalmuseum v Norimberku, od roku 1897 ředitelem Slezského zemského muzea v Opavě (Kaiser-Franz-Joseph-Museum für Kunst und Gewerbe). V této funkci působil až do odchodu do důchodu v roce 1935.
Od roku 1918 byl konzervátorem památkového úřadu v Brně. Od roku 1919 byl hlavním mluvčím Sdružení výtvarných umělců Slezska (Vereinigung bildender Künstler Schlesiens), jehož cílem bylo sjednocení slezských německých umělců. Díky Braunovu předsednictví v tomto spolku získalo následně Slezské muzeum do sbírek mnoho děl malíře Adolfa Zdrazily nebo architektů Engelberta Kapse a Josefa Obetha. Posledně jmenovaný vytvořil Apoteózu E. W. Brauna, která je alegorií Braunových vlastností a jasně svědčí o kladném vztahu umělců k tomuto významnému historikovi umění.[4] V současnosti je toto dílo součástí sbírek muzea.
Od roku 1922 řídil vídeňský umělecko-historický časopis Belvedere. V letech 1930-32 suploval jako mimořádný profesor výuku dějin na německé univerzitě v Praze. V letech 1941-1945 byl ředitelem říšského župního muzea v Opavě a zvláštním pověřencem pro muzea Protektorátu Čechy a Morava. Po válce byl odsunut do Norimberku, kde pak působil jako konzultant v Germanisches Nationalmuseum. V letech 1947-1951 byl profesorem dějin umění na univerzitě v Erlangen.
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- 1908 – Rytířský kříž Řádu Františka Josefa
- 1911 – Záslužný kříž hesenského Filipova řádu
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Jako okruh svého bádání si vybral vídeňský porcelán, miniatury a staré kresby. Mimo tyto oblasti se zabýval soudobým regionálním uměním.[4] Publikoval odborné statě v časopisech Mitteilungen aus dem Germanischen Nationalmuseum, Mitteilungen des Kaiser Franz Joseph Museums für Kunst und Gewerbe troppau, , Mitteilngen des Mährischen Kunstgewerbmuseums, Kunst und Kunsthandwerk, Věstník Slezského zemského muzea, Numismatický časopis československý, Kunstchronik, Belvedere, aj.
Bibliografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- Die Bronzen der Sammlung Guido von Rhó in Wien, Wien 1908
- Das Kaiser-Franz-Joseph-Museum für Kunst und Gewerbe in Troppau und seine Sammlungen 1883-1908, Troppau 1908
- Katalog der Liechtenstein-Erinnerungausstellung im Kaiser-Franz-Joseph-Museum zu Troppau, Troppau 1914
- Die deutschen Rennaisanceplaketten. Sammlung Walcher-Molthein in Wien, Wien 1918
- Die Gobelins des Wiener kaiserlichen Hofes, Wien 1922 (s G. Schmitzem)
- Christoph Thomas Scheffler, ein Assamschüler, Stuttgart 1939
- Kleinplastik der Renaissance, Stuttgart 1953
- Die barocke Kunst in Böhmen, Mähren und Schlesien, Nürnberg 1955
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Historie Slezského zemského muzea [online]. Slezské zemské muzeum, rev. 8.8.2014 [cit. 2014-09-17]. Dostupné online.
- ↑ SKALÍK, Tomáš. Náhrobek Elisabet Braunové. S. 16. Hláska – zpravodaj statutárního města Opavy [online]. (1)2015 [cit. 2015-02-12]. Roč. 20, čís. 1, s. 16. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-12.
- ↑ Beiträge zur Geschichte des Trier Buchmalerei im frühen Mittelalter (1894)
- ↑ a b Historik umění E. W. Braun a slezští němečtí výtvarníci. Hláska – zpravodaj statutárního města Opavy. (9)2014, roč. 19, čís. 9, s. 17. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SLAVÍČEK, Lubomír, a kol. Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008). Svazek 1 (A–M). Praha: Academia, 2016. 2 svazky (1807 s.). ISBN 978-80-200-2094-9. S. 146–149.
- ŠOPÁK, Pavel. Edmund Wilhelm Braun. Opava: Slezská univerzita, 2008. 195 s. ISBN 978-80-7248-499-7., bibliografie E. W. Brauna str. 169-192
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha: Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 142–143.
- VYBÍRAL, Jindřich. Nad korespondencí L. Bauera E. W. Braunovi. Časopis Slezského zemského muzea. Série B. 1990, roč. 39, čís. 2, s. 156–164. ISSN 1211-3131.
