Echinopsis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Echinopsis

Echinopsis eyriesii
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rodopsida)
Řád: hvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleď: kaktusovité (Cactaceae)
Podčeleď: Cactoideae
Tribus: Trichocereeae
Rod: Echinopsis
Zuccarini, 1837
Podrody

Echinopsis je rod kaktusů, jež je považován za jeden z odolnějších a méně náročných z hlediska pěstování. Název rodu je odvozen z řečtiny. Pochází z řeckého slova "Echinos" (= ježek, mořský ježek) a latinského "opsis" (= vzhled), což charakterizuje typický vzhled většiny druhů rodu – kulovitý tvar s bohatým habitem tenkých dlouhých jehlovitých trnů. Rod Echinopsis je jedním v minulosti ze špatně specifikovaných rodů jihoamerických kaktusů, jež je nyní nově definovaný ICSO (Mezinárodní organizace pro výzkum sukulentů). Nejednotnost v názorech spočívala v začlenění různých skupin kaktusů, dříve samostatných rodů, pod tento rod jako podrody.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tvarem těla jsou obvykle kulovité později až protáhlé (kyjovité) i sloupovitě protažené středně velké až velké, s jednotlivým stonkem i odnožující. Včetně podrodů je zahrnuto v tomto rodu asi 128 druhů, které se vyskytují na jihoamerickém kontinentu. Počtem a tvarem žeber, tvarem areol, počtem okrajových a středových trnů a jejich délkou, tvarem i barvou jednotlivé druhy varírují v široké škále (viz popisy dílčích taxonů).

Květy[editovat | editovat zdroj]

Na bočních areolách se často objevují silně ochlupená poupata, která se postupně vzpřimují a protahují se v dlouhou ochmýřenou trubku vlastního květu. Ten se u některých druhů plně rozvine až zvečera nebo v noci a většinou silně voní. Jejich doba kvetení je poměrně krátká (i jednodenní). Květy jsou obvykle velké mnohdy s délkou 20 až 25, někdy i 30 cm a průměru až 8 cm. Barvou je většina květů ve škále od čistě bílé přes krémové nádechy až po růžové odstíny. Najdou se ale i druhy s květem červeným, krvavě rudým nebo i žlutým. Jsou to rostliny dlouhověké a některé druhy dosahují poměrně větších až decimetrových rozměrů.

Plody[editovat | editovat zdroj]

Kulovité až vejčité a někdy až podlouhlé mnohdy s nepravidelnou délkou, některé plody jsou i jedlé. Často jsou dužnaté. U některých rodů až poměrně suché, často prudce se otvírající. Semena jsou kulovitá až vejčitá černá a matná s patrným kruhovitým hilem.

Výskyt a rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Kaktusy rodu Echinopsis jsou rozšířeny ve střední a jižní Brazílii, Paraguayi, Uruguayi, Peru, Bolívii, Argentině a v Chile. Rostou jak na slunných skalnatých místech, tak na pampách, na kamenitých, řídkou vegetací pokrytých svazích And tak i v řídkých lesních porostech a křovinových pásmech často až ve výškách kolem 3500 m n. m.

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Zemina velmi propustná, humózní, dostatečně výživná. Prospívá jim slunečné a vzdušné stanoviště jako i přistíněná místa s dostatečnou zálivkou a častým rosením. Chladné, světlé a suché přezimování při 5 – 8 st. C je základem úspěšného a opakovaného kvetení.

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Prvopis rodu a popis typového druhu – Echinopsis eryriesii provedl a roku 1837 publikoval Joseph Gerhard Zuccarini[1]. Následně N.Britton a J.Rose(1923) k tomuto rodu přiřadili dalších 28 druhů, dále popsali rod Lobivia s 20 druhy a akceptovali rod Trichocereus. Později Curt Backeberg přidal dalších 6 rodů, u nichž bylo jen málo opodstatněných argumentů k jejich samostatnému rodovému postavení. Roku 1974 prozkoumal a popsal semena Heimo Friedrich[2] a následně popisy doplnily bratři Friedrich a Wolfgang Glaetzleové[3] (1983), což vedlo k tomu, že dříve samostatné rody Helianthocereus, Hymenorebutia, Pseudolobivia, Soehrensia a Trichocereus byli přeřazeny k rodu Echinopsis. Následné vědecké rozbory a diskuse se pak vedly ještě o rodu Lobivia, který nyní patří do rodu Echinopsis a rodu Rebutia, který prozatím zůstal samostatným rodem.

Taxony[editovat | editovat zdroj]

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

Trichocereus Riccob., Chamaecereus Britton & Rose, Lobivia Britton & Rose, Hymenorebulobivia Frič, Lobiviopsis Frič, Rebulobivia Frič, Soehrensia Backeb., Hymenorebutia Frič ex Buining, Setiechinopsis (Backeb.) de Haas, Acantholobivia Backeb., Pseudolobivia Backeb., Reicheocactus Backeb., Helianthocereus Backeb., Echinolobivia Y.Itô, Leucostele Backeb., Acantholobivoa Y.Itô, Acanthopetalus Y.Itô, Furiolobivia Y.Itô, Mesechinopsis Y.Itô, Neolobivia (Backeb.) Y.Itô, Salpingolobivia Y.Itô, Cinnabarinea Frič ex F.Ritter, Acanthanthus Y.Itô und Cylindrolobivia Y.Itô

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Litaretura[editovat | editovat zdroj]

  • Backeberg C., Die Cactaceae, Band1–6, Jena 1963
  • Backeberg C., Das Kakteenlexikon, Jena 1966
  • Haage W, Kakteen von Abiz Z, Neumann Vrlg. Leipzig, 1983
  • Rauh W., Kakteen an i.Standorten, Berlin-Hamburg, 1979
  • Rausch W., Lobivia 85, Wien 1985
  • Ritter Fr., Kakteen in Südamerika, Band1–4, Spangenberg 1983
  • Říha J. a Šubík R.,Encyklopedie kaktusů, Pha 1992
  • Říha J., Úvod do systematiky(Systémy čeledi Cactaceae), příl. AK, 1988