Dodecylsíran sodný

Dodecylsíran sodný
Obecné
Systematický název	Dodecylsíran sodný
Sumární vzorec	NaC12H25SO4
Identifikace
Registrační číslo CAS	151-21-3 {{{Další čísla CAS}}}
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	{{{Číslo EINECS}}}
Indexové číslo
Číslo EC (enzymy)	{{{Číslo EC}}}
PubChem	{{{PubChem}}}
ChEBI	{{{ChEBI}}}
Vlastnosti
Molární hmotnost	288,38 g g mol−1
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

„Krystalová“ struktura SDS

Dodecylsíran sodný, též sodiumdodecylsulfát (SDS nebo NaDS) nebo sodiumlaurylsulfát (SLS), je iontová povrchově aktivní látka používaná v celé řadě čistících a hygienických prostředků. Chemicky je to sodná sůl organosulfátu, přičemž tento organosulfát má 12 uhlíků a je připojen k záporně nabité sulfátové skupině. Má díky své stavbě tzv. amfifilní charakter, který jej předurčuje k detergentním vlastnostem – dvanáctiuhlíkatý ocásek je hydrofobní, sulfátová skupina vykazuje silně hydrofilní rysy.

Využití

Je vhodný k odstraňování mastných skvrn a je tedy součástí různých odmašťovačů motorů, čisticích prostředků na podlahu či k mytí aut, v nižších koncentracích se používá i v zubních pastách, šamponech a pěnách na holení. V bublinových koupelích vytváří kýženou pěnu.

Dále se SDS běžně využívá i v biochemické laboratoři. Je nezbytnou součástí některých typů elektroforézy proteinů, které se podle této látky označují jako SDS-PAGE. SDS se přidá k suspenzi proteinů, zahřeje se a dojde k jejich denaturaci. Navíc je pomocí SDS maskován individuální náboj proteinů a vznikají záporně nabité denaturované částice, jejichž náboj je přímo úměrný jejich hmotnosti.

Vliv na zdraví

U citlivějších jedinců může delší vystavení SDS vyvolávat vyrážku. Nemá však rakovinotvorné účinky (při aplikaci na kůži, ale ani při konzumaci) a oproti starším studiím se zdá, že nemá vliv ani na vznik ústních aftů.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sodium dodecyl sulfate na anglické Wikipedii.